Hloupý projektant vymyslí blvost a dopravní inženýr od policie a odbor dopravy mu to schválí. A ten kdo to postavil, taky neměl mozek v hlavě, kdyby ano, tak by to projektantovi omlátil o hlavu.

A kdo ochrání zdravotníky před agresivními pacienty?

Vyjednali úplné kulové. Je to výsměch po nás všechny, ještě se budeme divit.

Po válce to byla nutnost, aby se válkou zdevastované státy postavily na nohy. Šetidenní pracovní týden byl běžný v té době ve většině evropských států, pak se postupně přecházelo na pět pracovních dnů. Tak z toho nedělejte aféru.

EU je všechny odstrašující příklad, jak se to dělat nemá. Ale komu není rady...

Víte, jak se mně v profesi hodilo to biflování, co mě naučilo dostat do hlavy hodně informací v krátké době? Kdybych jako projektant musela hledat neustále v normách, vyhláškách a zákonech potřebné informace, tak bych si nevydělala ani na slanou vodu a ještě bych plodila kraviny. A na jednáních by si mě každý namazal na chleba.

A proto ještě navrch seniorům sebereme řidičáky, nařídíme elektroauta, atd.

Mám slovenské vydání s krásnými ilustracemi Zdeňka Buriana. Verneovky jsem jako dítě přečetla skoro všechny. Verne byl geniální vizionář.

Moje dcery hákují od 18 let ve špitále a budou muset odpracovat 48 let, aby mohly do důchodu. Ty směnující sestřičky také vyhodili z těch profesí, co půjdou do penze dřív.

Nekupuju, dělám si sama z domácích rajčat, aspoň vím, co v něm je.

Také jsem v sedmdesátkách dávala dcerky na hlídání, než šly do školky. Takto si přivydělávaly důchodkyně, maminky na mateřské nebo ty, co kvůli nemocnému dítěti nemohly do práce. Stálo to sice skoro půlku mojí výplaty, ale měly jsme pokaždé štěstí na skvělou paní. Tehdy to stát nehlídal, jelo se bez papíru, bylo málo jeslí, tak byli tam nahoře rádi, že se to takhle vyřešilo.

Tak jednou to bude jejich problém, někde si holt tu pracovní sílu, co se o ně bude ve stáří starat, budou muset sehnat. Nebo se holt budou starat o sebe navzájem.

Měla jsem dvakrát epidurál, jednou na operaci křečových žil a podruhé na vykloubený zlomený kotník. Dcera je letitá anesteziologická sestra a poradila mi, ať si ještě poprosím o Dormikum. Fungovalo to skvěle, Moc si toho ze sálu nepamatuju, jen prý jsem pořád žvanila. Jo a známá, které jsem to poradila, prý při operaci intenzivně balila anesteziologa.

Doporučuju téhle autorce, ať píše jen o tom, co sama zažila, zase vyplodila blábol. Nějak se zapomněla zmínit, že porodnice rozhodně nepřipomínaly lágr, že domů se šlo, až když byla mamka i dítě v pořádku (já třeba 8.den) a že nás domů přišly navštívit dětská lékařka a porodní asistentka, které se vyptaly, zda je vše v pořádku a poradily, co a jak. A když to bylo tak hrozné, pak nechápu, že jsme měli jednu z nejnižších novorozeneckých úmrtností na světě a že se rodilo tolik dětí.

No už se nemůžu dočkat, u nás v okresní nemocnici zrušili chirurgickou pohotovost a v té s tím urgentním příjmem se čeká i 6 hodin, protože "všichni chirurgové operují" třeba, je tam věčně narváno. V případě ledvinové koliky, žlučníkového záchvatu nebo vykloubené ruky je to zvlášť potěšující. Lidi si stěžují a je jim to platné jak mrtvému tatranka. U nás radnice dokonce svolala veřejné jednání s patřičnými potentáty a výsledek nula.

Moje hotovost, moje svoboda.

Nedávno jsem v tv shlédla část (víc se nedalo) Rusalky, jedné z nejkrásnějších oper, v nevousatém provedení a chtělo se mi plakat. Víc to komentovat nebudu.

No to je zase kravina. Antikoncepce se u nás začala používat jen o málo později, než tomu bylo jinde ve světě. Prádlo se nechalo koupiti hezké, to bavlněné používaly moje babičky. A že jsme brzo rodily? No ano, rodily jsme ve věku, kdy to bylo ze zdravotního hlediska optimální. A tak dále.

Oni se chovají ve stylu - když nám chcípla koza, tak ať jim chcípne taky. Jim vůbec nejde o nás, a ostatně nikdy nešlo, měli jiné priority. A přitom je tak královsky platíme.

Orient dezert jsme měli také rádi, ten původní v té zelené krabici. Pak změnili recepturu a je to nechutné, už ho nekupujeme.