Velmi dobrý článek. A je to tak, jak se tam píše. V běhu času se ukáže, kdo měl pravdu. A spolek "Děti země" to nebyl.

Jak jste to myslel, tu větu "používání potratů jako antikoncepci"? Žádná žena si nepřeje potrat, to mi můžete věřit. Ale jsou případy, kdy příroda a chromozomy donutí matku (v zájmu dítěte, které by se narodilo velmi postižené, v zájmu matky i otce, kteří by se o něj do jejich smrti starali a nakonec i v zájmu celé společnosti, která by jim musela pomáhat finančně a stát by se po smrti rodičů musel o postiženého člověka do jeho smrti postarat) přerušit těhotenství.

Povolání lékaře-gynekologa a porodníka začíná být v Polsku nebezpečným povoláním. Vše prý ve jménu jejich Boha. Tak raděj nechají paní zemřít, než aby podstoupila potrat. Strašné.

Vy si taky lépe rozmyslete, co napíšete. Pro myslíte, že bude pes u boudy na řetězu. Proč, podle vás, nějaká stařena ho bude krmit nekvalitní stravou? Jak tohle všechno víte? Vy jste vševěd? Ono to s tím psem může být všechno jinak, než si myslíte.

Sice pěkná, ale zřejmě divoce a na ulici celoživotně žijící pes v domovském Rumunsku, zvyklý na absolutní svobodu. Já myslím, že to bude doživotní útěkářka. Kdyby si ji z Rumunska dovezli jako malé štěně, naučili by si ji po svém a asi by neutíkala. Ale starého, čili dospělého psa novým kouskům nenaučíš.

Jako ET mimozemšťan. Chtěla domů, hledala, kde je Rumunsko.

Vyvlastnit? To jako vážně? To už tady jednou bylo. Vyvlastnění a pak měnová reforma. To byste vážně chtěl? Já za tuhle cenu ne. Já mám jiný nápad. Máme tu ohromné množství zahrádkářských kolonií. Bývalé generaci tytp zahrádky sloužily k pěstování ovoce a zeleniny a současně k aktivnímu odpočinku. Stará generace ale už vymírá, soukromé zahrádky dědí jejich potomci a vnuci. Proč je zákonem zakázáno na těchto zahrádkách bydlet? Přitom zákonem je umožněno tam mít trvalé bydliště, což je paradox. A stejně tam hodně lidí už dříve bydlelo a i teď v zahradních domcích bydlí, zákon-nezákon. Proč tedy zákonodárci blokují bydlení na vlastních zahrádkách v zahrádkářských osadách? Komu to může vadit? Mladým by to pomohlo, vyřešili by levně bydlení, nemuseli by kupovat předražený byt ani nekřesťansky drahý stavební pozemek.

Obdivuji, že šla s kůží na trh. Zvlášť, když její dcera je ženou a vnučka dítětem mediálně známého Leoše.

Rodiče movití, takže nestrádala. Možná ale jako dítě strádala psychicky, když viděla svoji mámu imrvére nametenou.

A jaký je, podle vás, rozdíl v tom, z jak velké lahve vám barman nebo hostinský nalije panáka, malého či velkého? Podle mne žádný. Jestli vám naleje panáka z půllitrové, litrové nebo pětilitrové lahve, pořád to bude jen jeden malý nebo velký (podle toho, co si objednáte), panák.

Někdo jo (třeba děti pana Botka z této diskuse), ale zdaleka ne všechny děti.

které je jim odporné, nemá smysl. Časem se ty jejich zblázněné chuťové buňky polepší a dají si říct, budou jíst všechno.

Milý pane, vy si můžete gratulovat, že celá vaše rodina se stravuje podle posledních vědeckých výzkumů zdravě a vyváženě. Ale neberete v potaz, že chuťové buňky lidí se liší a ne všichni lidé, i kdyby vyrůstali v jedné a té samé rodině a byli všichni sourozenci svými rodiči vychováváni stejně, tak mají chuťové buňky nastaveny stejně. Dám vám příklad z naší rodiny. Já jako malá holčička už od raného mládí nemohla jíst květák, a to v jakékoliv podobě - polévka, mozeček, obalovaný - dělalo se mi z něj špatně a nemohla jsem ho pozřít. Tato moje "fóbie" z květáku pominula v čase puberty a květák už od té doby normálně můžu a dokonce si na něm i pochutnávám. V čase docházky do ZŠ jsem měla přímo hrůzu z tlustého masa, takový bůček byl můj úhlavní nepřítel. Ve školní jídelně tenkrát dozorující učitelé dbali na to, aby děti dojídaly jídlo (aby za něj rodiče neplatili nadarmo) a mne pan učitel donutil sníst flákotu tučného bůčku, ke kterému jsem měla až tak veliký odpor, že jsem ho sice do sebe nějak dostala, ale vzápětí celý oběd šel ven. Dnes považuji pečený bůček v klasickém českém "knedlu-vepřu-zelu" za delikatesní pochoutku. Můj brácha zase od malička nemohl pozřít sýr, ani taveňák, ani tvrdý plátkový. V pubertě se to změnilo a od té doby miluje smažák, ať už z eidamu, nebo hermelínu. Oba dva jsme byli vychováváni stejně, maminka byla mladá chudá vdova, takže rozmazleni v jídle jsme nebyli ani náhodou, spíše tomu bylo naopak, že jsme snědli vše, co se nám předložilo. Tedy tehdá kdysi dávno až na ten květák, bůček a sýr. Proto si myslím, že nutit malé děti, i ty školní, do jídla

Máte šťastné děti. Nejsou závislí na mobilu a PC.

Naprosto souhlasím. Moje děti také neměly problém s váhou, když byly malí (synové), ani na ZŠ, protože byli pořád někde venku s mičudou nebo pálkou v ruce. Vnuk a vnučka už se musejí hlídat a trochu omezovat v jídle, protože se narodili do počítačové a digitální doby, pohyb veškerý minimální. Já sama jako senior nemám problém s váhou, při výšce 158 cm vážím 54 kg (v zimě o kilo víc, v létě o kilo míň), a to jím naprosto všechno, dám si i sušenku ke kávě, nebo 2 kostičky čokolády, ale jakseříká, nejsem líná na krok, mám ráda pohyb a makám na zahrádce, nebo chodím na rychlé procházky, snažím se i trochu cvičit a sportovat. Omezovat na jídle se proto nemusím a mohu si dovolit i 4 knedlíky k svíčkové nebo vepřu-zelu, aniž bych se poté musela trápit dietami. Prostě ty kalorie každodenně vyběhám. Dnešní děti to ale nemají šanci vyběhat, ve škole prosedí spoustu hodin, o přestávkách zase sedí (za našich časů jsme museli chodit po školních chodbách a svačit při pohybu), přijedou autobusem ze školy domů a zase je čeká hafo domácích úkolů a studium a učení, za chvilku je večer, tak se s rodiči navečeří a opět si třeba sednou k PC nebo někdy v lepším případě ke knížce a jdou spát. Pohybu žalostně málo.

Tlusté děti sice existovaly, ale třeba v naší třídě na ZŠ byli jen dva, žák a žákyně. A ti to měli dáno zřejmě geneticky, protože i oba jejich rodiče byli "velcí". Dnes pomalu třetina třídy má nadváhu. Jídelníček se ve školních jídelnách tehdá nijak výrazně nelišil od domácího jídelníčku - vařilo se prostě všechno, strava byla rozmanitá, hlavně však z domácích, tj. u nás vypěstovaných a odchovaných surovin, takže zelenina a ovoce z JZD, maso taktéž, občas rybí filé z dovozu, sladká jídla nebyla tabu, na těch jsme vyrůstali (namátkou: krupicová a rýžová kaše, rýžový nákyp, nudle s mákem, švestkové, jablečné, třešňové knedlíky, tedy takové, co zrovna dozrávalo, lívance, vdolky, koláče, buchty, strúdly, nic nebylo zapovězeno a nic nebylo považováno za nezdravé, i když to obsahovalo ten dnes téměř zakázaný a dehonestovaný cukr).

Souhlasím, prohibice nikdy nepřinesla žádnému státu nic dobrého. Vydělali a zbohatli fikaní šikulové.

To vaše "zdravé stravování" se ale nedá lidem vnutit násilím. A dětem už vůbec ne. Když jste vy sám byl dítě, co jste vlastně jedl? Předkládali vám často a opakovaně luštěniny, 2x týdně rybí filé se suchými bramborami, švestkové knedlíky nebo nudle s mákem jste jako dítě nepoznal, ani buchty a koláče od babičky ne? Co vy na to? Tak vidíte.

A rodiče ušetří, protože některá jídla by děti, které k nim mají odpor, nejedly a nechaly by lístky propadnout. Stejně si myslím, že to je jen první krůček k tomu, aby se u nás pohřbily školní jídelny, celé to k tomu spěje a výživoví poradci to zřejmě mají dáno vládním úkolem.

Ty tlusté děti zůstanou tlusté dál, bez ohledu na to, co jim nabídne školní jídelna. Dojedí se někde v Mekáči nebo doma. A ty štíhlé a sportovní děti žádnou revoluci ve školních jídelnách nepotřebují, protože jakékoliv jídlo vysportují z těla ven.