To se snadno řekne. Ale pošlete děti samotné bobovat a zase tu bude pro změnu článek o tom, jak se rodiče o děti nestarají, jak děti křičí a jsou nevychovane a nikdo je neusměrní. Co si to ti líní rodiče dovolují! Co teprv je poslat samotné do školy, to budete exot! Prostě být rodič znamená pořád něco dělat špatně. Vedete je k samostatnosti, jste nezodpovědní (co kdyby se jim něco stalo!!) a líní (máš děti tak se jim věnuj!). Dáváte na ně pozor a věnujete se jim, jste helikoptéra, která vychovává nesamostatné děti. Pokud někdo děti chce vozit, nebo je to z praktických důvodů (pracuje hned vedle, atd), ať to dělá. Pokud někdo nevozí, ať nevozí, a hlavně ať potom není za nezodpovědného rodiče, když se něco stane...
Já se jim nedivím. Zaměstnání je prostě většinou nastaveno tak, že zaměstnanec je otrok s nulovou flexibilitou, který si musí nechat všechno líbit a dělat všechny nesmysly, které se mu nařídí, bez jakékoli možnosti se k tomu vyjádřit nebo to ovlivnit, a to vše za mzdu, která je nastavena na naprosté minimum, za které jsou ochotní lidi vstávat. Často s žádnou perspektivou, že se něco zlepší, nebo že třeba dostane přidáno, nebo že jeho práci někdo ocení. Novým zaměstnancům se na pohovoru slíbí hory doly a po pár měsících prozření upadají to beznaděje, protože všechno je jinak. Jediný rozdíl mezi "generacemi" je, že ty starší generace jedou dál v tom, co je s*r* a večer se vybrečí u piva, zatímco ty "mladší" vyjádří svůj nesouhlas a potom odejdou zkusit štěstí jinam, kde se zpravidla celý kolotoč opakuje. Každopádně ten pasivní přístup nikdy nic nezmění, zatímco aktivní přístup je nějakou zpětnou vazbou pro zaměstnavatele, že něco na zaběhlých pořádcích nefunguje. Za mě je ten druhý dobře.
Chápu sice snahu umořit hypotéku, ale když je nízká, jakože v případě paní nejspíš je, tak se nemusí vyplatit je splácet rychleji. Pokud má takové úspory, může je vesele množit s výnosem třeba 8 % ročně, takže ve výsledku vydělá z těch peněz víc, než kdyby umořila hypotéku a snížila si tím měsíční splátku třeba o 1000,- Navíc čím déle tu hypo bude mít, tím ta částka 7500 (plus minus změna úroků) bude výhodnější. Teď je to třeba ještě "drahé", ale za 10 let už to bude kapesné.
Mě napadá několik řešení: 1. Jít podnikat a pracovat si podle sebe. Zůstane ji flexibilita a přidá k tomu výdělek, který potřebuje. 2. Nechat se zaměstnat na částečný úvazek. Vím, že obojí je těžké, ale jde to. Když chce člověk mít tzv "všechno" musí pro to holt něco udělat a jít nestandardní cestou - vykročit z obvyklých škatulek.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Není mi ještě ani 40, ale cítím se přesně takhle. Říkám si taky, kdy se "to" stalo. Ale stalo se. Stárnutí je fakt, a ani tuna antiage krémů a operací ho nezastaví. Jak se říká, "mladí v pr****li a do důchodu daleko". Ale dá se na to koukat i jinak : chlapi za mnou nebehaji a nemusím řešit pořád nějaké rande. Mám solidní pozici na trhu práce. Mam finanční jistotu i zázemí. Všechny opravdu důležitá rozhodnutí už mám za sebou - školy, profesi, manželství, děti, vlastní bydlení. Můžu svou pozornost věnovat tomu, co mi v životě dává smysl (teda aspoň tě půlhodině denně, kterou mám volnou). A říkám si, že v 50-60 to bude podobné, i když sil bude ubývat
4 odpovědi