Nekonvenční P-39 Airacobry zářily především nad východní frontou. Prosadily se také proti Japoncům

Je-li řeč o nekonvenčně řešeném stíhacím letounu Bell P-39 Airacobra, běžně se uvádí, že zatímco mezi americkými armádními letci nebyl oblíbený, letci vzdušných sil Rudé armády se s ním dokázali sžít velmi dobře, využili jeho vlastností v nižších výškách a dosahovali s ním vynikajících výsledků. Měřeno počtem sestřelených nepřátel se americké Airacobry se sovětskými skutečně měřit nemohly. Ale to neznamená, že byly bez hodnoty. V kritickém roce 1942 se v Tichomoří spolupodepsaly pod rozhodující zvrat situace a pomohly vybojovat spojencům strategickou iniciativu. A to přesto, že i velitel 1. divize námořní pěchoty na ostrově Guadalcanal o nich prohlásil, že "budou nasazeny jen v krajní nouzi; jsou zcela nevhodné." Byly opravdu "zcela nevhodné"?