Příběh nádraží Vyšehrad patří k těm méně šťastným. Je sice kulturní památkou, její stav tomu však neodpovídá. "Smutný příběh se začal psát už v roce 1960, kdy budova přestala sloužit svému původnímu účelu. Neuvěřitelných šedesát let chátrá a stále čeká na záchranu," zdůrazňuje realitní makléř Radomír Kočí, autor knihy Prázdné domy, která nabízí výběr zajímavých domů s pohnutou historií a často nejasnou budoucností. O rekonstrukci secesní budovy se dlouhodobě snaží iniciativa Zachráníme nádraží Vyšehrad. Na druhou městskou část apeluje, aby památku buď odkoupila, nebo vyvlastnila.

Památkáři budovu hodnotí jako "vynikající secesní architekturu, která je pozoruhodná svým členěním i detailem. Celý areál vytváří vzácně zachovaný architektonický a funkční celek navazující na trasu železničního mostu. Významným způsobem dokládá rozvoj pražské železniční sítě".

Neoklasicistní Desfourský palác stojí v Praze v ulici Na Florenci. V polovině 19. století ho navrhl architekt Josef Kranner a jeho investor ho ještě nedostavěný prodal šlechtici Franzu Desfours-Walderodovi.

"Dnes kulturní památka má bohatou vnitřní výzdobou a nádherné prostory, které byly mnoho let skryté zrakům kolemjdoucích. Od 90. let 20. století je dům prázdný a v zanedbaném stavu," říká k paláci Radomír Kočí. Za komunismu, kdy v něm sídlilo Rudé právo, nechal stát zbourat skleník i celé západní křídlo. Současným vlastníkem památky je Praha, která opravu dlouho neřadila mezi své hlavní priority. Podle nedávné studie se ale zdá, že by prostory mohlo do své správy získat Muzeum hlavního města Prahy.

Prázdná vila tehdejších majitelů závodů Tauber & Fischl stojí ve Vysočanech v Praze. Má sklepení pro uskladnění a zpracování vína s kapacitou osm tisíc lahví denně. "V patře byl byt a v přízemí kanceláře. Nejzajímavější část domu se ale nachází právě ve sklepení. Podél zdí i pod stropy vedou skleněné trubky na víno a na konci jsou nádrže s obsahem několika desítek tisíc litrů," vysvětluje makléř, který se snaží prázdným domům sehnat nové majitele: "Původně malebná dominanta zasazená v kopci, je už po mnoha letech bez využití a značně omšelá."

Od roku 2005 je opuštěný také téměř šestihektarový areál bývalých pekáren Odkolek. Podnik, který založil František Serafín Odkolek v roce 1850 v dnešních Sovových mlýnech na Kampě, firma opustila po požáru na konci první světové války, kdy se přesunula do nově postaveného moderního areálu ve Vysočanech.

Jasnější budoucnost má už Grand hotel Evropa, který za první republiky pod vedením majitele Karla Šroubka nabízel nejmodernější ubytování v Česku. Stojí na Václavském náměstí v Praze, a i když ho v roce 1875 architekti Josef Schulz a Jan Letzel navrhli s novorenesančními prvky, o tři dekády později ho mladší generace přestavěla ve stylu geometrické secese.

"Po znárodnění jeho sláva upadala až na úroveň podprůměrného hotelu. Nakonec zůstal několik let prázdný. Bohatě dekorované interiéry ale stále zašlou slávu připomínají," říká Kočí. V roce 2016 odkoupila dům firma Prague Prime Home Management, která spadá pod Julius Meinl, a ještě ve stejném roce začala s jeho rekonstrukcí na pětihvězdičkový hotel.

Cukrovarnictví zastávalo v české historii významnou roli a i díky němu se země za časů první republiky dostala do top desítky ekonomicky vyspělých zemí světa. V roce 1861 vznikl spolek 235 cukrovarů, který byl i jejich vzájemnou pojišťovnou. "Tento spolek si v letech 1913–1916 nechal postavit monumentální palác na Senovážném náměstí v Praze. Po roce 2000 ale zůstal v centru Prahy skoro 20 let prázdný," podotýká Kočí. Minulý rok začala kompletní přestavba domu na luxusní hotel.

Invalidovna je jednou z nejcennějších staveb starého Karlína. Pro potřeby válečných veteránů ji na začátku 18. století začal budovat hrabě Petr Strozzi. Oproti původnímu projektu byla dostavěna jen její jedna devítina. "I tak je rozloha jejích prostor, například půdy, dechberoucí. Není divu, že tak velký areál hledal dlouho využití," dodává Kočí. V současnosti budovu spravuje Národní památkový ústav, který ji chce opravit a doplnit o moderní sídlo pražského filharmonického sboru, které navrhl architekt Petr Hájek.

Do databáze prázdných domů náleží i technické stavby, které chátrají proto, že ztratily svůj účel. Patří mezi ně například Vršovická vodárna v Michli v Praze 4, kterou městská část (tehdy město) vybudovala v letech 1906 až 1907. Věž byla součástí vodárenského systému do roku 1975.

Co se už zachránit nepodařilo, je bývalé depo a dílny nádraží Praha-Bubny. V letech 1869 až 1873 ho vybudovala společnost Státní dráhy, které už kapacitně nestačily prostory u Masarykova nádraží. "Nové depo mělo najednou kapacitu až 140 vozů. Po léta v něm byly deponovány i vládní salonní vozy. Během roku 2000 byl provoz ve státních dílnách ukončen a o patnáct let později ho vlastník pozemku i přes námitky radnice Prahy 7 nechal zbourat," dodává Kočí.

Hudební klub Face to Face vznikl ve funkcionalistické kavárně z počátku třicátých let 20. století, kterou navrhli architekti Josef Fuchs a Bohumil Steigenhöfer. Místo ve své době dokázalo pojmout až dva tisíce osob, v roce 2013 ho ale zasáhla povodeň a prostor zůstal na několik let prázdný. Budovu vlastní město, které ji v roce 2018 zapůjčilo spolkům Containall / Stalin, Přístav 18600, loď Altenburg 1964 a Vila Štvanice. Společně zaštiťují alternativní klub Fuchs2. Co bude s budovou v budoucnu, ale zatím není jasné.

Dům z roku 1841 se nachází na rohu ulic Jeruzalémská a U Půjčovny. Původně v něm mělo pobočku Stavovské divadlo, později ho jako sklad a kanceláře využívali zaměstnanci Tuzexu. Několik let po revoluci byla budova prázdná, v roce 2017 se ji podařilo prodat novému majiteli a dům má tak větší naději na záchranu.

Školka U Průhonu chátrala 14 let kvůli systémové chybě. V roce 2006 do ní Praha 7 ztratila přístup a musela ji okamžitě vyklidit. "Vypadalo to, jako by v ní nikdy neskončily Vánoce. I po více než deseti letech byly ve třídách hračky tak, jak je nechaly děti v poslední den. V zázemí učitelů zůstaly na stolech hrníčky od kávy, vedle nich dokonce stokoruna, v talířku zbytek arašídů a po celé školce byly uschlé květiny. Ze dne na den se zde život úplně zastavil," popisuje Kočí. Uzavření předcházela chyba městské části z roku 1994. Až v květnu roku 2017 jí soud povolil se do školky vrátit.

Mezi oběti soudních tahanic patří také zámek Petrovice. V restitucích o něj žádalo hned několik osob. Rozhodnutím městského soudu jej získala neteř původního majitele, která začala připravovat rekonstrukci. "Její vlastnictví ale nakonec změnil Ústavní soud, který zámek přiklepl jinému majiteli. Ten rozlehlé sídlo, které je kulturní památkou, nechává trestuhodně chátrat," dodává Kočí.

Vila Dejvice se nachází ve funkcionalistické vilové čtvrti. Od roku 2013 byla prázdná a pomalu se blížila ke svému zániku. V roce 2017 se do ní pravděpodobně vloupali vandalové. "Byla plná nepořádku a rozházených osobních věcí rodiny posledních majitelů," říká autor knihy. Dnes je vila zabezpečená a její pozemek se v létě využívá ke komunitnímu zahradničení.

Bývalá prvorepubliková vila Jarmila, kterou si ve Vinoři nechal postavit majitel úspěšné stavební společnosti, se mnoho let se skrývala v husté zeleni, tedy alespoň to, co z ní zbylo. Za ta léta, kdy v domě nikdo nebydlel, se na její příběh téměř zapomnělo, vitrážová okna vymlátili vandalové, střechu poničila příroda. Smutný je i její konec, o kterém rozhodl nový majitel kvůli touze po novém rodinném domu.