Jedním z aspirantů na autora československé vlajky byl grafik a typograf Vojtěch Preissig. Tyto návrhy vznikly poté, co se „umělci v Uměleckém sboru Památníku odboje v květnu 1919 rozhodli, že iniciativně vypracují návrhy na státní vlajku a vojenské prapory. Preissig byl v té době ještě v Americe a poštou zaslal třináct zajímavých řešení československé vlajky,“ popisuje Aleš Brožek ve zpravodaji České vexiologické společnosti. Můžeme vidět různé verze, ve kterých se objevují čtyři hvězdy a různé použití červených a bílých pruhů či klínů.

Jak popisuje Vojenský historický ústav, v létě roku 1919 předložilo své návrhy na československou vlajku znakové komisi, která měla na starosti vytvoření a schválení podobu státní vlajky a symbolů, pět výtvarníků. Mezi nimi byl také Jaroslav Jareš, který používal stejně jako Kursa motiv klínu a na některých návrzích ho doplnil o husitský červený kalich.

Dalším z předkladatelů byl Vlastislav Hofman, který používal motiv pěti hvězd reprezentujících pět zemí - tedy Čechy, Moravu, Slezsko, Slovensko a Podkarpatskou Rus.

Návrhy státní vlajky a vojenského praporu od Jaroslava Bendy. Stejně jako jeho kolegové ve svých akvarelech používal trikolóru z červené, bílé a modré. Tento konkrétní návrh se dokonce blíží tomu vítěznému od Kursy, akorát místo klínu autor použil vertikální modrý pruh.

Čtyři hvězdy na Preissigově návrhu vlajky symbolizovaly Čechy, Moravu, Slezsko a Slovensko a měly tak podobnou symboliku jako hvězdy na americké vlajce. Je zde tak možné pozorovat vliv americké kultury; Preissig nějakou dobu v USA žil a během první světové války působil v československém zahraničním odboji.

Další Preissigův návrh, tentokráte s modrými hvězdami zasazenými do bílého pole a s červenými břevny.

Nakonec ale komise schválila návrh od heraldika Jaroslava Kursy. Ten doplnil historickou bíločervenou bikolóru o modrý klín, který původně sahal do 1/3 délky. Na doporučení člena znakové komise Františka Kysely byl prodloužen do poloviny délky. Nakonec byla tato podoba schválena jako oficiální státní vlajka Československé republiky 30. března 1920 Revolučním národním shromážděním.

Červenobílá bikolóra byla tradiční pro české království a objevovala se v jeho erbu. Její oficiální používání se poprvé datuje až do roku 1836, kdy byla použita při korunovaci Ferdinanda I.

Takto vypadala vlajka Protektorátu Čecha a Morava (1939-1945). Šlo o jedinou instanci od roku 1920, kdy z vlajky vypadl modrý klín, ani během socialistického Československa se vlajka nezměnila.

Česká vlajka s vyznačeným poměrem stran a kódem barev. Zajímavostí může být, že jen 14 z 244 státních vlajek má klín, naopak červeno-bílo-modrou kombinaci jich má 29.  Červená je nejpoužívanější barvou, objevuje se na 78 % vlajek, druhé místo drží modrá (71 %).

Současná podoba vlajky České republiky. Mírná kontroverze dodnes panuje ohledně osvojení této podoby vlajky po rozpadu federace v roce 1993. Při domluvách ohledně rozdělení republik se v ústavním zákoně o zániku ČSFR totiž objevila věta, že ani jedna z nástupnických republik nesmí používat státní symboly České a Slovenské Federativní republiky. Vlajka s modrým klínem však reprezentovala historické úspěchy a hrdost, a tak i přes to si poslanci jednohlasně odhlasovali použití této vlajky.