do terénu BEV Duster...to bude terno! Idiocie

Nikdo to nechce, dobrovolně nikdo.

Série článků, která se v posledních dnech objevila na Seznamu, působí jako součást kampaně, nikoli jako nestranné zpravodajství. Stylizace jako „hry na vojáky“ má jediné — zesměšnit oponenty a odvést pozornost od témat, která skutečně hnutí Stačilo! a spolek Svatopluk nastolují. Tím se rozumí: reforma systému, ochrana suverenity, kritika energetické závislosti či otázky NATO.

Z Klusáčka je v článku udělán politický diletant, z domobranců „trouby s laserem“ — ale veškerá argumentace je postavena na svědectví jednoho anonymního účastníka. Tvrzení bez kontextu, bez ověření, bez dat. To není novinářská práce, to je nástroj předvolební diskreditace.

Stejným způsobem byli dříve mediálně pranýřováni Klára Samková, Jiří Kobza, či Zuzana Majerová. Vždy se opakovaly stejné metody: najít bizarní detail, nechat jej rezonovat a tím odvést pozornost od programu. Teď je na řadě Klusáček a skrze něj i Drulák, Semín a Švihlíková — lidé, kteří nepohodlně upozorňují na systémové problémy.

Je naprosto legitimní mít výhrady ke stylu výcviku, ale není přípustné vydávat takové reportáže za objektivní obraz politického hnutí. Tohle není o airsoftu — tohle je o tom, že se politická soutěž nahrazuje karikaturním lynčem.

Článek je bohužel zavádějící a zastírá skutečný problém. Přetoky elektřiny z Německa spolu s neřízeným nárůstem OZE nejsou jen okrajovým jevem – jsou jádrem dlouhodobé nestability přenosové soustavy ČR. Podle odborníků jako Pavel Macenauer tyto faktory výrazně omezují možnosti regulace a vystavují naši síť riziku kolapsu.

Zatímco HN popisují blackout jako ojedinělou událost vyřešenou zahraniční pomocí, ve skutečnosti se jedná o systémový problém, který se může opakovat. Platformy jako Picasso a Mari umí řešit akutní situace, ale neřeší příčinu: nevyvážený energetický mix a nedostatečná kapacita pro absorpci přebytků.

Namísto oslavné reportáže bych očekával hlubší analýzu – a především debatu o tom, jak dlouhodobě zajistit stabilitu, suverenitu a bezpečnost české energetiky.

Kostlánův článek představuje demokracii jako systém, který se musí aktivně bránit před zneužitím zevnitř – i ze strany demokraticky zvolených politiků. Tvrdí, že mandát z voleb není neomezená moc, a politik musí respektovat právní rámec, ústavu a lidská práva. Uvádí, že příliš volná interpretace svobody slova vede k erozi hodnot, a že extrémní názory nelze tolerovat bez mezí.

Autor poukazuje na evropskou tradici ochrany demokracie zákony – například rozpuštění Dělnické strany v roce 2010 za propagaci nenávisti. Tvrdí, že svoboda projevu končí tam, kde začíná svoboda druhého. V závěru označuje politiky jako Trump, Orbán, Fico, Okamura či Babiš za „antisystémové“ a navrhuje postihovat země, které porušují demokratické principy – včetně možnosti vyloučení z EU.

To je však právně neproveditelné. Slovensko i Maďarsko jsou parlamentní demokracie, v nichž voliči svobodně rozhodli o vládě. Kritika migrace či evropské energetiky není totalitou – je součástí pluralitního systému. Vylučování států kvůli politickému stylu může samo o sobě být nedemokratické.

Kostlán správně hájí hodnoty, ale zjednodušuje politickou realitu: ochrana demokracie musí zahrnovat nejen boj s extremismem, ale i respekt k volbě a odlišnosti.

Starmer je takový jejich Fiala.....škodlivý a prolhaný

Obnovitelné zdroje energie (OZE) jsou nejpodstatnější příčinou pádů elektrických sítí v EU, protože vytvářejí strukturální nestabilitu, která vede k poruchám a následným blackoutům. To není interpretace, ale potvrzený fakt v rámci technických analýz a vyjádření expertů jako Michal Macenauer, Alena Vitásková, i v dokumentech evropských provozovatelů sítí (ENTSO-E).

Pád konkrétního vodiče (např. V411 v Česku) byl důsledkem přetížení či provozních podmínek systému, který je strukturálně oslabený vlivem OZE.

Nestabilní výroba (kolísání výkonu podle počasí), vytlačování regulačních zdrojů, přeshraniční přetoky a chybějící infrastruktura jsou hlavní systémové faktory vedoucí k pádům.

OZE jsou tak klíčovým činitelem, nikoli vedlejším jevem – ve všech relevantních případech blackoutů v EU.

Červnová inflace 2,9 % nevypadá hrozivě — ale je to klid před bouří. Český statistický úřad potvrzuje pokračující růst cen potravin, služeb i nájmů. A to jsme teprve v roce 2025. Skutečná ekonomická zátěž přichází s rokem 2027, kdy vstoupí v platnost systém emisních povolenek ETS 2. Ten zásadně zdraží dopravu a vytápění — tedy základní pilíře spotřeby každého občana.

Plyne z toho jasný varovný scénář: inflace se bude vracet, a tvrdě. Vláda se sice bije v prsa, že bude systém upravovat, ale zároveň ho v Bruselu schválila. Stejní lidé, kteří ho odhlasovali, se teď stylizují do záchranářů národní ekonomiky. Tomu se neříká řízení státu — to je politika pro média, ne pro občany.

Odbory i zaměstnavatelé burcují, protože dobře vědí, co ETS 2 způsobí. A přesto se roky mlčelo. Všichni teď hrají hru na jednotný postoj, ale jde jen o pokus zakrýt selhání — včas neupozornili na hrozbu a nevytvořili tlak, když to ještě šlo.

V dalších pěti letech nás tak může čekat kumulovaná inflace až 30 %, a to v době, kdy se už vyčerpávají možnosti kompenzací i úlev. Domácnosti budou platit víc, firmy ztratí konkurenceschopnost, stát bude míchat populismus s panikou. A občan? Zůstane jako vždy mezi tím.

Nejde jen o čísla. Jde o ztrátu důvěry ve směr, který nikdo nevysvětlil, ale všichni odklepli. A to je největší riziko.

Takže napřed kývneme na Brusel, přitakáme ETS 2 jako součást zelené vlny, přivážeme průmysl a dopravu ke klimatické šibenici – a teprve když se začne počítat, kolik to bude stát firmy, domácnosti i veřejný rozpočet, začínáme hrát hru na “národní zájmy”? Kdyby to nebylo tragické, bylo by to vtipné.

A teď se při tripartitě tleská návrhům na změnu systému, jako kdyby vláda přicházela zachraňovat, ne hasit vlastní požár. Odbory, zaměstnavatelé, vláda – jednotně za “změny ETS 2”? Skvělé. Jen škoda, že ta jednota přichází až po schválení. Kde byli, když se rozhodovalo? Asi na obědě.

Přesně takhle vypadá pokrytectví: podepsat, schválit, a pak doma hrát, že to byl omyl. Politici, kteří hlasují pro devastující režimy povolenek, a potom se tváří jako hrdinové, když je chtějí “krotit”, nejsou nic jiného než zkorumpovaní šašci v zeleném oblečku. Před Bruselem poklonkovat, před občany moralizovat. A fakticky? Ztráta důvěry i peněz.

Pokud tohle je “strategická klimatická politika”, tak už nehoří jen planeta. Hoří soudnost.

Takže napřed kývneme na Brusel, přitakáme ETS 2 jako součást zelené vlny, přivážeme průmysl a dopravu ke klimatické šibenici – a teprve když se začne počítat, kolik to bude stát firmy, domácnosti i veřejný rozpočet, začínáme hrát hru na “národní zájmy”? Kdyby to nebylo tragické, bylo by to vtipné.

A teď se při tripartitě tleská návrhům na změnu systému, jako kdyby vláda přicházela zachraňovat, ne hasit vlastní požár. Odbory, zaměstnavatelé, vláda – jednotně za “změny ETS 2”? Skvělé. Jen škoda, že ta jednota přichází až po schválení. Kde byli, když se rozhodovalo? Asi na obědě.

Přesně takhle vypadá pokrytectví: podepsat, schválit, a pak doma hrát, že to byl omyl. Politici, kteří hlasují pro devastující režimy povolenek, a potom se tváří jako hrdinové, když je chtějí “krotit”, nejsou nic jiného než zkorumpovaní šašci v zeleném oblečku. Před Bruselem poklonkovat, před občany moralizovat. A fakticky? Ztráta důvěry i peněz.

Pokud tohle je “strategická klimatická politika”, tak už nehoří jen planeta. Hoří soudnost.

Ano a už se jede dle scénáře diskreditace....Novináři a jejich nestranné informování 😄

BIS a její veřejné zprávy: od střízlivé strohosti k strategickému scénáři

Od roku 1996 začala BIS zveřejňovat výroční zprávy, zpočátku jako stručné úřední dokumenty určené primárně vládě. Tehdy byl jazyk strohý, bez emocí, bez jmen – čistá technická zpráva. Postupně se ale tón proměnil: přibyly výrazy jako „radikalizace“, „vlivové operace“, a ve zprávách začaly figurovat i konkrétní platformy, osoby a skupiny.

Dnes působí zprávy BIS jako narativní dokumenty: mluví o „psychologickém efektu“, „telegramových agentech“ či „hybridních hrozbách“. Vzniká černobílý obraz – BIS jako štít demokracie, opozice jako riziková entita. Místo informování vlády se výstupy stávají vzkazem veřejnosti, často korespondujícím s vládními narativy.

Taková proměna jazyka vzbuzuje otázku: chrání BIS stát, nebo formuje veřejné mínění? Pokud má být důvěryhodná, neměla by působit jako PR oddělení exekutivy. Bez kritické oponentury hrozí, že se bezpečnostní výstrahy změní v nástroj politického scénáře.

BIS vydává zprávu, která vyvolává atmosféru ohrožení — ruské sabotáže, tajní agenti, telegramové nábory. Může to působit jako vytvořený narativ, který více děsí než informuje.

Pokud jsou zprávy BIS prezentovány bez možnosti ověření, bez oponentury, bez transparentnosti, vzniká dojem státem řízené psychologické operace — ne bezpečnostní služby.

Když se v bezpečnostních strukturách mluví jen jazykem geopolitiky, bez ohledu na názorovou pluralitu doma, může to vést ke ztrátě důvěry — stát přestává být garantem svobody, ale stává se jejím kurátorem.

Otázka, kterou takové zprávy vyvolávají: slouží BIS k ochraně před cizími hrozbami — nebo ke kontrole vlastních občanů, kteří mají jiný názor?

Ekonomická argumentace může být na první pohled nekonfliktní, ale způsob jejího podání – výběr hosta, kontext diskuse a načasování – může sloužit jinému účelu než čistému informování.

Styl prezentace jako nástroj vlivu:

Matesová nezpochybnitelně používá fakta. Ale vybírá si jen taková, která pasují do rámce „vláda = rozvaha, opozice = chaos.“

Seznam Zprávy tuto pozici často potvrzují výběrem hostů, kteří se shodují s narativem vládní odpovědnosti a ekonomické racionality. Otázky, které by mohly mířit na vládní chyby, se objevují výrazně méně, nebo vůbec.

Forma „podcastu s expertem“ navozuje důvěru, ale když je hostem osoba s jasně čitelnou preferencí (byť ne stranickou), vzniká inscenovaná rovnováha bez skutečného střetu argumentů.

Tady nejde o fakta – ale o to, komu slouží. Matesová se tváří jako objektivní hlas racionality. Ale když jsou všechny šílené nápady v článku přiřazeny opozici, zatímco vládní kroky se rámují jako „nejméně bolestivé“, není to už ekonomická analýza. Je to scénář.

Článek o Klusáčkovi může být interpretován jako pokus o předvolební diskreditaci hnutí Stačilo!, SPD a osobností jako Drulák. Použitím vysoce emotivního jazyka, absence vyváženosti a rámování jako bezpečnostního rizika místo politických aktérů článek ztrácí na důvěryhodnosti.

Proti dezinformacím nelze bojovat zákazem nebo potlačením názorů, ale jen důsledným vzděláváním, kultivací veřejné debaty a neústupností vůči manipulaci. Svobodná společnost stojí na schopnosti lidí činit informovaná rozhodnutí – a na odolnosti vůči snahám tuto schopnost podkopat.

Fiala a SPOLU za nic nemohou a ANO a Babiš mohou za vše. Tak to je v manuálu a jestli budeme říkat a psát cokoli jiného, tak nám sponzoři ty prachy už nepošlou...... Za všechno může Babiš a válka a dezinformace a proruskost. Jo a Putin a russáci s dvěma s. Určitě je to jak píši, na to můžete vzít jed, no přeci bych vám nelhal....😄

Koncern Stellantis může v blízké době přistoupit k uzavření některých svých závodů, protože prodeje elektrických dodávek jsou mimořádně slabé. S nezvykle upřímným přiznáním to uvedl evropský šéf společnosti Jean-Philippe Imparato. Podle něj jsou cíle Evropské unie v oblasti zvyšování podílu elektrických dodávek prakticky nedosažitelné a koncernu hrozí pokuty v řádu miliard eur.

GD a zelená ideologie EU....EU zabíjí budoucí životy lidí v EU

Petr Honzejk je zmaten a vůbec nechápe podstatu problému a nebo je bezpáteřním sluhou a škrabákem za žold píšícím vše co mu jeho chlebodárce přikáže.

Když Spolana hoří, zelená ideologie rozdává sirky

Spolana nepadla kvůli neschopnosti. Padla pod tíhou energetických nákladů, které rozkládají kostru českého průmyslu. Ztráta téměř 8 miliard Kč není jen účetní propadák — je to hlasitý signál, že podnikání ve střední Evropě přestává dávat ekonomický smysl.

Ano, válka, inflace, surovinové krize — ale cena energie je alfou a omegou. A právě tady přichází na scénu zelený rám ideologie, který ignoruje realitu průmyslových ekonomik a nadřazuje emise nad udržitelnost samotného hospodářství.

Dekarbonizace bez dechu:

Green Deal v podání EU není jen klimatická strategie. Je to ideologický imperativ, který nepřipouští regionální specifika ani ekonomické dopady.

Namísto technologického pragmatismu vidíme klimatický maximalismus – a výsledkem je torzo průmyslu, jakým se Spolana právě stala.

Poláci reagují, my tápeme: Zatímco vlastník Spolany – polský Orlen – škrtá, zavírá a restrukturalizuje, český stát zůstává pozorovatelem. A to vše v situaci, kdy bychom potřebovali plán, který srovná energetickou realitu s klimatickými ambicemi.

Tato ztráta není „nešťastná událost“. Je to vzorový případ toho, jak může zelená transformace bez kotvy vyústit v destrukci reálné ekonomiky.

Zelená realita v praxi? Nikoli — spíš zelený klam.

Článek sice efektně popisuje využití mařičů během blackoutové situace, ale záměrně mlčí o základním problému: extrémně vysoký a nestabilní podíl OZE v některých zemích EU způsobuje přetoky a kolaps regulačních schopností soustavy.

Když se stabilizaci sítě přenechává „fénoidním“ mařičům, je to spíš známka systémového selhání než triumf technického řešení. Autor obviňuje „uhelnou lobby“, ale přehlíží, že příčinou krize není zákaz mařičů — ale nezvládnutá integrace OZE do energetické infrastruktury.

Green Deal bez energetické reality končí u absurdních opatření, která připomínají improvizaci — ne plán. Tohle není ekologická transformace. To je technická improvizace na steroidech.