To video jsem už viděla a je otřesné. Nosím věci do roztrhání a často potřebné věci nakupuju v sekáči. Před sedmi lety jsem se odstěhovala z Prahy, protože mě celkově zahlcovala. Asi po půl roce jsem zašla do PC ČM do jednoho z obchodů s textilem, abych vyplnila čas do schůzky, kterou jsem tam měla. A musela jsem po chvíli pryč. Ty nekonečné řady skoro stejných nekvalitních triček, ty hromady podivných kalhot, šatů, věcí, z nichž většinu stejně nikdo nekoupí. Nebo koupí, ale za tři měsíce vyhodí. Padala na mě z toho hrůza. Občas pochopitelně musím na sebe něco koupit, ale snažím se chodit do menších obchodů a kupovat kvalitnější věci, které vydrží déle.
V takovém bytě kdysi žila teta, jen měl obrácenou dispozici. Vstup byl dole, kde byl jeden malý pokojík, a do ostatních prostor se šlo po schodech nahoru. Fascinoval mě tam záchod, protože před ním byla ještě malá úzká a krátká chodbička naprosto k ničemu, takže než jste se dostali k záchodu, museli jste otevřít dvoje dveře. Tehdy jsem si říkala, že obrácená dispozice je mnohem lepší, protože ke vstupu do bytu nemusí všichni překonávat další schody, ale nahoru běhá jen ten, kdo tam má pokojík. Nebo pracovnu, jako to je v tomto bytě po rekonstrukci. Ta je opravdu povedená, jde o mnohem lepší využití daného prostoru.
Je dobře, že se nezapomíná a že se připomínají nejen oběti 2. světové války, ale i odsun nevinných lidí z pohraničí. ze Sudet. Tam jsem se narodila a vyrůstala ve městě, které mělo původně cca 15 tisíc obyvatel, z nichž jen těsně před válkou necelá tisícovka byli Češi. Ale po válce tam zbylo jen asi 300-350 německy mluvících obyvatel. To vysídlení a vykořenění tam bylo znát i desítky let po válce a je tam znát dodnes.
Já jsem tomu policajtovi nevěřila ani slovo. Bylo mi nápadné, že všichni ostatní policisté mohli krizovou intervenci a psychologickou pomoc využít (a také to udělali), jen tenhle "ubližovaný chudáček" to udělat nemohl? Celý ten rozhovor s ním smrděl od začátku lží a vyhýbáním se odpovědi, sebelítostí. Žádný velitel by ho nehnal do služby, kdyby řekl, že na to nemá. Jenže to by musel taky zajít za psychologem a spolupracovat, ne se jen litovat a plivat špínu na PČR.
Je to smutné, dětství a mládí naše generace prožila pod hrozbou (jaderné války, kterou nás strašili komunisté a SSSR. A teď zase přichází stejná hrozba z východu. Rusko (SSSR) je neustálá hrozba a bohužel se zdá, že je nepoučitelné a jiné už nebude. Jako by jim nestačilo, že to byl právě SSSR, kdo přispěl k rozpoutání 2. světové války svým paktováním s Hitlerovým Německem.
Jsem babička šesti vnoučat a článek psaný s vtipem a nadhledem mě potěšil i pobavil. Téměř všechno jsem na té čí oné straně alespoň v nepatrném množství zažila. Například zatímco já bych byla ráda, aby dcery či snacha šátkovaly, ony se k tomu příliš neměly. Naštěstí alespoň některé z rodin používaly na děti hamaky. A když jsem chtěla, aby vnoučata alespoň vyzkoušela barefoot boty, musela jsem jim vlastnoručně vyrobit alespoň sandály, ve kterých šťastně prochodila celé léto.
Také jsem zažila "tyranii" od syna, který mě u své prvorozené (pro mě čtvrtého vnoučete) sledoval ostřížím zrakem, kdykoli jsem ji vzala do náruče, a nutil mi knížku s obrázky "tygříka" a dalších pozic, ve kterých se má chovat dítě. S nejstarší dcerou jsem vedla dlouhé diskuze o možnosti použít lehké nesouhlasné plácnutí na zadeček do chvíle, kdy se jí dvouletý synek vytrhl z ruky u silnice, na kterou vběhl. Po této, naštěstí šťastně skončivší události, naše debaty o výchovných metodách (rovněž naštěstí) ustaly. Dlužno podotknout, že jsem takové plácnutí za téměř osmnáct let babičkovství použila snad jen třikrát, v opravdu krajních situacích, nicméně jsem ráda, že tato výchovná metoda bylo pro mě legalizována.
Asi mám štěstí, se stravováním dětí včetně kojení, spaním v jedné posteli i ne-nočníkováním to mé dcery a snacha to sice braly moderně, ale nikterak to nepřeháněly. Řekla bych, že to braly hodně přirozeně a s citem, bez hysterie, naopak s rozumem, takže děti neplenkovaly bůhvíjak dlouho, brzy mluvily a jsou vychované i spokojené.
Autor článku má naprostou pravdu. Je třeba co nejdříve začít mluvit o tom, jaké představy o budoucnosti kdo má. A já bych to vylepšila ještě o jednu věc. Zdá se, že v rodině nejsou peníze problém, takže bych na místě manžela zajistila na víkend hlídání a ženě oznámila, že i já mám potřebu seberozvoje a že tedy pojedu na ten víkendový pobyt s ní. A tak bych to párkrát zopakovala. Možná, že takové nastavené zrcadlo by zafungovalo docela rychle.
29
Sledujících
1
Sleduje
29
Sledujících
1
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Tohle může udělat jenom zbabělý hňup. Civilizovaný člověk se nejprve pokusí domluvit s dotyčnou a pokud by to nepomohlo, tak věc řešit přes personál letadla. Takové nájezdy taškou mohou způsobit zranění, je to naprosto hloupá a podlá msta zákeřného člověka.