Autor článku přehání. Konfekce nebyla sice nic moc, ale kvalitně ušitá. Koupit látku nebyl problém, výběr byl pestrý a kdo uměl šít, nebo měl dobrou švadlenu, měl šanci získat slušivý a originální oděv. Já měla skvělé dvě švadleny. Jednu na kalhoty a druhou na šaty a kostýmky. Švadleně jsem popsala či namalovala jak si oděv představuji. Měla mne v oku, takže vše skvěle sedlo. Stačilo zapnout fantazii a byl hned originální model, který okolí považovalo za dovoz ze západu. Třeba ze staré kabelky přezka v podobě imitace želvoviny ve tvaru motýla se využila jako přezka k pásku u horního dílu kalhotového kostýmu a kostýmek hned vypadal jako ze západního časopisu. Dnes obchody přetékají množstvím oblečení, ale vše je šité křivě, horkou jehlou a celkově jsou to většinou nepříliš povedené modely. Kvantita převažuje nad kvalitou. Sice jsem neměla skříň přeplněnou oblečením, ale co tam bylo, to bylo slušivé a kvalitně zhotovené. Moc ráda se dívám na staré filmy právě kvůli krásným šatům a tehdejší módě. Ne vše bylo v té době špatné. Dnes stačí, když má oděv "značku" a nikomu nevadí, že má křivé švy. Dnešní móda se mi nelíbí.
Odměna, třeba malá by měla být. Je to uznání za snahu a povzbuzení k dalším co nejlepším výsledkům. Nevidím na tom nic špatného. My také dostáváme za odvedenou práci mzdu. Dítě by mělo vědět, že když bude pracovat, dostane odměnu ( sladkost, kino, nějakou drobnost, atd. v dětství a v dospělosti mzdu, za kterou si to pak bude moci koupit samo)
Článek o ničem. Však si je toho autor/ka vědom/a , jinak by se neskrýval/a pod pseudonymem. V článku nejsou žádná reálná čísla, zda se potraty vyskytují ve větší či menší míře. Domnívám se, že je v pořádku, že je tato možnost, hlavně v případě poškození plodu, ohrožení zdraví matky, znásilnění, ale i jiných důvodů, kdy by pro matku nebylo jiného řešení. To bývá většinou u sociálně slabých se složitou životní situací a nižší schopností zodpovědné prevence antikoncepcí. Potrat zárodku je v těchto případech menším zlem, než zavražděné dítě v kontejneru či jinde pohozené. Neznám statistiku, ale věřím, že těch zbytečných interrupčních zákroků není mnoho.
Při přečtení nadpisu v článku jsem přemýšlela, kterak se dostal viník do takové blízkosti k přísedícímu, aby ho mohl tímto způsobem napadnout. Až když jsem začala číst text článku, vyšlo najevo, že senzace chtivý autor potřeboval svůj článek zatraktivnit, aby ho četlo víc čtenářů. Využil tedy toho, že napadený člověk kdesi na ulici byl shodou okolností přísedícím soudcem. Kdyby byl prodavačem, řemeslníkem, či jiným "běžným" občanem, do titulku by se to nedostalo a možná by se to ani neřešilo u soudu. Byl by to "jen" přestupek. Nicméně agresivita mezi lidmi roste, což je alarmující, ale nic moc se s tím nedělá ( tedy pokud nejde o napadené z vyšších vrstev ).
Kritici? Kdepak, závistivci. Když to jde, cestujte. Poznávání cizích krajů, kultur, historie,...je to nejlepší, co člověk pro sebe může udělat. Kolik letadel létá poloprázdných když vozí papaláše na zbytečné výlety a to ekomilcům nevadí. Kolik polí a luk zmizelo pod solárními panely a dálnicemi,... Planetu lze chránit rozumným chováním. Třídit odpad, zalévat dešťovou vodou a šetřit energií, využít vše s co nejmenším množstvím odpadu, nepoužívat zbytečně chemii,....Mám ráda přírodu, snažím se ji šetřit, ale to neznamená, že jsem pro to, abychom se vrátili do jeskyní a žili jako v pravěku. Protože vše, co děláme, co používáme, třeba i taková výroba zubního kartáčku, zanechává uhlíkovou stopu. Přece si kvůli tomu nepřestaneme čistit zuby?
Smutné, dnes již druhý takový případ ( první dopoledne v Rudolfově u Českých Budějovic ). Bohužel je to hlavně výchovou. Rodiče na děti "nemají čas", nechají je u pc či tabletu u filmů plných násilí. Děti pak myslí, že má každý deset životů jako hrdinové z počítačových her, neznají cenu života, neumí se vypořádat s běžnými problémy, hned to chtějí řešit násilím, protože nic jiného neznají. Přejali jsme "západní" výchovu, kdy se nesmí zavčas použít staletími osvědčených "pár na zadek." Dříve byl film nepřístupný jakmile tam byl jen náznak násilí. Dnes je násilí i v hádkách. Ráda bych se mýlila, ale bude hůř.
Vím, že nejsou všichni stejní. Někteří se skutečně dostali do té situace nešťastnou náhodou. Myslím si však, že většina z těchto lidí neumí hospodařit, ani se to učit nechtějí, prostě jim ten způsob života vyhovuje, hlavně že nemusí pracovat a na ty cigára a krabicové víno vždy někde vyžebrají. Smysluplnější by bylo zajistit těm lidem na určitou dobu "startovací garsonku", slušně ho obléknout, pomoci najít práci a poskytnout v případě potřeby poradce. Kdo by opravdu chtěl, tato pomoc by mu pomohla se odrazit ode dna a začít nový život běžného občana. Kdo by se nechtěl snažit, vrátil by se po uplynutí té doby na ulici ke svým oblíbeným zvykům. Domnívám se, že těch 100 000 Kč většina z nich rozfofrovala. Pokud to nebylo za fet, alkohol a cigarety, tak za jiné zbytečnosti, protože jsou už zvyklí žít ze dne na den. "Dnes mám, tak si dopřeji a zítra to nějak dopadne." Přála bych všem těm, kteří se chtějí zařadit do normálního života, aby se pro ně našla účinná pomoc.
Moc pěkně napsáno. Máme v rodině stejný problém se zuby. Prostě je to v genech, takže i přes veškerou opravdu důkladnou péči o zuby si s nimi "užíváme" nepříjemné chvíle. A moje zuby mají ještě jednu zvláštnost. Pokaždé, když začnou bolet, má můj zubní lékař zrovna dovolenou. Přeji všem diskutujícím stálý a hlavně bezbolestný úsměv.
Stačí před zamýšleným nákupem porovnat ceny z akčního letáku s jinými obchody a při samotném nákupu si cenu ohlídat. On totiž každý řetězec má nějaký fígl, kterým zákazníka oblbne ( třeba přehozené cedulky u podobných produktů, nebo při upozornění na rozdílnou cenu "jejda, ona se tam ta sleva nenačetla? blbnou nám počítače,.."). Prostě obchodníci nám pomáhají s bojem proti předčasné demenci - musíme být neustále ve střehu. 🙂 PS: v Albertu nenakupuji - je předražený.
Moc pěkně napsáno. Také si myslím, že pohádky jsou první učebnicí života, která děti připravuje na to, že není jen dobro, ale i zlo. A že pokud chce někdo nad zlem zvítězit, bude ho to stát nějakou námahu, či dokonce oběť. Dětem by měli rodiče či prarodiče pohádky číst, nebo je s nimi alespoň sledovat, aby mohli společně sdílet emoce - je to velmi důležité pro citový rozvoj i vzájemný vztah. Dnešní rodiče strčí dítěti tablet do ruky a "na, koukej", aniž by věděli, o čem pohádka je ( ne vždy má moderní pohádka vhodný obsah ). Z pohádky by se mělo dítě poučit - tak to alespoň vidím já.
Nelze posuzovat jednostranně. Vše má své klady či zápory. Některé věci fungovaly lépe než nyní. Lidé si byli blíž, nebylo tolik závisti. Ti, co si budovali kariéru přes červenou knížku, byli vidět, tak se jim rozumný člověk vyhnul. Dnes nevíte, kdo vám kvůli honbě za mamonem vrazí kudlu do zad. Dnes máme svobodu, ale za zubním ošetřením cestujeme třeba přes půl republiky, nebo i do zahraničí. Každý může studovat ( někteří si titul koupí ), takže máme plno lidí s tituly, ale pořádného řemeslníka aby člověk hledal lupou a platil jej zlatem, neboť je jich nedostatek. Je dobře nezapomínat na dobu minulou, ale musí se vzpomínat nejen na to špatné. Člověk má hledat v minulosti nejen chyby, ale i co bylo dobré, aby podle toho mohl tvořit budoucnost, v níž se vyvaruje chyb z minulosti a naváže na to, co bylo dobré. V minulosti je potřeba hledat poučení, ne sebelítost.
Další pitomost od našich zákonodárců. Když si někdo nakoupí každou zbraň někde jinde, nebude podezřelý a prodavač tím pádem nebude mít důvod něco hlásit. Existuje snad nějaký registr zbraní i registr lidí, kteří mají zbrojní průkaz. Nebylo by jednodušší, aby se tyto dva registry propojily a tím pádem by byl přehled kdo vlastní kolik zbraní. I tak se stejně nepozná, kdo si pořídil zbraň ze zlých úmyslů. Kdo bude chtít konat trestný čin, stačí mu jedna zbraň a ještě k tomu ji nemusí mít získanou legálním způsobem. Myslím, že tato nová povinnost prodejců je nedomyšlenou šikanou vůči obchodníkům. PS: když si někdo zařizuje novou domácnost a koupí si více než jeden nůž, bude také podezřelý? Neměl by se nahlásit?
Nedokážu si představit, ani si to představit nechci, žít s vědomím, že jsem se nepostarala o rodiče. Byli jsme tak trochu výjimka. 4 generace v jedné domácnosti. Babička, moji rodiče, já s manželem a dcerka. O imobilní babičku jsme se postarali společně. Bylo nás na to dost, tak se to zvládalo. Pak onemocněl manžel. Postarala jsem se o něj i poté o tatínka a před 3 roky mi v náruči zemřela i maminka, která byla také několik let těžce nemocná. Bylo to náročné fyzicky, psychicky i finančně, ale jsem šťastná, že jsem to zvládla. Vím, že jsem pro ně udělala maximum a že oni to věděli. Jsem šťastná za každou minutu, kterou jsem s nimi mohla být. Dcera se svou rodinou bydlí nedaleko. Jsme v neustálém kontaktu a když je třeba, přijdou a pomohou. Péče o rodiče či jiné blízké ukazuje jaký je opravdu vzájemný vztah - úcta, láska a vděk.
27
Sledujících
0
Sleduje
27
Sledujících
0
Sleduje
Paní Saskia vypadá na svůj věk výtečně. Příjemné kultivované vystupování, ženský šarm a elegance. Na Kalendárium se dívám každou neděli. Je to zajímavý pořad. Přeji jí hodně zdraví, štěstí a ještě spoustu společných let s milovaným manželem.