17,8 milionu tun ruského LNG, což bylo o dva miliony více než v roce 2023. LNG po zpětném převedení do plynného stavu zvětší objem asi 600krát, takže dovoz z Ruska činil asi 10,7 miliardy tun
*
Vážený autore.
Jak mám věřit vypovídající hodnotě jakéhokoliv článku, co vytvoříte, když jste schopen napsat toto?
Aneb, co je těžší, kilo peří, nebo kilo železa?
Tak kolik toho teda bylo a v jaké jednotce to mělo být?
U nás kvete černý humor a pořádný. Hlavně, když jsme jeho cílem my sami. 😄
Při vnějším pohledu to někdy může vypadat, že jsme na sebe docela hnusní. Ale my oba moc dobře víme, že to nikdy není ve zlém a ani jednoho z nás to nikdy neuráží.
Muž říká, že zná jen dvě ženy, které když on řekne nějakou hnusárnu, tak ji ještě něčím přebijí. Jedna z nich jsem já. 😄
Jeden z jemnějších případů:
Muž: přestal jsem přemýšlet ve chvíli, kdy jsem zjistil, že svět ovládají blbci.
Já: No vidíš. A stejně jsi svět neovládl.
🙂
Na houby. Narodil se možná brzo, ale zdravý.
Nebudu tu polemizovat o tom, v jakém stáří plodu se mají pokoušet dítě zachránit. Obzvláště proto, že tady byl problém spíš ta infekce a ty se v nemocnici dějí.
Ale mám osobní zkušenosti s tím, jak se chová stát k těm, co pečují o postižené a k postiženým a to je tedy opravdu otřesné.
Syn měl v pořádku všechny předporodní testy včetně genetiky. Narodil se jako zdravé miminko, všechno se projevilo až později. Ještě v roce a půl nebyly významné rozdíly mezi jím a vrstevníky, ve dvou letech už byl rozdíl jasně patrný a dále se zvětšuje.
Po xy vyšetřeních byl viník nakonec stanoven. Obyčejná běžná nemoc matky (tedy mě) s vysokými horečkami v prvním trimestru těhotenství, což poškodilo jeho vyvíjející se mozek a nervovou soustavu.
Je dost lidí, co jsou schopní se do mě navážet, že se mám, že se válím s ním doma a stát mi to platí. Vždy jim říkám, a´t přijedou a předvedou se. Myslím, že by se nestačili divit. Navíc, ta almužna, co dostává syn, nepokryje náklady, které má navíc oproti zdravému dítěti. Mám koneckonců srovnání s jeho starší sestrou.
Už jsem volala za svůj život docela hodněkrát. K babičce, k mámě, k náhodnému epileptickému záchvatu v obchodě,k paní která zkolabovala od nízkého tlaku, malému synkovi, dceři i sama sobě.
Jednou nestihli dojet, ale tam prostě nebyla šance. Párkrát se bojovalo o každou minutu času.
Drtivá většina případů skončila hospitalizací, dva jen vyšetřením na místě, nějakými léky a propuštěním domů.
A jednou jsem zkoušela jen konzultaci s lékařem na telefonu od zdravotní pojišťovny a tam mi radili raději záchranku zavolat, i když pravděpodobně nepůjde o nic vážného, ale s tím, že laik ani po telefonu nelze posoudit a musí syna vyšetřit lékař. Nakonec skutečně o nic vážného nešlo, ale rozhodně mi za to nikdo nevynadal.
Vážení, dovolím si citovat první řádek z jisté písničky:
Kdybych to tu napsala přímo, zablokují mě.
Já nejsem žádný zloděj, nemám v mobilu vůbec nic nelegálního.
Co kdybyste mi každý měsíc posílali peníze za údržbu prostoru před mým domem na ulici? Protože co kdybyste tamtudy náhodou šli? Nohy přece máte.
Tohle už je jak Ferenc a Lorenc z Tajemství staré bambitky, vážně.
A bude mi OSA platit za to, že tam mám uložené svoje fotky?
Nemám v mobilu žádný nelegání obsah. A rozhodně se přes něj nedívám na televizi.
Hudbu mám svoje originální CD často koupené přímo od kapel a nebo online na ytb z originálních kanálů daných kapel.
A televize? Dávno překonané médium, nekoukám na žádnou už někdy od roku 2007.
Evidentně přátelské stvoření, zvyklé na lidi.
Dogy, pokud někdo něco fakt nezvoře (nebo nedělá cíleně), bývají velmi milé povahy.
Bylo by asi na místě koupit sedadlo navíc, je to přece jen velké zvíře.
Ale sedět vedle mě, tak se zeptám, jeslti to smím mazlit a nejspíš bych drbala pěkně dlouho. 😄
V případě alergika by to ale bylo na léky navíc a výměnu sedadel. V letadle alergik obvykle psa neočekává, v běžném provozu by ho jinak čekat měl, no.
Je to smutná pravda našeho zdravotnictví.
Prošla jsem si tím 2x.
Poiprvé mi bylo jen 21. Přehlédnutá borelioza (nebyla od klíštěte) mi způsobila něco jako chronický únavový syndrom. Nebo jako dnes popisují long covid. Spousta vyšetření, všude stylem "co otravuješ simulante". Ponižování na každém kroku i když jsem se bála o život, moje tělo nedokázalo udržet ani stálou tělesnou teplotu (kolísala mi mezi 35,2 a 37,4 naprosto náhodně) a měla jsem problém ujít 50m po rovině naráz aniž by se mi dělalo černo před očima.
Měsíce neschopenek, pár dní v práci a znova. Poslána na psychologické vyšetření. -.-
Nakonec jsem našla práci na poloviční úvazek, kterou jsem nějak zvládla (protože jsem u ní pracovala sama a beze svědků). Po šesti letech se to srovnalo.
A já se od té doby panicky děsím doktorů.
Pak přišel vážný (pracovní) úraz. Z kategorie, že mám slavit druhé narozeniny, zasypalo mě zboží z regálu a téměř jsem si srazila vaz. Neobešlo se to bez následků ve formě velmi krutých bolestí hlavy.
Opět, 11 let to nikoho nezajímalo. Jednou za dva tři roky jsem se donutila i přes hrůzu z nich s tím jít a upozorňovat na to, že to je čím dál horší. Vždy jen rehabilitace a doporučení kupte si ibalgin.
Nikdo neřešil.
Nikdo nevěřil.
Nezájem, že nemůžu ani pořádně spát.
No, tak letos to tělo konečně vzdalo. Odešla mi motorika rukou, dočasně jsem téměř oslepla a vyletěl mi krevní cukr až na strop ač neměl z čeho. Najednou to řeší. Pozdě,
Je ze mě mrzák, co nezvládne ani vyluxovat byt. Beru hrsti léků. Hodnoty cukru najednou v normě. Oči se spravily naštěstí taky. Ruce už moc ne.
Ono je to hlavně šílený nesmysl, který naopak ohrožuje a to i když znáte význam.
Za špatného počasí je to vyloženě nebezpečné.
Vodorovné značení je kluzké, takže nebezpečný úsek ještě zhoršíme tím, že nutíme řidiče najíždět na potenciálně nebezpečný povrch.
Za mlhy se pak s tímto hůře hlídá krajnice.
Prostě, někdo nevím čím přemýšlel, ale hlavou určitě ne.
Ono to chce taky na lidi nekašlat a léčit včas a pořádně.
Chronický únavový syndrom po přehlédnuté borelioze. Nezájem, do práce, protože se nic nedalo dostatečně objektivně zjistit a reálný stav pacienta nikoho nezajímal.
Stal se z toho nakonec závažný úraz s trvalými následky. To je holt rychle, když makáte ve stavu, kdy v práci vůbec nemáte co dělat.
Opět, jedenáct let bylo každému u zádele, že mám vážně kruté bolesti. A že se ani nevyspím, protože si můžu dovolit ležet (ale ne spát) maximálně 8 hodin a to i nemocná. Plus neexistuje nic dohnat, když kvůli seklé páteři spím tak dvakrát do týdne třeba jen čtyři hodiny. Dostala jsem tak leda rehabilitace, které nepomáhaly a doporučení koupit si ibalgin.
Letos na podzim to moje tělo konečně vzdalo a sype se kde co. Teď to najednou řeší. Pozdě, Když z toho jsou další chronické problémy, zbytečně. Takže následuje žádost o invalidní důchod.
My tu máme pokoutníky tmavé. 🙂
A nevyhazuji je. Oni se převážně pohybují za nábytkem a skrytě. Ale co je hlavní, aktivně vyhledávají a loví komáry a jiný otravný hmyz, o který doma opravdu nestojím. Ale jo, někdy hlavně za noci, si nějaký přeběhne. Když ho někdo zahlédne, hlásí ho ostatním heslem "jde Odula". 😄 Tedy jen ty největší kousky. A že se občas vyskytne pořádná Odula. 😄
37
Sledujících
0
Sleduje
37
Sledujících
0
Sleduje
Má pravdu no.
My rekonstruovali starý dům. Hlavní vchod je po schodech na verandu. Tak jsme nechali udělat ještě druhý vchod na druhé straně, v rovině s terénem.
V koupelně máme vanu i sprchový kout a je velká.
Zachovali jsme původní historické zárubně a dveře hlavních místností (jedny musely být vyrobeny znovu), které jsou o dost širší, než bývají současné moderní. Obývací pokoj má původní dvoukřídlé dveře.