Tak na nos nasaďte si podobně se žlutými sklíčky vybavené brejličky jakéže nosí známý sběratel drónů na Ukrajinu je posílající Ondřej Vetchý, a budete od světla modrého klidu mít a podobné bláboly tu nebudete museti ploditi.

A komu myslíte, že s takovýmito články tady pomůžete, co?

Jak jsem tu už včéra psal, tak dycky hrdiny a vizionáře rád jsem měl.

A jak včéra jsem tu psal, tak před léty písničku Lauferovu o chlapíkovi hrdinném, kapitánu Minaříku často jsem si tehdá pěl.

A protože vždy pokrokovým býti jsem chtěl, tak jak ta doba vlekla se, já stále vzory a hrdiny nové hledal jsem.

V tom napomohla mi i oslavná Huťky píseň tato, kde ony idóly své jmenovitě

v onom textu si našel jsem.

A když tito disenté a chartisté Hrad Pražský ovládli, tak i já pak blahem chrochtal jsem.

Ovšem s volbami posledními, presidentskými já z toho kdože, s takovou histórií svou Pražský hrad obsadil posléze zděšen zůstal jsem.

A právě včéra v hodinách to odpoledních přišel další těžko pochopitelný to šok, když ve zprávách i článcích zdejších k hrůze své jsem se dozvěděl, jak trapná situace že ve Sněmovně poslanecké nastala.

Vždyť tito následovníci oněch do nebe až vynášených hrdinů politických, kteří usnášení schopnou většinu mající, na jimi mimořádně svolané schůzi, nedokázali díky nedostatku hlasů ani tak naprosto triviální nový zákon jakým nařízení o povinném to zálohování PET-lahví jest, oni prosaditi nedokázali

Ale vždyť Minařík byl skvělý chlapík, a kdo v té době dokázal tolik co on?

A tak si alespoň cosi jako oslavnou píseň, kterou bych si rád poslechl i v dnešní době, si rozhodně zasloužil.

A to i v dnešní době, kdy rozumný pan prezident Tramp se rozhodl pro to aby jakoukoliv podporu této brakové rozhlasové stanice zrušil a tuto stanici poslal kamsi do míst věčného zapomnění

Autor toho o minulosti asi zase tak moc neví.

Ukázkou jeho pomatenosti jsou např. ty Pomocné technické prapory, což byly vojenské útvary známé pod zkratkou PTP.

Proč z toho je tolik humbuku?

...vždyť takovejch nás bylo.

To jde s dobou.

Dnes jsme národ kulůrnější a poslouchat ty neustálé kecy, cynty a kritiku té dosud nejlepší vlády, jakou tu pod vedením zodpovědného pana profesora Fialy máme je už prostě i v tom hospodském prostředí nesnesitelné.

A tak si raději při popíjení kvalitního 10-ti stupňového lahvového Braníčku přečtu zdejší diskuse a poté se z toho všeho vyblinkám pohodlně v domácím prostředí.

Naštěstí oblast zdražených oděvů mne netrápí a ba naopak zjistil jsem co v této oblasti jistý přínos může mít.

Nedávno při úklidu půdy jsem po otevření dvířek jedné starší, zde odstavené skříně nalezl značné množství oděvů po našem věkem pošlém dědouškovi.

A neb jsem člověkem, který nerad cosi vyhodí, a i proto, že obdobný styl opět přichází do módy, tak jsem hned v trochu ošuntělém svrchníku vyrazil na procházku městem.

Abych působil elegantně dozdobil jsem se i kloboukem, který děd zvláště rád nosíval na své lysé hlavě.

A jak zatím přes den počasí není v poslední době až tak mrazivé, tak jak jsem se procházel a přitom na jedné z křižovatek, čekaje na zelenou na semafóru v davu spolustojících jsem na chvilku klobouček z hlavy sejmul a drže jej v ruce, jsem si druhou rukou kapesníčkem otíral trochu opocené čelo a rovnal kloboukem pocuchaný účes.

A držeje tak onen ošuntělý klobouček druhou rukou kdesi před středem těla, tak najednou od spolustojících a rovněž na zelenou čekajících mi v tom kloboučku přistály nějaké drobné mince, ba dokonce i několik bankovek.

Takže úspora na ošacení a to, že člověk navenek takto vyhlíží se i v tomto ohledu určitě vyplatí, ba skutečně starší věci mohou být nejen kronikou, ale v určitém ohledu mohou zajistit i finanční přínos.

A již se těším že najdu si čas a budu moci opět takto vymóděn do centra vyrazit a na nějakou tu korunu si díky tomu zase přijít.

Pro mě byly nezapomenutelné doby devadesátých let, kdy tito lidičkové zpravidla ve dvou chodívali navštěvovat domy a zvonívali u jednotlivých bytů a snažili se hovor navázat a jejich víru šířiti.

Já měl před bytem na chodbě starší křesílko a pokud zazvonili a čas jsem měl, tak jsem za nimi na chodbu vyšel s jedním lahváčkem, popelníčkem, a usednuv do křesílka jsem si cigaretku zapálil a poslouchal co nového mi tito pánové nade mnou stojící budou vykládat o tom, že oni jsou ti jediní vyvolení kteří blížící se konec světa přežijí a další podobné nesmysly jejich, na které jsem jim zpravidla i různé zvědavé otázky pokládal.

No, a manželka zpravidla mezi tím v kuchyni připravila drobné občerstvení sestávající zpravidla z plátků tmavé krvavé tlačenky, tmavého prejtu a podobných pochutin o nichž jsem věděl, že cosi takového je pro tyto posly víry pravé zcela nepřijatelné.

A tak když jsem už toho měl dost, tak jsem lehce na dveře bytu zaklepal a manželka vyšla s talířkem tohoto občerstvení a oba jsem jim popřáli dobré chuti k tomuto občerstvení.

A v tu chvíli lekce věrouky okamžitě skončila a dotyční s řádně protaženými ksichty náš dům urychleně opouštěli, a já se dokonale bavil.

Jaká lež ???

Já chodil jsem do školy v těch nejkrásnějších létech budování, a naše soudružka učitelka nám toto pečlivě do našich dětských hlaviček vtloukala.

A protože byla příkladnou soudružkou, která dokonce s mou babičkou, uliční důvěrnicí společně Večerní universitu, coby VUML tehdy známou studovala, tak jsem neměl a doposud nemám důvod jí nevěřit, protože by nám jistě bývala nelhala.

Pamatuji předsedy vlád a jejich projevy od dob soudruha Štrougala, ale tenhle poslední má oproti všem předchozím řadu předností, jimiž se jeví jedinečným.

• Má natolik nejlesklejší čelíčko, že při jeho projevech musím vždy jas televizní obrazovky tlumit;
• Při svých projevech dokáže máchat ručkami tak intenzivně, až se divím že díky tomu vzduchu proudění okolostojící kamsi neodlétnou, či alespoň se z toho vzdušného víru neklátí ze strany na stranu;
• Vysílá natolik jedinečné signály, že snad takové ani ty největší majáky mu při mořských bouřích konkurovat nemohou.

Ono mít tzv. "holuba" v nose není zrovna nic příjemného, a i já dbám na to abych měl dutinu nosní čistou a přiznám, že zpravidla ráno si též při cestě výtahem pokud jedu sám, tímto způsobem čas krátím a nos čistím.

A pokud, což se stává prakticky denně, vytáhnu tento vlhký, slizký nosní exkrement, tak si neopomenu očistit prstík tím, že tento přilepím na některé z tlačítek, zpravidla na to spodní, které při cestě z vyšších pater automaticky mačká většina sousedů.

A zvláště rád jej pokud dojedu až dolů do přízemí a nikdo zde není přítomen, jej umístím, či přesněji popsáno jej přilepím na přivolávací tlačítko zvenčí výtahu, protože tak mám prakticky stoprocentní jistotu, že tato hmota skončí na prstíku některého ze sousedů, či návštěvníku našeho domu.

Kriste Pane, před zimou, někdy na podzim jsem na skládce vybral stará, nějaká zde odhozená prkna a jakési staré poškozené palety které sem tehdy kdosi dovezl a vyhodil.

A to vše jsem v té podzimní době obdobně jako ten pán, podobně řezal na své doma amatérsky sestavené cirkulárce, a něco pak i svou zánovní pilou řetězovou značky Makita dořezával na potřebný rozměr, abych tento topný materiál do kamen při přikládání snadno vhoditi a umístiti mohl.

Tak jen co po přečtení tohoto děsivého článku dopíši tento svůj příspěvek, tak honem se do pracovního obléknu a ze studny si napumpuji do nejméně se dvou kýblů vodu s těmito poběžím do kůlny abych zde uložené dřevo nařezané a hromádku pilin zde v rohu smetených preventývně tou vodou polil, protože jak si tak nějak matně vzpomínám, tam v těch řezaných prknech a na paletách též byly jakési hřebíky a kovové pásky které při zpracovávání tohoto dřeva k topnému účelu vykazovaly též jakési jiskření, pokud právě v řezané části se tento kovový materiál s břity řezného kotouče, či řetězu pily setkal.

A hned musím cosi proti tomu, co stalo se onomu pánovi nezodpovědnému učiniti, abych měl klid a podobná událost mne nyní, kdy bude topná sezóna pomalu končit též nepotkalo. A zvažuji i zda bych neměl i svou pojistnou smlouvu prostudovat a případně i pojišťovnu navštívit a vše zkonzultovat se svým pojišťovacím agentem, zda by nebylo vhodné a možné o tuto situaci, která by mohla nastat svou platnou pojistnou smlouvu případně jaksi rozšířiti a doplniti.

Tyhle rady ptáka Špačka, který každoročně ničívá úrodu plodů na řadě zahrad skutečně nepotřebuji.

Stačí se podívat na jednu ze scének z filmu Pretty Woman, a člověk má hned jasno.

Ale já bych tak nestrašil.

Z vlastní zkušenosti vím, že jsem přijímačkami na střední sotva prolezl a poté vysvědčení má dosahovala velmi vysokých hodnot známek a to včetně i hodnocení chování..

A to tehdy ještě nebyl internét, kde prakticky všechno potřebné najít nechá se, takže žáci mohou šetřit kapacitou mozků svých, aniž by se cosi byflóvali a nazpaměť učiti mušéli.

A já přestože jsem žádnou študijní hvězdou nebyl, tak díky moderní technice jak se můžete konečně i z obsahu příspěvků mých zde psaných přesvědčit, že takřka geniality dosahuji.

Jako hluboce věřícího, a navíce člověka léta abstinujícího se mne vše, co po značnou dobu se děje v prostorech chrámu Svatého Salvátora a je spojeno s tím co zde páter Halalík předvádí, a co bylo navíc doplněno i konáním jeho patrně i kamaráda, tehdejšího vikáře, jakéhosi Voka Vorlího, který již naštěstí byl hned poté co jakousi nechutnou paródyjí na mší svatou, kterou kdesi v prostorách pajzlu jakéhosi nechutného předvedl a dík čemuž všemu byl poté zodpovědným naším panem arcibiskupem Graubnérem z této pozice ihned odvolán, tak to celé mne hluboce zasáhlo a sakra stále dotýká se.

A stál bych si za tím, že dvéře z církve naší svaté katolické dokořán by jim oběma otevřeny býti měly, a poté výkopem řádným by obě tyto postavy kamsi do míst zapomenutí věčného odesláni býti by měli, stejně jakož by po zásluze z jakýchkoliv pozic církevních navěky exkomunikován býti měli.

A jsem přesvědčen o tom, že oba tito vyvrhelové dávno nejspíše již sluhy Pánbýčka našeho nejsou, ale dle toho všeho, co zde předváděli se nejspíše jakýmisi poskoky samotného Ďábla stali, čímž prostory chrámu významného tohoto pražského zároveň zneuctili a navěky je pošpinili.

Není s tou českou vlajkou ten známý trpaslík, předseda Senátu Vystrčil?

...vlastně asi né, to je přeci Thajwanec.

To, že se občas dítě kamsi zaběhne a rodičům se ztratí, to se poměrně často stává. Ale pokud starší člověk, zpravidla některý z našich prarodičů se někde ztratí, to pak horší situace nastává.

Ze svého dětství, kdy část prázdnin jsem u dědy a babičky na vsi trávil, cosi podobného pamatuji.

Děda zpravidla jednou za čas babičce sdělil, že musí na Poštu pro důchod dojít.

A tehdy většinou po snídani se oblékl a na Poštu do nedalekého městečka vyrazil.

Jenže většinou se do večera, ba mnohdy ani druhý den domů nevracel a já s babičkou jsme z toho byli zděšeni. Babička pak jak pamatuji trávila značný čas v místní telefónní budce, odkud obvolávala okolní nemocnice, zdali dědu nějaký zdravotní problém nepotkal a on na nějakém z tamních oddělení neleží, ba občas i na tehdejší VB volala, zda-li nestal-li se děd objetí jakéhosi trestného činu a o důchod nebyl obrán?

A když se druhý, ba mnohdy až další den děda značně společensky unaven domů dobelhal, tak jí kámen ze srdce spadl a pečlivě se o něj postarala, a než jej do postele k odpočinku uložila, tak pamatuji, že děda ještě než usnul ji zpravidla stihl sdělit, že si tentokráte nemusí dělat starosti, za co že peníze z jeho penze utratí, protože cestou z Pošty je do poslední koruny stihl s kamarády po hospodách utratit, propít je a v kartách prohrát.

Přiznám, že Sběrné dvory přímo nenavštěvuji.

Ale v prostorech za obchodním centrem v našem městě jsem před časem, kdy existovala dnes bohužel již zrušená EET a s ní tehdy spojená lotérie "Účteňkovka" jsem začal navštěvovat a zde prohledávat kontejnéry na odpad a popelnice.

A mohu potvrdit, že se to vyplatí!

Tehdy při venčení psíka jsem prakticky denně začal navštěvovat zadní prostory blízkého rozsáhlého obchodního centra, kde jsem z kontejnérů za jednotlivými prodejnami vybíral účtenky které si nezodpovědní zákazníci neodebrali, a obsluha prodejen je sem poté vyhazovala.

Ty jsem vybíral a následně po večerech jejich údaje pak pečlivě zadával do oné lotérie.

Přitom jsem poměrně brzy zjistil že v oněch kontejnérech se často krom jiného nachází i různé nepatrně poškozené, či ve slevových akcích neprodané, či jinak odepsané zbóží.

Tak jsem s sebou začal nosit velkou modrou IKEA-tašku a krom účtenek jsem začal shromažďovat tyto poklady, které mi pak sloužily jako dárky k potěšení příbuzenstva a známých, k příležitosti různých svátků, narozenin, jmenin a podobných pro ně významných dnů, čímž jsem si získal nejen jejich přízeň, ale i pověst laskavého a velice dobrosrdečného člověka.

A i když bohužel před časem, s příchodem současné prostému lidu nepřející vládní smatlanice EET i tu lotérii zrušila, tak mé procházky se psíkem stále prakticky denně vedou do oněch prostor a stále jsou materiálně přínosné.

A věřte že takto jsem získal a ušetřil mnohem více, než činily mé výhry z oné tehdejší lotérie, a zároveň nadělil a stále naděluji oněmi dárky radost mnoha lidem svého okolí

To se mi ještě nestalo.

Prostě na jaře rozmotám prodlužovací kabel, zástrčku vstrčím do zásuvky a hned jak stisknu tlačítko startu začne motor sekačky příjemně vrnět, a mohu na trávu vyrazit.