Aktuální výstava ve značkovém muzeu Škoda Auto se věnuje modelům Popular a Rapid, které po světové finanční krizi na přelomu 20. a 30. let pomohly mladoboleslavské automobilce zpátky na nohy a také na pozici české automobilové jedničky.

A do rodiny Popular patří i černé kupé Monte Carlo, které vlastně pro návštěvníky celou výstavu otevírá. Ač vypadá jako závodní, je to silniční auto vyráběné mezi lety 1936 a 1938 a vzniklo jich jako kabrioletů, kupé nebo roadsterů sedm desítek. Důvodem vzniku bylo druhé místo Popularu Sport v kategorii do 1500 cm3 na Rallye Monte Carlo 1936, odtud samozřejmě i to jméno.

Pokud je ale řeč o Popularu, je potřeba jít úplně na začátek, do roku 1934, kdy se auto se základní cenovkou 17 800 korun - to bylo tehdy po krizi velmi přívětivé - představilo. Právě i díky ceně se z auta rychle stal hit a dvě třetiny produkce celé Škodovky záhy tvořil Popular. A když k tomu přidáte i větší Rapid, který ale technicky z Popularu vycházel, pak 95 procent produkce připadalo na oba modely.

Základem nového vozu se stal páteřový rám, který byl lehčí než tehdy běžnější žebřinový rám. Všechna kola byla nezávisle zavěšená, motor pro méně vibrací spočinul na gumových silentblocích a třístupňová převodovka měla plnou synchronizaci. Koncepce auta? Transaxle. Mimochodem kovové lyže a řetězy na zadních kolech u tohoto auta nejsou samoúčelné, Škoda v roce 1935 testovala v zasněžených Krkonoších schopnost dodávat autem zboží i ve vyšších polohách.

Popular se postupně vyvíjel, ostatně to dokazují i další vystavené kusy v muzeu. To zvedalo jeho cenu, takže až s modelem 995 zvaným Liduška se na konci roku 1938 vrátila Škoda k příznivé ceně, konkrétně 17 300 korun. Levné auto si vyžadovala i doba podpořená mnichovskou krizí. Liduška byla celkově jednoduchá s litrovým motorem. Vyráběla se sériově od května 1939 a poslední kusy vznikly ještě po druhé světové válce.

Béžový Rapid pochází ještě z politicky jednodušších časů, konkrétně z roku 1935 a druhé generace tohoto automobilu. Pod kapotou už je čtrnáctistovka s 23 kW a auto s ním jezdilo přes 100 km/h. Do roku 1938 vzniklo podobných Rapidů s různými karoseriemi na 3900 kusů.

Jméno Rapid si Popular se zpevněným a prodlouženým rámem vysloužil právě proto, že byl rychlejší. První generace vozu jezdila 90 km/h a stála v roce 1934 28 400 korun.

Třešničkou na pomyslném dortu je nicméně červenočerný Rapid Six, který původně vznikl v roce 1934. Pochází ze série třech přímo továrnou postavených aerodynamických kupé, do dnešních dnů se ale dochoval jediný.

A jak vidíte, už nejde o kupé, ale dvoumístný roadster. Ten vznikl přestavbou v roce 1936 také přímo ve Škodovce na přání tehdejšího majitele vozu Jiřího Rechziegela. Finální úpravou pak v roce 1939 byla změna přední části vozu podle tehdejšího designu nových modelů značky.

Pod kapotou je dvoulitrový řadový šestiválec s 36,8kW. Maximálně jezdil Rapid Six 130 km/h.

Ačkoliv je auto vystavené v muzeu značky, z jeho sbírek nepochází. Do 27. dubna je na výstavě zapůjčené od soukromého sběratele.

Kromě aut doplňují výstavu velkoplošné tabule nebo vitríny s různými dobovými předměty, které se vážou k Rapidu a Popularu.

Toto jsou například dokumenty z dálkových jízd, kterých se s Rapidem a Popularem ve 30. letech uskutečnilo hned několik. Třeba Břetislav Jan Procházka a Jindřich Kubias s Rapidem za 44 dní čisté jízdy podnikli v roce 1936 cestu kolem světa, Rapid i Popular také projely napříč celou Afriku.

Do historie obou modelů patří i dětský elektromobil Škoda Puck z roku 1941 s elektromotorem o výkonu 400 W, 12V baterií a rychlostí 12 km/h. Dojezd byl deset kilometrů.

Puck se dělal ve dvou velikostech pro menší a větší děti. Nechyběly funkční světlomety nebo odpružení všech kol.

Od dětských hrátek ale raději zpátky ke skutečným autům. Pokud si ještě pamatujete na černé kupé z počátku galerie, tak kvůli tomuto červenému roadsteru vzniklo. Škoda Popular Sport z roku 1936 obsadila na slavné Rallye Monte Carlo druhé místo ve třídě do 1500 cm3, když do ní usedla posádka Zdeněk Pohl a Jaroslav Hausmann.

Do závodu startovala posádka z Athén, což byl jeden z možných výchozích bodů. Tehdy se sbíraly body i za náročnost a délku trasy podle místa startu do Monaka, ne jen pak v závodě v samotném knížectví.

Posádka pomohla šířit dobré jméno značky, auto bylo vybavené mimo jiné terénními pneumatikami Baťa, vzhledem k povětrnostním podmínkám v lednu a únoru měla posádka speciální kožené kombinézy.

Další sportovní podnik, kterého se zúčastnily celkem tři Populary Sport a tři Rapidy Sport byla v roce 1937 soutěž Malou dohodou. Konkrétně tento Popular byl celkově sedmý.

Připomínka, jakého závodu se auto zúčastnilo.

Závodní trofeje, které populary a rapidy posbíraly.

Skoro jako Spirit of Ecstasy. Byla doba, kdy škodovky měly na kapotě stylizovaný okřídlený šíp v takovéto podobě. V tomto případě je na Popularu 1100 OHV z roku 1939, který patří do třetí generace vozu s modernějším motorem s rozvodem OHV místo SV. V tomto konkrétním případě výkon poskočil na 22 kW, takže i Popular už uháněl rychlostí 105 km/h. První kusy vznikly v roce 1938, poslední až po druhé světové válce.

Kde se designově inspiroval překarosovaný Rapid Six, je více než zřejmé...

Stříbrný kabriolet je Rapid 914 z druhé generace vozu z roku 1937 ve verzi de Luxe s výkonem 23 kW. Pod ním také Rapid, ale typ 901 z roku 1937, který má stejný motor jako stříbrný kabriolet. Jde nicméně o roadster.

Tato generace Rapidu už měla hydraulické brzdy místo lankových a novinkou bylo též oběhové čerpadlo.

Jednoduchý interiér Rapidu poplatný době vzniknu.

Tato 420 Popular patří do druhé generace vozu z roku 1936 a má výkon 16,2 kW. Oproti první generaci se auto malinko prodloužilo a začalo se vyvážet třeba i do Číny nebo Jižní Afriky.

Zpátečkou jsme od třetí generace vozu docouvali až k té první, toto je 418 Popular z roku 1934 se "spodovým" čtyřválcem s výkonem 13 kW.

A když první generace, zakončíme výlet do historie rapidů a popularů opět první generací, tentokrát jde o Škodu 421 Rapid s 19kW čtyřválcem. Popularů nakonec mezi lety 1934 a 1946 vzniklo přes 19 tisíc kusů, Rapidů ve stejném období necelých 6900 kusů.

V muzeu samozřejmě nechybí "pověstný" čtyřpatrový regál s různými historickými automobily.

Třeba prototypem Hajaja, což je "embéčko" s karoserií kombi a motorem vzadu, který je ale umístěný naležato. Vlastně není divu, že do sériové výroby auto nikdy nezamířilo.

Rovněž Felicia Golden Prague byla jen showcarem z roku 1998, který měl ukázat na ženevském autosalonu v plné parádě modernizaci standardní Felicie. Kromě zlatého laku má auto jiná litá kola nebo kabinu s čalouněním, na němž je pražský orloj.

Opět Felicia, pro změnu jako kombi v policejních barvách...

... a volnočasový pick-up Fun, kterých vzniklo jen 4016 kusů.

V přilehlém depozitáři sportovních aut a prototypů je rovněž do 27. dubna minivýstava připomínající padesátiny modelu 130 RS. Nechybí soutěžní i okruhová verze. Ta první v roce 1977 vyhrála ve své třídě Rallye Monte Carlo, ta druhá v roce 1981 titul mistra Evropy značek v závodech cestovních vozů.

A nechybí ani prototyp okruhové a vrchařské 130 RS A5 s motorem 1.6 DOHC o výkonu 137 kW a maximální rychlostí 250 km/h.

Celkový pohled na depozitář, kde najdete i Škodu 720 z přelomu 60. a 70. let, Škodu Ferat z filmu Upír z Feratu či moderní prototypy Tudor, Ahoj!, Joyster nebo Vision C.

Toto jsou pro změnu závodní speciály.

Po delší době se někde objevil Favorit s karoserií kupé od Bertoneho z roku 1987 se sériovou technikou, ale unikátním designem.

Pozoruhodná je Škoda 1000 MB v závodní verzi pro skupinu B5 s benzinovou osmnáctistovkou OHC o výkonu 113 kW. Ta se skutečně objevovala jak na okruhových, tak vrchařských závodech a Jaroslav Bobek s ní získal titul v obou disciplínách.

Relativní novinkou ve sbírkách je Škoda 110 L Rallye s pravostranným řízením.

A pochopitelně nesmí chybět 130 LR posádky Siber a Gross z roku 1988. Hned vedle je také speciální okruhový Favorit pro skupinu H.