Obyčejná 60+
Je mi 68 a mám kolem sebe hodně lidí podobného věku. Skoro v každé rodině je po 65 letech někdo, kdo problémy má a nijak malé. Jde třeba o cukrovku, špatné klouby, které vyžadují operaci,páteř, která zabraňuje většímu pohybu, někdo se léčí na rakovinu, někdo má roztroušenou sklerozu, někdo Parkinsonovu nemoc. Celkově můžu říct, že lepší zdravotní stav mají lidé z kanceláří bez nadváhy.
Sama jsem byla účetní, po smrti sedmiletého syna s nemocným srdcem před 40 lety se léčím na deprese, fyzicky jsem na tom lépe, jen vysoký tlak a něco se štítnou žlázou a několikrát operované žíly na nohách. Manžel dělal v autodílnách, casto bez heveru, práce na zemi, zvedání těžkých částí aut... od 59 letech po bolestivých stavech páteře byl léčen a v 60 letech částečný invalidní důchod, poté předčasný důchod. Nemůže se ohýbat a jsou i jiné problémy.
Nedělala bych si iluzi, že jiní těžce pracující jsou na tom líp. Mnoho manželových kamarádů po 65 roce už zemřelo, někteří byli dlouho léčeni.
Ano, vyjímky jsou, taky je jich dost, ale většina lidí má ještě před 70 lety zdravotní problémy, které brání prožívání plnohodnotněho života.
Jde o to umět i přes bolesti a problémy pochopit, že je to normální stav, když víc chodíme po doktorech, bolí nás něco, ale žijeme.
Mnoho lidí v Japonsku se dožívá vysokého věku. Jedí střídmě a pracují. To u nás není až tak zvykem. Možná ale už nové generace ani v Japonsku takové nebudou.
Globální blahobyt vyspělých zemí spíše lidem usnadňuje život. A jak se tak dívám kolem sebe, tak lidi u nás hodně spíš řeší, jak se pobavit, kam jet na výlet, kam na dovolenou, jaké auto, co koupit, často mění třeba nábytek a zařizují se podle aktuální módy.
Jsou vyjímky, jako třeba Jiří Suchý, který si namahá mozek a tělo až do vysokého věku, a také mu to i nyní myslí. Obdivuji ho, ale on je prostě vyjímečný. Není to zázrak přírody, ale je to štěstí na geny, štěstí na náhody a on to stylem života bez alkoholu, bez cigaret, naplněný optimismem doplňuje.
Já taky nejsem tak dokonalá, abych mohla doufat v podobné naplněné poměrně zdravé vysoké stáří.
Proto si myslím, že jednotný přístup ke starým lidem neexistuje.,
Na co udržovat starci, který už neví, co se s ním děje, životní tělesné funkce.
Měli bychom si stanovit hranici, kdy ještě ano a kdy už ne, při rozhodování o léčbě a udržování života za každou cenu. A neměl by rozhodovat věk, ale celková situace a hlavně mentální funkce. Pokud by rodina chtěla, ať se o takové lidi stará, ale ať nechce, aby to platili a dělali za ně ostatní.
Umíral mi otec, zrovna na geriatrii u paní profesorky Topinkové, pobyl tam 14 dní, jeho Alzhemer už byl v takovém stavu, že trhal pleny, svlékal se a běhal nahý po oddělení. Byly jsme z toho s paní profesorkou i mamkou nešťastné, dusil se, neuměl si odkašlat apod. Paní profesorka chtěla otce přesunout do Bohnic na psychiatrii - pokrač
Je to jeden z prezidentů, který před válkou neutekl. Dělá pro svou zem všechno, co jde. Má lidské chování. To by se o Putinovi říct nedalo, a nedalo by se to říct ani o několika našich prezidentech. Komunističtí prezidenti poslouchali Rusa, který je přivedl až k strachu a vraždění mezi sebou - a to i v Rusku - Gottwald, Stalin, Zápotocký, ti další nebyli o nic lepší, jen už tolik příkazů k popravám nepodepsali.
Stále se hledal nepřítel, a teď je nepřítel jasný - pro Evropu je to dobyvačné Rusko, které neuznává hranice. Doufám, že se nedožiju toho, že Rosové zaútočí i na ČR.
No já bych řekla, že chybí spíš kvalitní učňovské školy. Sama jsem absolventka gymnázia, ale hodně mi chybělo nějaké konkrétní zaměření. Dělala jsem z zahraničním obchodě - s němčinou a ruštinou.Holky s ekonomkou měly odborné vzdělání, a taky tam měly vyšší nástupní plat. To tedy bylo před 50 lety. Syn byl na učňáku s maturitou, elektroobor, tam ale moc všeobecných ani praktických znalostí nepobral. To byly léta 90.
Ovšem uplatnění mají řemeslníci často lepší než gymnazisti. Chce to pak hlavně aspoň nějakou praxi anebo známosti - to platí pořád.
Můj syn šel s kamarádkou polními cestami na výlet. Náhle kamarádka, o které věděl, že epilepsii má, začala ztrácet vědomí. Syn měl telefon s GPS a tak záchrance nahlásil přesnou lokaci, bohužel sanitka neměla GPS a tak byl problém se domluvit, kde přesně jsou. Naváděl sanitku a přitom kamarádku hlídal jestli dýchá. Cestu nakonec sanitka našla a dívku odvezli do nemocnice.
Nejsou to lehké situace. Pomoc je důležitá.
Tak právě tady by mohla pomoci umělá inteligence, pokud lékař nemá čas nebo náladu vysvětlovat pacientovi, proč je jeho postup takový, pak by měl mít podporu v nějaké aplikaci, do které napíšete problémy a třeba i data z výsledků krve a ona najde způsob řešení. Pokud by se lišil od diagnozy lékaře, pak je na lékaři svůj postup vysvětlit nebo změnit. I na to je potřeba čas a čas jsou peníze.
Znám lékaře ortopeda s mnoha osvědčeními, během hodiny ošetří klidně 5 pacientů, moc se s nimi nebaví, píše jen minimální zprávy,ale koná, léčí moderními prostředky, výsledky má, lidi na tento přístup přistoupili a vyhledávají ho.
Pak mám paní doktorku na cévním, ta přistupuje celostně k pacientovi, vysvětlí proč a co dělá, jak to souvisí s celým tělem a napíše delší zprávu. U ní se tedy čeká třeba i 2 hodiny, ale čas si udělá nakonec na každého.Lidi to berou a počkají většinou rádi, jde o jejich dobro. Ona už nikoho nepřibírá, to by ani časově nešlo. Jsem ráda, že chodím k ní.
Bohužel někdy je problém i na sociálce, bohužel tam pracují i lidé horších pracovních výsledků, už dvakrát nám poradili ohledně započtených dob do důchodu špatně. Kdo myslí, že byl ošizen, raději nechte přezkoumat a vše si vysvětlit znovu. Nám poradilo až ministerstvo práce a sociálních věcí, které se divilo, jak nám mohl někdo podat mylnou informaci, ty špatné informace byly ústní, takže jsem nemohla dokázat chybu.
Chybu jsem zjistila čtením a studiem nejasného zákonu, který si vykládaly pracovnice sociálky chybně.
V této krajině není zvykem se hnát do boje za vlast. Ano obdivuji hrdiny, kdo je ochoten zemřít za vlast. Ale na Rusy už si tady zvykli lidé jednou, štvalo je to, ale že by chtěli bojovat proti přesile? Nakonec tu zůstala většina naštvaných mlčících, něco disidentů a mnoho lidí emigrovalo, protože bylo kam a našli tam podporu.
Palach, Zajíc ... to byli hrdinové, ale jinak ....
Jsem stará žena, války se bojím, ale najdou se nyní ti hrdinové? Nevím, Lidé jsou rozmazlení, zvyklí, že se stát postará a rozhodně si nemyslím, že by většina mužů chtěla bojovat. Každopádně obdivuji každého, kdo to dobrovolně udělá.
Vím, že lékaři, zvlášť praktičtí stárnou a odcházejí a náhrada za ně se v některých krajích těžko hledá. Ukrajinský doktor by měl ale opravdu projít nějakým vzděláním a jazykovými zkouškami, a myslím, že u nich v Ukrajině není lékařství na takové úrovni jako zde a navíc jazykové překážky tu jsou. Kamarádka lékařka kdysi odešla do USA, musela zde dělat také stáže, bylo to náročné, ale bylo to její rozhodnutí odejít. Navíc myslím, že v Ukrajině jsou lékaři také dost potřeba.
V tomto státě se prostě a sprostě krade. A nejvíc ti, co mají nejvíc. Mezi manažery je nejvíc psychopatů, tedy lidí bez svědomí a soucitu a s pocitem, že právě oni dělají všechno správně, ...vždyť to dělají pro rodinu a ta je svatá.
A ta jejich rodina je stejně hnusná a nakažená, protože z té zlodějny žije.
Ano, je dobré si připomenout, že jsme smrtelní a po nás zůstane hlavně to, co jsme kdy vykonali, pomohli nebo nepomohli, řekli nebo neřekli...nějaké auto, nábytek nebo zlaté šperky jsou nic proti životu samotnému, který je tak krátký.
Právě tak jsem se zamyslela nad cedulí nad hromadami kostí v kostnici v Mělníce. - Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my budete i vy.
Člověk tak trochu na chvíli žasne, proč se vlastně často rozčiluje, proč se tak snaží o různé z pohledu smrtelnosti zbytečné věci.
A pak vidí, že zrovna církev se chová tak, že se soudí se státem o majetky, o chrámy, a hlavně o vyrovnání finanční včetně ušlých úroků z nesplaceného vyrovnání. Přitom počet věřících je minimální, církev si najímá civilní zaměstnance, kteří jí obrazně dluží, protože stát - který žije z daní a poplatků má málo na to všechno , co stát má církvi platit, a tak dluží církvi.
Ježíš se dle bible rozdělil i o plášť a církev se moc nedělí, je bohatá a nechá si platit. Její zájmy jsou odlišné než státní.
Církev a její služebníci tedy mají alespoň u nás v ČR spíše moc materiální než duchovní.
Myslím, že církev by se měla také zamyslet, jak měnit svět k lepšímu, připadá mi totiž, že toho nedělá příliš mnoho, na to jaké materiální bohatství spravuje.
Trump je někdo, komu dala většina USA hlas a čeká, že Trump konečně výrazně zvedne životní úroveň všem Američanům. To jim přece od začátku slibuje. Zařídí to, aby USA nevstoupila do války, aby nemusela platit zbraně pro války v jiných zemích. Tento pan bůh, jehož předci přišli do Ameriky z Německa, tedy uráží jiné státníky, vysmívá se jim a teď je na slušných Američanech, jak se budou stavět k chování svého prezidenta.
Možná si Američani mysleli, že to tak nějak přijde a bude líp a líp.
Ale budou se muset smířit s tím, že tedy se mají možná líp, což zatím není úplně jisté, ale za nějakou cenu. Trump tedy nechce přijímat imigranty. Dobře tedy, obyvatelstvo USA, které ve své většině pochází z Evropy a Asie a hlavně z imigrace a vyznačovalo se potlačením a někdy i vyvražděním původního obyvatelstva,.. přiváželi si levné pracovní síly z jiného kontinentu apod.....zvolilo muže , který už nechce spolupracovat s ostatním světem a nechce ve světě podporovat demokratické zásady, nechce imigranty, uráží státníky, .... tak nemůže čekat, že jiné státy budou Američany přijímat a uznávat je.
Jaká je úroveň země, když se nechá řídit takovým ignorantem s tak sprostým chováním. Já osobně ho tedy ráda nemám od počátku, říkala jsem mu koňský handlíř, teď bych zvolila těžší kalibr.
.... tak někdo třeba čeká, že se to zas bude hodit. Chápu, že jsou místa, kde Češi rusky mluvící jsou potřeba, ale nemusí to být přece každý Čech. Dnes se děti učí anglicky - jazyk, který se učí i Rusové. Byla jsem 2 roky zaměstnanec na UK - jen ve vrátnici - ale musím říct, že všichni zahraniční studenti, včetně Rusů na mě hovořili vždy anglicky. Já uměla líp německy, ale německy jsem se domluvila jen s Němci.
Tak synovi - 45 let se ruština vyhnula. Dělal na základce i v učňáku němčinu. JáU mě - 68 let - ruština byla jeden z nejfrekventovanějších předmětů. Nemám ji už ale zažitou, 2 roky jsem dělala v zahraničním obchodě, dovoz polygrafických strojů, dovážely se hlavně z NDR, ale třeba tiskárny Rudé Právo bralo stroje jen ze SSSR, takže pár objednávek jsem napsala. Pak jsme jednou byli od ROH Tesly v Rusku , v Soči, tam jsme asi trošku komunikovali, ale v podstatě to moc nebylo potřeba, protože jsme měli průvodkyni. Do země , kde zítra znamená včera jsme už pak nikdy nejeli. Ztracené hodiny výuky, nepomohlo mi to moc, ...... dělala jsem i francouzštinu., němčinu, angličtinu a latinu, Ale nikdy jsem v těchto jazycích nedosáhla takové suverenity jako tehdy v ruštině. Škoda. Každá doba má svoje. Moji rodiče měli povinnou němčinu a pak se po válce nahonem učili rok dva rusky.
Jsem na třech skupinách FB, občas mi něco přistane jako nabídka ke čtení odjinud, ale na to nereaguji. Prostě sleduji jen to, co mě zajímá.
Bohužel ale máme 2 známé, kteří nás zásobují přes mail. Nemáme sílu se s nimi dohadovat o každé dezinformaci, ale je jich dost,. Někdy se podívám je-li to pravda a tak se dozvím, že ne a kdo toto šíří - takže informuji známé, že je to fake.
Musím říct, že je jim to jedno, prý to jejich věci poslouží stejně. Jen nevím jaká je ta jejich věc, kromě nenávisti k vládě a EU, obdivu Zemana a Babiše nebo oslavy Ruska fakt nic pozitivního. Smutné.
Obyčejná 60+
0
Sledujících
0
Sleduje
Obyčejná 60+
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Právě čtu knihu Nikdy není pozdě na šťastné dětství Beatrice Landovské, která vzpomíná na tátu Pavla Landovského. Také on nebyl příliš vzorným otcem a výchovu dětí hodně nechal na manželce a její rodiče. Ani já jsem neměla tatínka, který by se choval vzorně. Vzpomínám na něj tak, že nedbal na to, zda jeho jednání poškodí rodinu, a tak klidně ručil známým půjčku na stavbu domu, o čemž se matka dozvěděla až na otcově pohřbu, nebo kritizoval výuku matematiky, která mi celkem šla, na rodičovských schůzkách, tím pádem jsem od té doby neměla u učitelky nic zadarmo, a taky třeba po okupaci v 69.roce veřejně odsoudil pozdější politiku KSČ.
A tak jsem uměla matematiku pomalu nejlíp ze třídy (později jsem z ní maturovala za jedna, na školu jsem se kupodivu dostala i s tím otcovým škraloupem) a otec - byl vyhozen z práce a do roku 89 nesměl jako stavební inženýr zastávat žádnku odpovědnější pozici nebo dostat odměnu. A nakonec jsem byla na tátu hrdá, že se nebál a řekl, co si myslí, ale tenkrát v 70.letech nám moc do zpěvu nebylo. Samozřejmě pan Vaculík byl asi dost nesnesitelný a dcery toto nenesou dobře. Viz.např. Tereza Boučková, která tatínkovi spisovateli Pavlu Kohoutovi také jeho necitlivé chování moc neodpustila.