Zatím, co redakce v titulku píše, že v Rusku zatkli náměstka ministra obrany, protože měl vzít úplatek, já si spíše myslím, že ten úplatek brát neměl.

Program dnešního zasedání vlády: "Tak , herojové, koho z nás dnes obětujeme? Já bych navrhoval támhle Mykolu! Kdo je proti? Jeden. Kdo se zdržel? Nikdo. Takže odhlasováno kvalifikovanou většinou!".

To je hezké. Zatím výběr mnohdy vypadal tak, že chycený na ulici dostal na výběr, zda do antonu vleze dobrovolně, nebo ho tam verbíři nakopou násilím.

Zbraně jsou důležité, ale nejsou zásadní. Jde o to aby měl zbraně kdo obsluhovat. A to je dost problém, neboť ukrajinští mobilizanti nejsou dostupní v dostatečném množství a dostatečné "kvalitě"(fyzická kondice, výcvik, odhodlání atd.). I pokud by se zapojila vojska NATO prezenčně, je nutno brát v úvahu, že právně je pro Rusy konflikt stále jen "zvláštní vojenskou operací", z čehož vyplývají jistá omezení. Zatím je aktivován a to bez mobilizace jen jeden z pěti, či šesti vojenských okruhů, což by se v případě válečného stavu zajisté změnilo a samozřejmě, že zásoby vojenských prostředků a materiálu a opatření válečné výroby jsou stále většinově rezervovány ve skladech pro případ války s silnějším nepřítelem, než je Ukrajina, tedy v tomto případě s armádami NATO. Je možné, že konflikt bude eskalovat do vyšších úrovní. A nad světem tak stále visí Damoklův meč globální jaderné války. Zasláním zbraní Ukrajině, eventuálně přímé zapojení vojsk NATO do konfliktu je zajisté eskalace konfliktu na jinou úroveň a další se přiblížení apoklyptického řešení nukleární katastrofou lidstva. Doufám, že konec bude jiný.

Není to kachna? Polní lopatkou železobetonovou věž dvě stě metrů nad zemí nepřeseknete, i kdybyste se potrhali. Tak dlouhou totiž násadu polní lopatka z poloviny 19. století, což je popisovaná jediná ruská výzbroj, nemá.

Charkov je jeden z cílů očekávané ruské ofenzivy. A podle snahy o vypuzení civilního obyvatelstva z města to vypadá, že pokus o obsazení Charkova je časově blízký. Ruská snaha o to, aby civilní obyvatelstvo opustilo město je výhodná jak pro Rusy, tak pro Charkovčany. Nevýhodná je pro ukrajinskou armádu. Jakou pro to má kdo důvody, to je celkem nasnadě a každý, kdo uvažuje logicky si tyto důvody nejde.

Druhá možnost je, že předstírání přípravy obsazení Charkova je kamufláž ofenzivy na jiném místě fronty, nejspíše na Dnipro, nebo Oděsu. Ale nejspíše to bude přece jen Charkov.

"Nechceš padnout za vlast? Holenku, tak ti uděláme peklo na zemi, že nakonec pro tebe bude smrt v zákopu vysvobozením!". Nemyslím, že takovýto přístup zajišťování potravy do děla na sílu nepostaví ukrajinskou veřejnost proti současné vládě definitivně a kompletně.

Asi to byla ta nejodpornější píseň nejen období normalizace a vůbec, co v české pop-music znám. Rozhodně nebyla míněna jako zesměšňující parodie. Proč jí J. Laufer nazpíval, se můžeme jen domnívat. Ze strachu, z hlouposti, z naivity, z prospěchu? Asi z prospěchu a získávání bodů v dostihu o přízeň režimu, ze které vycházel vzestup kariery, postavení, materiální výhody. Pro mne se J. Laufer touto písní diskvalifikoval natolik, že pro mne zcela zapadly ty písničky, které za něco stály a nebylo jich málo.

A myslím, že jeho angažmá ve prospěch onoho normalizačního režimu nebylo ojedinělé jak mezi umělci, ale i mezi ostatními tehdejšími VIP a hlavně mezi obecným plénem. Obrazem budiž zájem o účast na shromáždění u příležitosti VŘSR v pražské Lucerně již v listopadu 1968 a kádrový boj o obsazování uvolněných postů. Lauferovo chování bylo typickým příkladem chování lokajů a služek, které je, bohužel, typické pro náš národ. Hon za dobrým bydlem prostřednictvím pochlebování "pánům" byl, je a bude typickým způsobem získávání postů určité bezpáteřní části naší společnosti za všech režimů. A je to velmi patrné i nyní. Bohužel.

Více, než informace o výši pokuty článek vypovídá o neochotě podstatné části zbylých ukrajinských mužů nechat se mobilizovat.

Abychom nepřehlédli další významné události. Podle posledních zpráv právě padl důležitý opěrný bod fronty Očeretyne. Očeretyne ve spojnici s Časiv Jarem tvoří základní liniií opevnění střední části fronty. Pokud by došlo k jejímu prolomení, kdy Očeretyne právě padlo a ruská armáda proniká z východu a jihu do Časiv Jaru, pak by se Rusům otevřela cesta do málo bráněné mírně se západním směrem svažující stepi, odkud je volba dalšího postupu západně na Dnipro, severozápadně na Charkov a jihozápadně na Záporoží, Cherson, Mykolajiv a Oděsu. příští dny v mnohém rozhodnou.

Američtí poradci stáli u začátku války ve Vietnamu. A pak se jejich následovníci vraceli v plastových pytlích, pokud se nedožili ponižujícího úprku vrtulníky ze střechy americké ambasády. Historie se sice nikdy neopakuje přesně, ale za připomenutí některé momenty stojí. Třeba ty úspěšné americké akce. Zásah v Panamě, obsazení Grenady a ...?

Odkaz  

Likvidace vysílače je typickým příkladem psychologické války. V době, která je typická abnormální závislostí na komunikaci a těžbě informací po sítích je likvidace této možnosti pro společnost psychicky devastující. A psychologický útok ovlivňující negativně náladu obyvatelstva protivníka je jednou z náplní anihilační doktríny ruské armády.

Naivní nevěří.

Z projevů uvedených ve článku je jasně vidět, kdo zvládá elementární logiku reality a kdo se zmítá ve vlnách fanatické blouznivé fantazie. Škoda, že se řešení, které je nasnadě, dočká tak málo Ukrajinců, a to ještě ve velmi nepříznivém demografickém složení. Každý se zdravým rozumem si může jasně odvodit, kdo jsou největší zabijáci Ukrajinců.

Josef Zíma byl náš "soused přes ulici". Koukali jsme si do oken. Auto naboural nad Dobříší, možná dodnes je na tom stromě oražená kůra, i když je to už přes 65 let. Po bouračce přivezli vrak auta, byla to černá oktávie jeho otce, před jejich garáž, kde pár dní stála. Chodil jsem do druhé třídy a do školy jsme chodili okolo toho vraku a vždy s jistým respektem si ho prohlíželi.

Byli jsme docela muzikální kout Prahy. Kromě Zímy jsme si koukali do oken i se zpěvačkou Janou Petrů a dole v naší ulici bydlel Miki Volek. a v našem domě o patro pod námi Jaroslav Uhlíř.

Josef Zíma a Jana Petrů nazpívali spolu např. tuto dosti populární písničku: Odkaz 1  

A Judita Čeřovská zase tuto:Odkaz 2  

Na záznamu je patrné, že Judita Čeřovská je při zpěvu statická, neboť ač v době nahrávky již 6 let po havárii, přesto její úraz zanechal následky na její chůzi.

Na autorku jsem napsal svůj názor pod jejím posledním článkem a nemám na něm co měnit.

Jen velký humbuk. Pokud mají opravdu zájem o Ukrajinu a jsou přesvědčeni o správnosti jí pomoci, nechť pomohou činem, nikoli plytkou exhibicí. Nechť pošlou peníze, nechť pošlou materiál, nejlépe však dokáží svoji autenticitu tím, že pojedou na Ukrajinu do týlu pomáhat, nebo, a to lépe, na frontu bojovat. jinak jen zbůhdarmé divadlo.

Nejde jen o délku dožití, ale hlavně o kvalitu života. Nač je někomu 90 let života, když 25 posledních let života strádá. A takových rozhodně není málo.. Málo kdo v 90 zemře "ve výskoku". většinou už tělesně, duševně a sociálně spíše živoří. Úkolem medicíny a sociální péče by nemělo být samoúčelné prodlužování délky života, ale snaha proporcionálně s rostoucím věkem udržovat jeho kvalitu tak, aby senior umíral ve stavu tělesné, duševní a sociální pohody, nikoli jako tělesná, duševní a sociální troska. Ve článku uvedené rady a porady samozřejmě mohou pomoci, ale kvalita života (i smrti) záleží na více faktorech. Je to genetická výbava, životní styl, životní prostředí a kvalita zdravotní péče. A jedinec daný limit nepřekročí, ať se usiluje, jak usiluje. Spíše by mělo být optimem slušně žít a slušně zemřít dříve, než už je život nesnesitelný.. Co si pod tím kdo představí, je jeho věc.

Kdyby všichni poctivě recyklovali odpady, nemusela by být donucovací řečení, např. zálohování. Ale jak vidno, lidé nejsou až tak ochotní, takže když to nejde po dobrém, je to pokus, aby to šlo po zlém. Při pečlivém zpracovávání odpadu lze vytřídit a odevzdat zpět do výrobního koloběhu drtivou většinu odpadu. Například já experimentílně "ujíždím" na sběru hliníkových folií vytříděných v domácnosti většinou z obalů potravin a léků. Ročně jich v dvoučlenné domácnosti vrátím zpět tak 3-4 kg. Zdánlivě málo, ale ukazuje to, kolik hliníků se ztratí ve skládkách a spalovnách. Tisíce tun jen v Česku. Při tom recyklace hliníku ušetří kvanta energie na extrakci z rudy a navíc na 1 kg hliníku vznikají 3 kg jedovatého a přírodu likvidujícího červeného kalu.

Recyklace plastů ušetří jednak ropu, jednak zemní plyn a uhlí a zabrání kontaminaci mikroplasty, i když to je prakticky těžko řešitelný a v mnoha ohledech neprobádaný problém. Domnívám se, že jednou budou plasty zakázány a nahrazeny jinými k přírodě šetrnějšími materiály, nebo bude muset být vynaloženo mnoho prostředků na objevení nějaké samovolné likvidace mikroplastů, které kontaminovaly, kontaminují a kontaminovat budou životní prostředí v neodhadnutelnými následky.

Ale zpět k zálohování. Raději, než tuto represi, viděl bych dobrovolnou samozřejmost recyklace. nejde to, nejde, tak asi ta záloha je zatím nutná.

Docela by mne zajímalo, jaká je kvalifikace "experta". Co jsem už četl expertíz nejrůznějších expertů a sedělo z nich jich jen velmi málo. ( Tedy nemyslím, kolik sedělo expertů, ale jejich expertíz.).