Běh vítězství na indiánský způsob
Před 6 dny
Bohatá historie seriálu Běžec Vysočiny obsahuje nejednu „perličku“, ale způsob, jakým se minulý pátek zapsal dobrovolný hasič Rostislav Budař (*1985) z Třeště, je bláznivý a současně obdivuhodný. Sváteční závod Běh vítězství Jihlava – Třešť, který je kvůli traťovému profilu sám o sobě fyzicky náročný, absolvoval v hasičské výstroji. „Chvilku počkejte, sundám si ten bazén a můžeme povídat,“ svlékal oblek, respektive propocené triko, a přitom vydechoval. Co jej přimělo běžet 14,6 kilometru v hasičském obleku, s helmou na hlavě a dýchacím přístrojem na zádech? „Chtěl jsem to z hecu vyzkoušet již předloni, ale strach mi to nedovolil. Až letos jsem se odhodlal. Ve čtvrtek večer jsem přemýšlel, jestli ano, nebo ne, a v pátek ráno padlo rozhodnutí, že do toho půjdu,“ objasnil s úsměvem. Na startu Rostislav Budař svým „úborem“ pochopitelně vzbudil rozruch. „Byl jsem tak trochu za exota, protože jsem šel takříkajíc proti proudu,“ konstatoval. Ani diváci neskrývali údiv. Někteří se rozhlíželi po okolí, jestli nehoří. „Běžel jsem v závodním obleku, který nemá klasické hasičské barvy, takže jim došlo, že nebezpečí nehrozí,“ dodal Budař. Na trati prý sváděl vnitřní boj sám se sebou. Tělo trpělo, a to hlavně při stoupání k pístovským kasárnám, respektive k Popicím. „Běhat ty kopce je hrozné, a ještě navíc se šestnácti kily, co ta výstroj váží,“ nechápal Rostislav Budař, proč dostal takový nápad. Aby při stoupání fyzicky vydržel, zdolával trať indiánským způsobem. „Kousek jsem popoběhl, kousek popošel. Občas mě někde píchlo nebo zabolelo,“ líčil. Po porci sedmi uběhnutých kilometrů čelil největší krizi. Blížil se k občerstvovací stanici a přemýšlel, jestli závod nevzdá. „Jeden můj kamarád říká, že jenom oblaka jsou limit. Když jsem byl tak daleko, odhodlal jsem se pokračovat a trpět až do konce. Při seběhu k Třešti jsem si opakoval, že to musím zvládnout,“ popsal Budař, co se v jeho mysli odehrávalo. Do cílového prostoru u přírodního koupaliště Malvíny dorazil po hodině a 42 minutách na 110. místě, ovšem výsledek nebyl podstatný. Opět se potvrdilo, že hasiči obecně jsou pořádně tvrdí chlapi. „Jestli jsem podobný výkon absolvoval? Přirovnal bych to k výběhu schodů do 18 patra na TFA soutěži v Olomouci,“ popřemýšlel Rostislav Budař, který se 12 let věnuje silovému požárnímu sportu. „Běhám Toughest Firefighter Alive, Firefighter Combat Challence, Firefit a vesnické ligy,“ upřesnil. Nabízí se otázka, co je náročnější, jestli hasičské soutěže, nebo běh z Jihlavy do Třeště v plné výstroji? „Běžecký závod je obtížnější, protože bojujete s vlastní hlavou a tělem. Nevíte, co vás bolí více, jestli ramena, kyčle, kolena, kotníky nebo achilovky. Od určitého kilometru vám vadí i vrzání helmy, že poskakuje ´dýchák´ na zádech a hledáte, kudy nejrychleji do cíle,“ odpověděl Budař. Běžce Vysočiny se neúčastnil poprvé, ovšem tentokrát na sebe nejvíce upozornil. Do výčtu jeho fyzických aktivit nově patří i caniscross (terénní kynologický sport se psem). „Teprve se s ním seznamuji. Máme malé štěně, takže je potřeba počkat, až trochu povyroste.“ Aktuálně se Rostislav Budař plně věnuje sezoně hasičského sportu. Na domácí scéně patří k soutěžním stálicím a pravidelně jezdí i na vrcholné mezinárodní akce. České barvy bude hájit na červnovém FireFit mistrovství Evropy v německém Hannoveru, respektive na říjnovém FCC mistrovství světa v americkém Las Vegas. Z obou akcí chce přivézt co nejlepší výsledek. „Člověk musí mít natrénovanou fyzičku i techniku, ale potřebuje i štěstí. Někde na trati škobrtnete, dostanete dvousekundovou penalizaci a máte po závodě,“ podotkl. O letních prázdninách se Rostislav Budař ukáže i