Takto si vědci představují budoucí obydlí pro vesmírné posádky na oběžné dráze. Projekt polečnosti Sierra Space, která pracuje na nafukovacích vesmírných habitatech. Tento návrh ukazuje jejich nafukovací vesmírnou stanici LIFE. Technologie „softgoods“ staví na pokročilých textilních materiálech a vrstvených kompozitech, které zajišťují odolnost a zároveň extrémní skladnost. Základem je vnitřní vrstva z polyuretanového filmu, která slouží jako bariéra proti úniku atmosféry. Následuje nosná konstrukce z vláken typu Vectran nebo Kevlar, které poskytují vysokou mechanickou pevnost a odolnost proti deformacím. Vnější část pak tvoří ochranné vrstvy proti mikrometeoroidům a termální izolace, které chrání modul před nástrahami kosmického prostředí.

Testování nafukovacího vesmírného obydlí v NASA proběhlo jako dlouhodobý tlakový test typu „creep-to-burst“ – tedy test, který sleduje, jak se materiál modulu chová pod stálým tlakem až do bodu selhání. „Tento test je zásadní pro to, abychom mohli astronautům poskytnout bezpečné obytné prostory na Marsu. Musíme vědět, že tyto moduly vydrží nejen extrémní podmínky během startu, ale i dlouhodobé zatížení v hlubokém vesmíru,“ uvedl inženýr NASA John Hogan.

Co se přesně testovalo? Konkrétně šlo o tzv. „softgoods“ – tedy pružné vrstvy materiálu, které tvoří stěny nafukovacího obytného modulu. Tyto materiály kombinují lehkost, pružnost a zároveň extrémní odolnost proti tlaku, nárazu i radiaci. Senzory rozmístěné na konstrukci měřily mikroskopické změny v tahu, napětí a případné netěsnosti. Díky tomu vědci mohli přesně sledovat, kdy a jak by mohlo dojít ke strukturálnímu selhání.

Cílem nebylo nechat modul prasknout, ale pochopit, kde jsou jeho limity, a potvrdit, že vydrží přetlak, který by byl mnohonásobně vyšší než provozní podmínky na Marsu. Po testu byl modul pečlivě analyzován – zejména v místech, kde došlo k největším deformacím nebo kde se objevily známky materiálové únavy.

Archivní snímek Mezinárodní vesmírné stanice. Takovým výdobytkům lidské vynalezávosti by prý mohlo v dohledné době odzvonit právě kvůli nafukovacím verzím vesmírných obydlí. Nafukovací habitaty nabízejí možnost většího vnitřního objemu prostředí pro život ve srovnání s tradičními pevnými moduly, jako je právě Mezinárodní vesmírná stanice.

Příkladem prostředí na jiné planetě je 3D tištěný habitat CHAPEA (Crew Health and Performance Exploration Analog), který má simulovat život na Marsu a který je umístěn v Johnsonově vesmírném středisku NASA v Houstonu.

Tato konstrukce umožňuje vytvořit lehký, pevný a bezpečný obytný prostor, který je v přepravní konfiguraci složený do kompaktního tvaru. Po příletu na místo určení – ať už na oběžnou dráhu, nebo na povrch Měsíce či Marsu – se modul rozloží a nafoukne do své plné velikosti, čímž nabídne posádce plnohodnotné zázemí.