2/
V únoru 2003 zvítězil v prezidentské volbě poprvé a na druhé pětileté období byl znovuzvolen prezidentem České republiky v roce 2008.
Dovoluiji si dále připomenout,že po svém odchodu z prezidentského úřadu v březnu 2013 opustil Václav Klaus aktivní politiku. Nadále se však objektivně,racionálně a především sorozumitelně, pro všechny vrstvy národa.., vyjadřuje k otázkám vnitřní i zahraniční politiky, například k problémům v Evropské unii či k evropské migrační krizi a kritizuje omezování lidské svobody ve jménu různých ideologií.., např. liberální demokracie. Zúčastňuje se také často mezinárodních konferencí a seminářů na různá témata po celém světě.
Tolik o tomto vzdělaném člověku,jemuž někteří pisálkové nesahají ani po paty...!
1/
Nikdy jsem nebyl a ani nejsem politicky organizovaný... a ani jsem nikdy nefandil žádné straně.
Přesto na rozdíl od ostatních pisálků,kteří mají potřebu se zde zviditelnit a následně nežádoucím způsobem urážet lidi okolo sebe..,si uvědomuji,že Václav Klaus (* 19. června 1941 Praha) je vynikající český ekonom a politik, spoluzakladatel Občanské demokratické strany a mezi roky 1991–2002 její první předseda.
Pro všechny ty..,jenž si to asi stále neuvědomují,jenom bych rád připomenul(výčet jeho aktivit),že v letech 1992–1998 působil jako předseda vlády svého prvního a druhého kabinetu. Poté se na čtyřleté období stal předsedou dolní komory parlamentu a v letech 2003–2013 zastával úřad prezidenta České republiky.
Před vstupem do politiky především působil jako erudovaný bankovní úředník a prognostik, po listopadu 1989 se stal ministrem financí Československa ve vládách národního porozumění a později národní oběti, v níž zastával i post vicepremiéra. V roce 1991 inicioval založení Občanské demokratické strany. V letech 1992–1997 byl předsedou vlády České republiky a od ledna až do února roku 1993 vykonával z titulu své funkce premiéra některé pravomoci prezidenta republiky.
Po pádu jím vedené vlády na podzim roku 1997 nakrátko sice ztratil rozhodující politický vliv.., ale do vysoké politiky se vrátil již po volbách na jaře 1998, kdy se stal předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (1998–2002). Po parlamentních volbách roku 2002, které ODS výrazně prohrála.., se opět na krátký čas stáhl z vrcholné politiky.
1/Dovoluji si jenom poznamenat,že naprosto nechápu ,proč dotyčná paní je společensky perzekuována..a následně má prý být také odsouzena,když svoboda projevu (též svoboda slova) je v naší mladé demokratické společnosti svoboda vyjadřovat se bez cenzury a bez omezení. Synonymní termín svoboda vyjadřování bývá někdy používán pro indikaci, že nejde jen o svobodu projevu, ale také o svobodu informace a myšlenky přijímat, vyhledávat a rozšiřovat jakýmkoli způsobem, bez ohledu na použité prostředky. Tyto svobody jsou úzce spjaty s konceptem svobody myšlení. V praxi není svoboda projevu v žádném státě absolutní a běžně podléhá omezením, například v případě „projevu nenávisti“ či „vyhrožování“. Právo na svobodu projevu je zakotveno jako lidské právo v Článku 19 Všeobecné deklarace lidských práv a v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech (MPOPP). MPOPP definuje právo na svobodu projevu jako „právo mít názory, a to bez překážek. Každý by měl mít právo na svobodu vyjadřování“.Svoboda projevu je navíc zakotvena v evropských, amerických a afrických regionálních normách lidských práv. Svoboda projevu či svoboda vyjadřování jsou zakotveny v mezinárodních a regionálních úmluvách o lidských právech. Toto právo je deklarováno v Článku 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, Článku 10 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, Článku 13 Americké úmluvy o lidských právech a Článku 9 Africké charty lidských práv a práv národů
Hlavní rozdíl mezi fašismem a komunismem spočívá v tom, jak nahlížejí na soukromý majetek. To ale přímo vyplývá z intelektuálního stavu společnosti. Komunismus se rozvinul v zemích nasáklých nejrůznějšími formami mysticismu, antiracionality, v zemích primitivních a hrubých, a tomu také odpovídá komunistický náhled na majetek: nepřemýšlejme a zrušme jej zcela, a zavládne ráj na zemi. V souladu s tím komunismus skončil buď hladomory a totální bídou, nebo šedivou vládou impotentních gerontokratů, jimž z bot čouhala sláma.
Fašismus je oproti tomu mnohem sofistikovanější: ponechejme majetek v soukromých rukách, ale nechme vládě co nejširší pravomoci k jeho regulování a usměrňování ve jménu „vyššího dobra“. Mějme oborové rady, vlády odborníků, vědecké metody — nechme je tedy fungovat.
K jakému systému míříme dnes, pod vedením armády intelektuálů a samozvaných profesionálů v oboru řízení společnosti, které produkují dnešní vysoké školy? Jaký systém si přejí voliči, kteří dopřávají sluchu heslům o vládě odborníků? Co si přejí všichni ti, kteří se sice s opovržením vyjadřují o komunismu, ale tleskají každé další regulaci, která je uvalena na soukromý majetek? Odpověď je jednoduchá: jsme vzdělaná, kulturní, vyspělá země, jejíž filozofií je kolektivismus a etikou altruismus, míříme tedy k fašismu.
4/ Umění příjmat kompromisy...
Rozhodně není dobré nechat se vláčet životem a se vším souhlasit, ale ani vždy a za všech okolností prosazovat svůj názor. Každý člověk je jiný a i když jsme předtím měli pravdu, teď se může jako lepší řešení ukázat to druhé... Spokojenosti dosáhneme právě tak, že budeme naslouchat ostatním lidem... a přemýšlet nad jejich názory. Zároveň se, ale nebojme vyslovit NE a prosazovat tak vlastní názory a potřeby.
3/Nesouhlasit s ničím, stále proti něčemu bojovat a vždy připraven se pohádat. Není špatné, pokud za něco bojujeme a víme, kdo jsme. Problém však nastává ve chvíli.., kdy tento boj vedeme vlastně jen proto, abysme bojovali. Když se zmýlíme, nebo nás ten druhý přesvědčí, není hanba to přiznat. I o tom je vlastně naše osobnostní vyspělost: umět velkoryse vžýdy přiznat svůj omyl.
2/ Drazí přátelé, položil jsem si otázku : Proč je vyjádření nesouhlasu vůbec důležité..? Protože nám dává možnost říct svůj názor takový.., jaký opravdu je. Každý by mi mohl dát za pravdu, že někdy s něčím či někým nesouhlasil, ale i přesto řekl ale jo, jo máš vlastně pravdu, atkpod.. Musíme si umět chtít uvědomit,že naše názory.., naše pohledy na danou věc jsou důležité už jen proto, že mohou ovlivnit další lidi. Pokud si za něčím stojítme a víme, že je to správné, buďme vždy četně tvrdí a neopouštějme své přesvědčení. Ovšem pokud zjistíme, že jsme se v něčem mýlili, nebo náš názor nebyl úplně správný či pravdivý, nebuďme hloupě tvrdohlaví, vyslechněme ostatní a zkusme přehodnotit svůj názor.
Člověk se vyvíjí a s ním i jeho pohledy. Nikdo nám hlavu neutrhne za změnu našeho postoje. Naopak se může někdo další námi kladně inspirovat. Doufám, že tento web nám pomůže v utváření našich vlastních pohledů na Svět, ve kterém žijeme a ať už si z těchto stránek odneseme realitu z velkochovů nebo si obohatíme svůj jídelníček o nové recepty, bude to úspěch. Nebuďme slepí, když máme srdce...
1/ Sto lidí, sto chutí. Okřídlené přísloví snad všichni známe, málokdo na něj, ale v běžném denním životě pamatuje... Nejednou se bohužel stává, že sebemenší projev nesouhlasu je brán jako útok. A okamžitě vzniká hádka. Stává se vám, že často raději souhlasíte i s něčím nepříjemným, jen aby byl doma klid..? Nebo jste schopni se pohádat až do krve, abyste obhájili svůj názor..?
Přikyvovači se pravděpodobně nikdy nedostanou do hádky. I kdyby jim někdo vyčítal, že jsou příliš ovlivnitelní, přikyvovač mu to zase odkýve. Ale cena za klid, ať už v rodině.., vztahu nebo v práci.., je příliš vysoká. Jestliže nejsme schopni projevit nesouhlas, nikdy nebudeme spokojeni sami se sebou. Pořád budeme dělat jen to.., co chtějí druzí. A ani partner s námi většinou dlouho nevydrží... Kdo by chtěl žít s někým, kdo jen přijímá „rozkazy“..? S někým, co nikdy nemá na věc vlastní názor..?
Nehrajte si ve své skrývající společenské a osobní anonymitě na nepostihnutelné
a nepotrestající bohy...Mnohé Vaše soudy nemají racionálně objektivní charakter. Jsou to pouze urážející projevy lidí.., kteří snad ani nedovedou si představit, že práce u policie je společensky nepostradatelnou a tedy i důležitou.., a že nelze ji takto jednoduše a zcela neodpovědně paušalizovat.
1/Dobrý den !
Čtu-li k danému tématu některá Vaše vyjádření(jako formo osobního hodnocení jedné či druhé strany...),nemohu se ubránit (bohužel) nechtěnému pocitu, že mnozí z Vás asi neví, jaké má Policie Č.R., poslání v naší nové demokratické společnosti.
Nechci tady dělat nějakého chytrolína a nebo něco podobného, především Vám chci(všem tem negativistům)připomenout, že Policie České republiky (PČR) je ozbrojený bezpečnostní sbor České republiky postavený na nových porevolučních demokratických zásadách.., je to státní policie s působností na celém území naší České republiky. Všimněte si prosím, že vznikla dne 15. července 1991 přeměnou české části československé Veřejné bezpečnosti Sboru národní bezpečnosti, a to dnem vyhlášení zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky.
S účinností od 1. ledna 2009 je činnost Policie České republiky upravena zákonem č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky.
Policisté jsou ve služebním poměru, který upravuje zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Kdesi jsem se dočetl..,že Policie České republiky měla k 1. lednu 2021 celkem 40.434,- příslušníků. Úkoly policie plní též její civilní zaměstnanci, kteří jsou v pracovním poměru, dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. V čele Policie České republiky stojí policejní prezident. Prosím prostudujte si uvedené právní normy...a potom (následně) něco a někoho objektivně posuzujte.
„Se smutkem a zahanbením myslím na hlasy některých našich spoluobčanů, kteří se zlobí třeba na rozhodnutí šetřit v zimě teplem kvůli válce na Ukrajině a argumentují tím, že jde o snížení komfortu, na který mají právo. Cožpak nemají stejné lidské právo lidé na Ukrajině, v Sýrii, Libanonu nebo v Africe?“ Nechceme-li brát arcibiskupova slova jen jako obecné povzdechnutí nad morálním stavem společnosti, pak ovšem jeho slova vzbuzují řadu otázek. Je snad zmínka právě o Sýrii kritikou migrační politiky našeho státu, jehož policejní orgány v okamžiku kdy je pronášen arcibiskupův projev brání, i za pomoci varovných výstřelů, právě uprchlíkům ze Sýrie v přístupu na naše území a tedy bezpochyby i v realizaci jejich lidských práv využívat třeba i toho sníženého komfortu na našem území?
Má snad všeobjímající zmínka o lidských právech lidí v celé Africe znamenat že máme konečně brát vážně slova papeže Františka o tom, že „dokud nevyřešíme problémy chudých odmítnutím absolutní autonomie trhů a finančních spekulací…nevyřešíme problémy světa a v posledku žádný problém. Sociální nerovnost je kořenem sociálního zla“. Pak ovšem není třeba chodit do Libanonu nebo do Afriky. V zemi, kde také lidé mají svá lidská práva, ale kde stále více z nich upadá do dluhové pasti, do zoufalé nejistoty budoucího života svých rodin, chtěli možná ze Staré Boleslavi, v den státního svátku, slyšet něco jiného než zahanbení nad těmi, kteří se obávají snížení komfortu. Neboť mnohým z nich už nejde ani tak o ten komfort, ale o samotnou důstojnou existenci sebe a svých dětí.
Tak já cítím smutek...
2/Pokračuji:
Problematika tohoto institutu nastává zejména v bodě, kdy se bavíme o tom.., komu přísluší povinnost se touto domněnkou řídit. Jsou to pouze orgány činné v trestním řízení..? Nebo orgány veřejné moci, stát, soukromé osoby či obecně široká veřejnost..? Protože pokud by tato povinnost platila i např. pro média, dochází zde ke kolizi s právem na svobodné myšlení, svobodu přesvědčení, svobodu projevu a především s právem na informace. Zde je ale nutno podotknout, že v případě, kdy se médium rozhodne psát o člověku, který je podezřelý.., má výhodu mnohem bohatšího slovníku na to, jak nepřímo vyjádřit jeho vinu, tudíž není tak omezováno jako jurisdikce. V rovině široké veřejnosti tak vlastně zastává roli soudce, protože člověk, o kterém do světa vypustí takové informace, je poté již nenávratně poškozen. A je také důležité si uvědomit, že je hluboce zasaženo jeho soukromí. A právě zde tedy dochází k dalšímu střetu, protože podle Listiny základních práv a svobod platí, že: „Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.“
Jako opak presumpce neviny se poměrně často uvádí pojem presumpce viny, který ale není právně nijak závazný, a tudíž není v této problematice vůbec relevantní.
Když tady tak odvázaně a svobodně vyjadřujete, diskutujete a následně ukvapeně a neobjektivně soudíte člověka o kterém(asi),objektivně vzato..,ani nic nevíte..,položili jste si otázku,co je to "presumpce neviny" a co to pro nás ostatní občany Č.R., a zejména naše orgány činné v trestním řízení(soud, státní zástupce a policejní orgán, kteří provádějí úkony trestního řízení) znamená a má znamenat(viz trestní zákon atd.) a že je to je velmi často využívaný pojem,který v naší společnosti ve většině prípadů,není dodržován ? Co ale doopravdy znamená a co vše člověku zaručuje..?
Presumpce neviny je pojem, který je v posledních letech, ať už ve spojitosti s politickou situací či ve spojitosti s médii, slyšet všude okolo nás. A ačkoliv je právní pojem presumpce neviny tak hojně využíván, jen málo lidí ho respektuje a ví.., jaké je jeho skutečné právní vymezení. Co nám tedy říká zákon..? Institut presumpce neviny je důležitý zejména proto, že je především považován za jeden z principů právního státu, který je velmi důležitý pro jeho fungování a rovné zacházení s občany. Presumpce neviny – právní domněnka, že každý, kdo je podezřelý, obviněný či obžalovaný, musí být považován za nevinného a stejně tak s ním musí být zacházeno. Platí tedy, že dokud není člověk odsouzený za trestný čin (tzn. není pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu vyslovena jeho vina), je nevinný. Důležitost této právní domněnky také dosvědčuje skutečnost, že je právně zakotvena např. ve Všeobecné deklaraci lidských práv, v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod nebo v Listině základních práv a svobod.
0
Sledujících
2
Sleduje
0
Sledujících
2
Sleduje
TRESTNÍ ZÁKONÍK,ČÁST DRUHÁHLAVA 5,§ 209.
§ 209Podvod
(1) Kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 větší škodu.
(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného,
c) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebo
d) způsobí-li takovým činem značnou škodu.
(5) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu, nebo
b) spáchá-li takový čin v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání trestného činu vlastizrady (§ 309), teroristického útoku (§ 311) nebo teroru (§ 312).
(6) Příprava je trestná.
1 odpověď