Expo 2025, Ósaka – Pavilon Apropos Architects bude nejvyšší dřevěnou stavbou v Japonsku a propojí české tradice s moderními technologiemi. Expo otevírá své brány 13. dubna 2025 a potrvá až do 13. října 2025.

Expo 2020, Dubaj – Pavilon Tomáše Císaře (spolupráce s kanceláří Formosa AA) představil technologii S.A.W.E.R., která získává vodu ze vzduchu a přilákala tisíce návštěvníků.

Expo 2015, Milán – „Komorní a kompaktní formou pavilonu se snažíme vyhnout tvarovým a tendenčním trapnostem upadajícím v zapomnění,“ vysvětlují autoři návrhu Ondřej Chybík a Michal Krištof svůj úhel pohledu. Pavilon umožňoval budoucí využití například jako školka.

Expo 2010, Šanghaj – Pavilon zdobila mozaika z hokejových puků, samotná expozice byla oceněna stříbrnou medailí za kreativitu, což se nám povedlo naposledy v roce 1967 v Montrealu. Tahákem expozice byla Zlatá slza, dílo českoargentinského umělce Federica Díaze.

Expo 2005, Aichi – Fasáda z 20 tisíc dřevěných tyčí připomínala kožešinu a odkazovala na téma Moudrost přírody. V interiéru dominovala expozice “Zahrada fantazie a hudby”, jejímž autorem byl kolektiv mladých umělců, vedených výtvarníkem Petrem Niklem.

Expo 2000, Hannover – Dřevěná konstrukce pavilonu byla po výstavě prodána německé kosmetické firmě, která ji přeměnila na kanceláře. V expozici se objevily kopie gotických obrazů Mistra Theodorika, svatováclavské koruny nebo sochy Karla IV., byla okopírována část naší expozice z roku 1967 v Montrealu s tím rozdílem, že tehdy byly vystavovány originály.

Expo 1992, Sevilla – Poslední společný pavilon Čechů a Slováků navrhli Martin Němec a Ján Stempel v duchu novofunkcionalismu. Expozice představila prostřednictvím malovaných skleněných stěn a plastik historii a současnost českého sklářství. Po skončení výstavy zůstala budova pavilonu na původním místě, koupil ji španělský architekt José Luis Manzanares.

Expo 1986, Vancouver – Pavilon zaměřený na dopravu a komunikaci zaujal audiovizuálním programem i vystoupením Zory Jandové na houpačce ve výšce deseti metrů. V kulturním programu vystoupily mimo jiné československé národopisné soubory Lúčnica a Konopa. Československý pavilon měl na vancouverské výstavě značný úspěch a tvořily se před ním dlouhé fronty.

Expo 1970, Ósaka – Architekt Viktor Rudiš vytvořil transparentní pavilon s důrazem na „monumentální jednoduchost“. Projekt se připravoval během dramatických událostí pražského jara. Autorům pavilonu kancelář generálního komisaře neumožnila opustit republiku, a tak dokončený pavilon nikdy neviděli.

Expo 1967, Montreal – Architekti Miroslav Řepa a Vladimír Pýcha představili Kinoautomat a další umělecké artefakty, např. Třebechovický betlém, Věstonickou venuši, obrazy Mistra Theodorika nebo oltář od mistra Petra z Levoče jako hlavní atrakce expozice. Po skončení výstavy byl pavilon prodán a převezen do New Foundlandu, kde plní funkci kulturního centra.

Expo 1958, Brusel – Československý pavilon získal Zlatou hvězdu a dalších 13 ocenění. "Bruselský styl" zachvátil v následujících letech celou českou společnost. Radokova Laterna magika zde slavila světový úspěch. Pavilon se skládal ze dvou částí, kubické vstupní haly a organicky zakřivené restaurace v prostoru vnitřního nádvoří. Československá vláda v roce 1959 rozhodla, aby byly obě stavby v Bruselu demontovány a přemístěny do Prahy.

Expo 1939, New York – Výstava byla zahájena 30. dubna 1939, pouhé dva týdny po obsazení Československa a čtyři měsíce před vypuknutím druhé světové války. Zaměstnanci zde našli azyl a zůstali v USA.

Expo 1937, Paříž – Jaromír Krejcar navrhl pavilon s unikátní ocelovou konstrukcí a zaoblenou skleněnou stěnou, která v noci zářila jako reklama na československý průmysl. Dílo Kotěrova žáka Jaromíra Krejcara a jeho kolegů Bohuslava Soumara, Zdeňka Kejře a designéra Ladislava Sutnara předběhlo svou dobu a dnes je všeobecné považováno za prvního předchůdce stylu high-tech.

Expo 1935, Brusel – Pavilon navržený architektem Antonínem Heythumem s vysokou vstupní halou a lucernovými okny byl převážně dřevěný, což usnadnilo jeho demontáž po skončení výstavy. Realizace stavby budovy trvala pouhých 45 dní a součástí pavilonu byla tradičně také restaurace s plzeňským pivem.

Expo 1933, Chicago – Pavilon Kamila Roškota vynikal velkými prosklenými plochami a moderním designem. Na proskleném průčelí se nad vchodem nacházela krásně provedená skleněná mozaika československého státního znaku. Součástí československé prezentace byla také restaurace se servírkami a muzikanty v národních krojích, která nabízela plzeňské pivo a také lahodnou pražskou šunku.

Expo 1929, Barcelona – Avantgardisté o takovou zakázku neměli zájem, navrhli pouze interiérovou expozici v historizujícím stylu. Zakázku realizoval výstřední architekt Richard rytíř Klenka z Vlastimilu.

Expo 1925, Paříž – Pavilon Josefa Gočára získal Řád čestné legie. Na výzdobě se podílel i sochař Jan Štursa, který jej ozdobil sochou Vítězství. Byl řazen k nejkvalitnějším, i když nebyl tak avantgardní jako dva největší „taháky“ výstavy - dřevěný konstruktivistický stánek SSSR od architekta Konstantina Melnikova a Le Corbusierův nadčasový pavilon L’Esprit Nouveau.

Expo 1922, Rio de Janeiro – Architekt Pavel Janák vytvořil pavilon v dekorativním stylu inspirovaném venkovskými lidovými stavbami, čímž podpořil národní identitu nově vzniklého Československa.