San Sajevič se, jako mnoho dalších, inspiroval nejspíš u Dostojevského :
"...Nelžete hlavně sám sobě. Kdo sám sobě lže a poslouchá vlastní lež, dochází k tomu, že už žádnou pravdu ani v sobě, ani kolem sebe nerozeznává, a tím upadá do neúcty k sobě i jiným. Nemá-li však k nikomu úctu, přestává milovat, a aby se bez lásky zaměstnal a pobavil, oddává se vášním a hrubým požitkům, až klesá ve svých neřestech do úplné zvířeckosti. To všechno pochází z neustálé lži jak jiným, tak i sobě..."
To ale platí pro mnoho politiků a političek, vládních a opozičních. Takový už je svět...
Já dnes navrhuji obsahový switch. Komentovat sašku je smyslu zbavena činnost, a tak pojďme, vážení čtenáři, probrat otázku, kdo je nejlepší hokejový hráč všech dob. Prosba vyloučit národnostní záliby. Prosba patřičně argumentovat. Prosba formulovat “nejlepší” dle vlastních preferencí, široce. Já si myslím jednak, že Jágr je talentem a fyzičkou s Ověčkou srovnatelný. Gretzký a Gordey jsou talentem lepší. Oba plastičtí, neskutečně inteligentní, jak kocouři. Ale podle mě nikdo nemá na Valeru Charlamova. Byt´ hrával krátce, na toho nikdo neměl.
Zbrojte. V mysli. V duši. V hlavách. V médiích. Zbrojte, pánové. Snad už opravdu jen do září...Komu není rady, tomu není pomoci. Jinak ta konference mi připomíná PUČ GKČP v Moskvě roku 1991 a generála Jazova 🙂 Vystrašené, kosé obličeje, třesoucí se ruce, neurotická motorika směrem k mikrofonům...A furt to samé v ústech...Božičku milostivý, kam že to ta česká politika poklesla..
A měl jasnou a nezpochybnitelnou pravdu onen prorok, ve svém sporu s Gruzíncem Čchartišvilím (v některých kruzích známým jako "Boris Akunin"). Ten druhý, opojen jednoduchými úvahami o dekolonizaci Ruska a-la USAID, tvrdil, že nic dobrého Rusko nikdy nečeká (dále to znáte, jak z kopíráku z dílny Rádio Svobody a spol., genetická zkaženost, otrocká mentalita atd.). Ten první, profesionální historik, schopný historické analýzy, měl na věc názor úplně jiný. Kvalifikovaně podložený. Sáňka Mitrofanov byl tenkrát na straně Gruzínce. Ale ach ten vítr, drž můj plášť..
No vidíte. A Bakalovi stačilo doslova pár let, vytáhnout z té firmy všechno co šlo, a za tyhle peníze si užívat Švýcarského jezera, financování levicových agitek a neziskovek, a naprostého životního blaha. Člověk v nouzi v Česku ukradne ze zoufalosti kolo, a polovinu života stráví v base. Zatímco onen havlovskej peněženkový baby face se jen směje...
Muže to mít i jiný důvod. Nedávno vystoupil šéf největší soukromé žoldneřské organizace Black Waters a mluvil o tom, jak se za 3 roky změnila ruská armáda. Hodně podle něj pokročili v prostředcích elektronického boje. Když podle něj dřív to trvalo na 40 minut, až vypálíte, že někdo vypálil na Vás zpět. Teď to podle něj trvá 3 minuty a přesnost je ohromující. Stejně tak se naučili pracovat s “vypnutím” Himarsu. Je klidně možné, že zvládají i Starlink.
Logické. Proč by se měli vracet? V Rusku nemají již co pohledávat, a tak budou pracovat pro prospěch jiných zemí. Tohle je výsledek Putina. Tvrdil, že velkou tragédii je, že Rusové jsou nejrozdělenějším národem na světě (to byl mimochodem kontext jeho slavného výroku o největší tragédii dvacátého století). Sám ale k tomu výrazně přispěl. Mimochodem, mnoho Rusů se do Ruská také vrátilo, ne každý zvládne emigraci.
Žil byl kdysi v daleké komunistické zemi, tam kde Tichý Don laskavě omývá sluncem zalitou zem, jeden neklidný puberťák. Už od mládí jevil velký zájem o kritiku, o uražení jiných, o jakési senzační odhalení jediné pravdy. Naprosto unesen čtením novin "Pravda", náš puberťáček v klíčových letech, kdy mladé tělo a mysl empaticky vstřebávají život, trávil čas jedinou věcí. Jak nejlépe psát negativní, jedovaté, žlučovité článečky. Představte si, děti, že v době, kde jste s vrstevníky hrávali na honěnou či skákali panáka, kdy jste se v pubertě zajímali o holky, někdo trávil dlouhé hodiny přemýšlením, jak nejlépe a nejostřeji někoho urazit. Ano, děti, tohle přesně se děje v hlavách takového toho podivína, který, zatímco, vy si hrajete, tiše sedí v koutku, a pěstuje si nenávist k světu. Bylo nebylo, náš puberťaček se nechtěné dostal do velké státní poptávky. Psát zdrcující kritiku nepřátel lidu bylo ve velkém zájmu SSSR, a tyhle "vojáky" mediální fronty potřeboval vychovávat pro účely mediálních válek sériově. A tak jednoho neklidného dne na našeho puberťačka zaklepali zlí muži. S nášivkami KGB. Muži to byli výsostně zlí, ale také zkušení. Rychle, ó, rychle odhalili psychologický profil našeho puberťáka. Dobře věděli, jak se asi bude časem vyvíjet jeho mysl a duševní stav. A tak stejně jako dýně se proměnila v zlatý kočár, kouzelným lusknutím chladných kgbackých prstů, se náš puberťáček přemístil do Československa, šířit své dobro dál. Jak je vidno, k masovému, děti, štěstí blahodárného místního lidu. Ovšem zlí démoni nikdy, děti, nechodí sami...
5
Sledujících
0
Sleduje
5
Sledujících
0
Sleduje
Stojí za to si přečíst celý návrh žaloby k ÚS. Ty argumenty tam jsou velmi silné. Jinak by bylo slušné kromě “názorů” nějaké Ručkiné, kterou vůbec neznám, a která je zřejmě z party “kolektivní vina - USAID - dekolonizace”, přidat i názory jiné. Třeba ústavního právníka Uhla, který ten navrh zpracoval. A Jurij Fedorov, slovy Azazela, je takový odborník na vojenství jako já asi arcibiskup. Jeho názor na tuto věc je asi to poslední, co by kohokoliv odborné či laicky zajímalo. Tam má být názor či komentář druhé strany, ne? Ale komu to vlastně říkám…soudruzi…Jinak “názor země” muže být v konfliktu s názorem jednotlivce. Soudruzi…Je to zaručené Ústavou. Svoboda názorů. Taková divná věc, že jo?
Jinak o kolektivní víně nedávno napsala dobrý článek ruská opoziční novinářka Latyninová. Ta žije mimo Rusko a Prigožin ji kdysi spálil auto. Krásně rozebírá odkud celá koncepce kolektivní víny k nám přichází, jaké má ideologické základy. Je to krajně levicový koncept, který tlačil v USA osobní přítel Vladimíra Lenina. Pozice věčné oběti a pomsty. Takový trik pro jednoduché hlavy jak vyštvat proletáře proti nějakému nepříteli. Izraelcům (Free Palestina!), Rusům (všichni Rusové jsou vinní!) atd. Manipulace pro stádo, která našla své pastory v době sociálních sítí. Krásný článek, doporučuji. Nazývá se “Chrám kolektivní víny”. A nevěřte, prosím, komunistům. Ať už mají kabát jakýkoliv
1 odpověď