Myslím, že o nemoci paní Mrkéty se přece už psalo...nechápu pak lidi, kteří vidí jen vzhled někoho, o němž neví nic, jen se strefují do toho jak kdo vpadá, ale proč tak vypadá, je nezajímá. Vypouštějí jedy, sami frustrovaní, s něčím nespokojení, potřebují si nehutně ulevit, aby se cízili lépe. Jsou to ubopžáci...nevědí, jak by sami zvládali těžkou nemoc a vysmívat se nemocnému - to svedou jen primitivové a duševní mrzáci...
Prý nostalgické vzpomínky...spíše zase "odvážný" článek na omleté téma - špatný včerejšek, skvělý dnešek. Čím více se budou tito tzv. retro pisálci snažit něco hanit a tupit tím se určitě lépe mít nebudeme. Kdo v té době žil, prostě žil, viděl si, že jinak se žilo např. v Německu, ale srovnání s postupující dobou...co vše bude možné či nikoliv... prostě neměl. Proč o tom pořád tak plkáte? Co chcete udělat s tím, že někteří vzpomínají a tvrdit jim, že úplně ve všem mají selektivní paměť, vnucovat jim, jak zle na tom ve všech směrech života byli? Co tím pořád sledujete? Co všichni ti pisálci...co jejich rodiče, prarodiče, vysmívají se jim také, že mají třeba i nějaké pozitivní vzpomínky ?
Taková klasika...něco se začne prodávat a když už to koupí dost lidí, vyleze varování, že obchody ten sajrajt stahují z prodeje...sýry, oříšky, kdoví co ještě jíme, co nebylo zkontrolováno, je nám po tom blbě, ani nevíme z čeho, co jsme koupili, je nám vlastně nanic. Mě někdy bývá divně už když se na některé potraviny podívám...
Přírodní krásu vidím bez šminek a bez stylizovaných postojů. Mě moc přírodní nepřipadají a bohužel jsem si mezi nimi favoritku nějak nemohla vybrat...z fotek se nedá poznat dost věcí, jak jsou jinak sympatické, čím by mohly zaujmout...prostě mi připadají navíc ještě něčím dost podobné, žádný výrazný typ, který na první pohled zaujme...
Smutné a hodně dojemné...naše kočička sice tak dlouho pryč před smrtí nebyla, pouhých pět dní, pravděpodobně odešla původně zemřít mimo domov, pak si to rozmyslela a z posledních sil se jedno časné ráno vrátila domů. Též už nebylo možno ji zachránit, ale dodnes vidím její vděčné oči, lásku a klid zvířátka, které bylo v posledních chvílích s těmi kteří ji milovali...
Náš byt v přízemí je trochu utopený v zahradě, takže není příliš světlý...živé květiny postupně odešly, ale umělé...všechny zelené ne s květy...vypadají k nerozeznání od živých. Tvrdí to dokonce návštěvy, které je obdivují , zprvu je považují s za přírodní. Přitom jsou nejméně deset let staré přitom stále skvěle vypadající ... nemusí se zalévat, nemusím trnout strachy, že uhynou, občas dostanou sprchu, aby se zbavily prachu...
Nedivme se tomu, že naprostá většina lidí vidí problém následovně - šla k němu do bytu a musela tedy čekat, že k něčemu dojde. Přijde to totiž jako něco přirozeného...dva lidí jdou v noci do bytu jednoho z nich a tudíž se očekává asi ta nejprostší věc - budou mezi nimi intimnosti. Dívka či žena, která je v této situaci, nemůže stoprocentně předpokládat, že se nic nestane...a to dokonce ani u opravdu dobrého kamaráda, kterého zná, neb situace se může vyvinout naprosto nepředvídatelně. Tudíž...do bytu k muži, s nímž si nechceme v žádném případě nic začít, prostě nejdeme. To ale neznamená, že muž bude automaticky předpokládat, že má právo na něco, co žena důrazně odmítne...ať je to kdekoliv nejen u něho v bytě..
Mám dosud obrovské množství dopisů, které jsem dostala a sama jich tolik napsala. Jsem psavec, miluji jazyk ve formě psané i tištěné, baví mne sdělovat pocity papíru...bohužel už špatně vidím, takže psaní i čtení starých dopisů mi trochu činí obtíže, ale vracejí se mi vzpomínky na lidi, situace a zážitky. Psaný dopis nelze nevratně vymazat jako sms na mobilu, leda spálit...krásný dopisní papír, úhledné písmo, poštovní známka s razítkm... to málokdo, kdo rád dopisy psal a dostával udělá. Jsou to stálé připomínky dávných zašlých dob, k nimž je příjemné se čas od času vracet...
Kdo příliš rychle žije, rychleji stárne, ale přece nebude pořád vypadat polodětsky ..psychika se vzhledem a výrazem ve tváři udělá taky svoje, nikdo neví, co takového člověka skutečně vnitřně trápí. Je to známá osobnost, takže lidé budou věčně spekulovat a dohadovat se a pídit se po podrobnostech a intimnostech v jeho životě......
26
Sledujících
1
Sleduje
26
Sledujících
1
Sleduje
Moje babička uměla šít vkusné věci, maminka spíše pletla a háčkovala. Pár doma ušitých věcí jsem měla...v dospělosti jsem si uměla spíchnout sukni, ale spíše jsem lovila v obchodech. Byly doby, kdy jsem měla "osobního krejčího"...nechávala jsem si šít - krásné skládané skotské sukně, saka, venkovská švadlena dokázala šít moc hezké šaty. Látek bylo tolik na výběr, že nebyl problém sehnat nejen levnější, ale i drahou kvalitní látku. Dnes mám často problém yybrat něco, co buď hezky vypadá, dobře sedí, nehyzdí to nějaký nevkusný detail, není to krátké...svetr pod prsa opravdu nepotřebuji...nebo věc nevypadá jako nemožný módní výstřelek. Klasika se někdy špatně shání, takže být zručná v šití, to bych přivítala, ušít si i něco náročného...jenže kde dnes najít takový výběr látek jako tehdy....
2 odpovědi