Slečně je 24, příteli asi o něco víc. Kdyby to dítě bylo jejich společné, bylo by to super. Ale ono společné není a nikdy nebude.
.
Podle popisu to moc optimisticky nevidím, dítě slečnu považuje za soupeře a nebezpečí. Můžou si za to ti dva dospělí sami, v téhle situaci bych jako jediné řešení viděl omezení společného času ve třech na minimum nebo úplnou nulu, pořád jim jen pro sebe zůstanou dva týdny v měsíci. A buď se tatínkovi podaří dceři vysvětlit, že má kamarádku, kterou by rád vídal i když je dcera u něj, nebo holt bude muset počkat, až to dcera pochopí a přijme sama - což by snad mohla, pokud má tatínka skutečně ráda. Zatím holčička potřebuje ve svém věku vidět a cítit, že táta je tady pro ni a že je u něj na prvním místě a že na tom prvním místě vždycky bude. Takže další kolo zápasu nastane, až si tatínek s nějakou paní pořídí společné miminko. Slečně bych doporučil najít si někoho bez závazků, to by v jejím věku nemělo být složité.
.
Jak je uvedeno i v odpovědi v článku, tohle se silou "zlomit" nedá, to dítě jen zesílí svůj nátlak a nakonec bude už automaticky odmítat jakékoliv otcovy vztahy a kontakty, které by zasahovaly do jejich společného času. A nebo otce opustí a zavrhne a upne se na matku.
Možná je to i o tom, jakou práci/pozici dotyčná hledá. Mám zprostředkované zkušenosti z různých "ženských" oborů - školství, medicína, sociální služby. Všude je to stejné, běžné jsou ranní telefonáty, že dítě je nemocné a dotyčná si bere OČR a kdo tento týden udělá její práci ji nezajímá.
.
Já se nedivím tomu, že kdo může, ten se snaží získat zaměstnance, co bude mít pracovní výpadky co nejmenší a pokud možno v dostatečném předstihu nahlášené.
Dovolím si parafrázovat Jana Wericha. Z ničeho se nemá dělat věda. Ani z vědy ne, natož ze života. A už vůbec ne z pití kávy. Protože někdo holky, jiný vdolky... A hranice mezi kávologem a pozérem je velice tenká.
.
BTW, když je autor takový detailista ohledně kávy, mohl by stejné puntičkářství uplatnit i u svého mateřského jazyka a někam hodně hluboko pohřbít výrazy jako "vyndat" nebo "hrnkách" - doporučuji nahradit slovem šálek, jednak espresso se v "hrnkách" opravdu neservíruje, jednak snad nebude mít problémy se skloňováním 😉.
Vztahy na dálku opravdu obvykle nefungují a dlouho nevydrží. Nemusíte tomu věřit, můžete s tím i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžete dělat 😉.
.
Praha - Brno je nesmysl, a i těch 50 km už je docela dost. To je autem minimálně hodina cesty tam a druhá hodina zpátky (pomíjím finanční náklady), takže jen občasné víkendové návštěvy a jinak jen nějaká více či méně online forma komunikace. Ale co je podstatné, nedá se to tak dělat do nekonečna, buď musí dojít k sestěhování, nebo k rozchodu. A v případě sestěhování to znamená, že jeden z partnerů musí opustit svoje prostředí, práci a sociální vazby a bude začínat někde jinde skoro od nuly. A když po pár měsících nebo letech zjistí, že trvalé soužití se všemi všedními starostmi a problém není tak růžová idylka, jako byly ty víkendové návštěvy a výlety, tak už se bude jen těžko vracet do svého původního bydliště, o zaměstnání nemluvě.
.
Takže ta vzdálenost je naprosto klíčová, cokoliv mimo nejbližší okolí je velmi pravděpodobně jen ztráta času. Samozřejmě existují výjimky, ovšem ty jak známo jen potvrzují pravidlo.
Je to jednoduché počítání. Splátky hypotéky jsou stále zhruba stejné (pokud si aspoň trochu pohlídáte vhodná období k refixu), nájem v čase stále roste. I když splátka hypotéky může být na začátku o něco vyšší, než nájem, během 10-15 let se ten rozdíl smaže a pak už bude nájem proti hypotéce stále dražší a dražší. Je potřeba si uvědomit, že je řeč o souhrnu výdajů za třicetiletý časový úsek a že inflace dluhy umenšuje, nájmy nikoliv.
.
No a po splacení hypotéky máte vlastní nemovitost a nájem nulový, ve stejné době bude mít někdo jný nájem výrazně vyšší, než byla vaše splátky hypotéky a ten nájem bude muset platit až do smrti. Tak počítejte...
Tuhle posedlost Orlíky prostě nechápu, je to jen kopie (a ne moc povedená) Omega Seamaster 1957 a ty Omegy si nové můžete koupit za poloviční cenu, přesnost mají o dva řády lepší, sklo je safírové a ocení je každý hodinář kdekoliv na světě, ne jen pár podivínů v ČR.
.
Najděte 10 rozdílů 🙂
Odkaz ..
Pokud si autor stěžuje na řazení, ta musel jezdit s nějakým hodně vyběhaným veteránem, pravděpodobně ještě i spůvodní olejovou náplní převodovky. protože převodovka v normální stavu (nejen ta pětistupňová) řadile všechny kvalty bez problémů i za studena a nic se nidke hledat nemuselo - řazení je táhlem přímo do převodovky. Stejně tak pětku nebylo potřeba hledat někdu u kolena spolujezdce, pro pětikval byla upravená (z výroby, samozřejmě) řadící páka, která měla náklon směrem k ridiči.
.
"eMková" stopětadvacítka nebyl žádný zázrak, ale v kontextu své doby a třídy špatně nejezdila, i když koncepce "vše vzdadu" byla už morálně dávno zastararalá.
Proč ten článek nepsal někdo, kdo o těch autech aspoň něco ví?
.
Wartburg 353 měl zkrutný stabilitátor na zadní nápravě od začátku výroby, to nebyla žádná novinka.
.
Pětistupňovou převodovku W353 neměl nikdy, takže se z něj těžko dala převzít. Pro Melkus byla převodovka z W353 upravena a přestavěna na pětikvalt.
.
Rám byl nejen zesílen, ale také výrazně upraven, protože bylo potřeba na zadní nápravu umístit sestavu motoru s převodovkou z W353. Vpředu bylo změněno zavěšení a uložení vinuté pružiny s tlumičem, protože standardní by se nevešlo pod nízkou přední kapotu.
.
Tolik jen to nejpodsdtatnější, více fotek najdete třeba zde: Odkaz 1
18
Sledujících
0
Sleduje
18
Sledujících
0
Sleduje
A ozdravný pobyt na Krymu vyhrává...