Jsem z mladší generace. Češtinu mám ráda, kultivované vyjadřování, slušné chování, věcnost, dbám na gramatiku. Někdy i mě rostou šedivé vlasy z toho, jak se mluví v TV..Ale. V práci jednám s lidmi. Emailem, osobně. Nebudu ani zmiňovat, co všechno jsou někteří schopni napsat, i já se přistihla, že v některých věcech při osobní komunikaci používám převzatá spojení, protože to je prostě vývoj. Nezapomenu, když jsem použila při loučení s klientem větu ; “Mějte hezký den”, jak se rozčílil..že proč to používám, že tady není žádná Amerika, jestli jsem normální a ať se naučím mluvit česky..Ale co už je ta pravá čeština? Přečtěte si například dětské knihy, z 50. let minulého století. Vždyť dnešní děti tomu vůbec nerozumí. Doba jde dopředu. Pokud se nevytratí slušnost při komunikaci, a pokud to není úplné zvěrstvo, buďme trochu k tomu vývoji tolerantní…

Nedá mi to, jsem úplně hotová z některých reakcí tady. Článek hezky napsaný.

Všichni jsou chytří, ale kolik z Vás mělo doma takové dítě? Mám doma nadaného, v rodině kluka s ADHD. Je to fakt těžké. Ano, kdysi to nebylo, teď to je. Jiná doba, jiné vše. Rodičům nic jiného nezbývá, než to zvládnout. Ale s šílenými předsudky. Každý takový rodič je sám ve tlaku, to si nedovedete ani kolikrát představit, ale chce těmto dětem dát to, co mají ostatní, ničím zvláštní, děti. Dostatečné vzdělání a snahu o kvalitní život. To chtějí přece všichni pro své děti. Ale s některými předsudky lidí to je fakt těžké. Děti za to opravdu nemohou. Ti jsou v některých případech předem odsouzeni.

Bohužel, ve společnosti se stále nenosí být jiný. Nejlépe být v davu, co nejméně viditelný, jinak- nálepka.

Fyzicky postižený je ok, protože je to viditelné, ale nadaný, který má určité, jiné specifika, ihned nerozpoznatelné, nebo ADHD, to je rozmazlený fracek, a můžou za to rodiče?

Ano, školy nejsou, to ve velkém neovlivníme, ale díky bohu snad jsou i učitelé, kteří ví, jak, nebo minimálně chtějí vědět, rozklíčovat, zjišťují informace..ve zdravotnictví je taky doktorka, která snaživě pátrá po příčině špatného zdraví, ale také ta, které je to jedno. Je to také o lidech.

Buďme ale trochu tolerantní a chápající, proboha!