Mě se podařilo s vnuky navázat pevný vztah, který nepodlehl jejich věku. Dnes je jim 27 a 29 let a dokážeme zavzpomínat, že v pubertálních letech ke mně měli víc důvěry než k rodičům. Když byl jeden z nich na gymplu, svěřil se mi, že po něm moc kouká nějaká holka. Ptala jsem se v čem je problém. Je prý slušná, chytrá, sportuje, ALE nepatří mezi ty nejhezčí. Dostal ode mne radu. Já když vidím ve výloze boty, moc se mi líbí. Ale pak zjistím, že bych v nich nemohla chodit. A tak je to i s holkama. Nato s ní jel o víkend na hory a našel skvělou kamarádku. Druhý zase řešil problém - prý jak si holky ty podprsenky zapínají? Prostě jsou to moje zlatíčka i když už mají své přítelkyně, které mne přijaly také za svoji.
Nejsem slavná, ale s rakovinou se peru 28 let. Nález na prsu - nehroutila jsem se, vždyť je to jako bolavý zub, který se vytrhne! Chyba - operace - ozařování - nález metastází na játrech - chemoterapie - tři roky OK - po smrti přítele po 5 letech se metastáze rozjely znovu - opět chemoterapie - zemřel mi syn, opět léčba a tak běží rok za rokem a já ještě žiju. Protože - jsem obklopena milující rodinou dcery a vnuků. Postihlo mne to v r. 1995, v 46 letech. Letos jsem se dožila 74 let. Je to život hodně složitý, ale beru si z něho jen to lepší co mi nabízí. Přeji všem postiženým, aby nad tím osudem zvítězili.
Proboha, ať už je konečně klid, Rusové se zakopou ve svém toritoriu a budují si to své zřízení. Ukrajina vydechne a její občané dočasně působící u nás se vrátí tam, kam patří, aby budovali a vyjídali si svůj vlastní systém dávek. . A my se snad také začneme zvedat ze dna. Tak to je moje zbožné přání.
Že se Rakušan dušuje, že má čisté svědomí, to je snad vtip dne! Ale to už zde také bylo, cosi o křišťálově čistém svědomí!
Ale i tak se nemusí obávat, ten je nesestřelitelný. Potřebuje jej totiž hodně jeho kumpánů, je zaháčkovaný do leckteré všivárny a to se přece nemůže provalit na světlo! Ale zase - kdo by jej nahradil, v té smečce jsou si všichni hodně rovni.
Dcera je učitelka a její kluci (*1994 *1997) chodili do stejné školy. Usoudila, že tedy jsou ve spojení a mobil nepotřebují. Teprve když starší nastoupil na víceleté gymnáziu, to mu bylo 11 let, dostal mobil, aby mohl případně rodičům zavolat. Byl jako poslední ve třídě. Paní profesorka zadala dětem úkol - napište o každém ze svých spolužáků jednu větu, která jej vystihuje. A jedna dívenka napsala - Nikdy nezapomenu, jakou měl Honzík radost, když konečně také dostal mobil!
Členové vlády i její poradci určitě strategii mají - jak si ještě rychle pomoci k financím, či majetku. A podle těch několika kauz co vyplouvají je to zřejmé. Jeden kryje druhého a nikdo nemůže to jejich "domino" podrazit, jinak z toho bude lavina.
Nemusím pana Babiše, ale - ten má jak je vidět ty skvělé poradce a spolupracovníky, proto jeho "stát ve státě" šlape jako hodinky. A my jen čumíme.
Mám tři vnuky. Jednoho nechali chodit s plenami a nestarali se. Chudák měl ranec mezi koleny, ale nikoho to nezajímalo. Prý to musí přijít samo. Už jsem si myslela, že si bude kluk sám měnit pleny, ale opravdu to odešlo samo, ale hodně pozdě.
Další dva byli posazováni na nočník hned, jak se udrželi v sedu. A následovalo velké chválení a radost. Pokud se podařil bobek, ukazoval se ostatním členům rodiny. Takže kluci si nosili nočník sami, chtěli být chváleni a bylo to krásné období. Dnes jsem prababičkou, Honzíček má 7 týdnů a jak znám jeho maminku, nebudou problémy, ona mu to jistě vysvětlí....
Letos v květnu jsem byla v Bertiných lázních Třeboň - poprvé ve svých 74 letech. Dělalo to na mne dojem, že polovina pacientů tam byla pouze na dovolené, zjevně jim nic nechybělo. Některým jistě křivdím, ale daleko od pravdy nejsem. Ale ke stravě - rozhodně jsem se mohla najíst pečivo bylo k dispozici neomezeně. A já říkám, že když je chleba, není hlad. Jak se asi stravují oni stěžovatelé doma? Pochybuji, že u švédských stolů.
Práce lázeňských pracovníků byla vynikající a proto jsem tam přece jela, ostatní výhody (výběr jídla) beru jako nadstandard. A jak říkala moje maminka: "doma jez co máš a u jiných co ti dají". Prostě na Třeboň mi zůstanou pěkné vzpomínky.
Tak jsem se dočetla, že tu jsem jaksi přesčas. Prostě ujídám z něčího krajíce více než prognózovaných 21,5 let. Sice mi odchod do penze o nějaký rok prodloužili, pak jsem dalších 10 let pracovala tam, kde bylo třeba (ne na původní pozici, na tu už čekali jiní páni ing. a já nejsem sobecká, byli mladí a potřebnější) - pomocné práce, úklid.... Ale ona na mne ta smrt nějak zapomněla a ne a ne si mne vzít. Co mám tedy dělat?
Tak tu máme další artikl, který zlevňuje!!!! To je skvělé, ale všechno kolem nás se zlevňuje v rámci haléřů a kecá se o tom jako o velkém zázraku. Když se zdražuje o desítky procent, je to normální, ani to nestojí za řeč, musíme se na to připravit a zvyknout si. A my si zvykáme, že cena másla, mléka, vajec vyskočila rychle o desítky korun. A pak - jde cena o pár korun dolů a jsou toho plné sdělovací prostředky.
Pro Ukrajince jsme skvělá dojná kráva. Pro ně se u nás najde bydlení, řada různých podpor, zaměstnání na náš úkor, prostě mají se u nás jako prasátka v žitě.
Stačí se rozhlédnout - rozhodně nevypadají, ani se nechovají jako utečenci před válkou. Jsou to ekonomičtí uprchlíci - u nás se prostě mají lépe než "doma". A naše vláda projevuje vůči nim daleko větší empatie, než k našim lidem, kteří díky ní jdou stále více ke dnu. Ti, kteří o tom rozhodují to na vlastní kůži nepoznají, ti jsou dávno "za vodou" a jde jim pouze to, aby se udrželi při moci a nahospodařili si ještě větší majetky. Ale to nakonec není nic nového, je to jejich politika.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Nesleduji provozní doby v obchodech. Prostě nakupuji v běžné dny a když dojde k nejhoršímu, jistě se obejdu v potravinách "rákosníků". Ti jsou k dispozici stále.