Je to všude stejné, v nemocnici v Ostravě jsem byla s bolestí ramene na rentgenu a doktor mi sdělil, že je všechno v pořádku. Přesto mi to nedalo a jelikož mě ruka stále bolela, manžel mě odvezl do jiné nemocnice. Tam mi znovu provedli
rentgen a zjistilo se, že mám zlomenou ruku. Hned jsem musela nastoupit na operaci, takže v ruce mám železo. |Nedovedu si představit, jak by dnes ruka vypadala. Takže určitě před větším zákrokem si zajít ještě jinde na kontrolu.
Je to hrůza, když se podíváme za hranice, např. Polsko, Německo, Itálie a podobně, na jejich dálnice, které nepřipomínají tankodrom jako u nás a výstavba
se provádí i v noci, tudíž časově se nedá srovnat. Např. v Polsku je dálnice ve dvou pruzích a místo neustálých oprav těchto pruhů staví třetí pruh. Nechápu také, proč
jsou podmínky pro zahraniční TIR tak výhodné, že se jim vyplatí projíždět ČR. Nikde neuvidíte takové množství, jako je na D1, přitom když jedete podél hranic s Polskem, tak je dálnice prázdná.
Žádala jsem o příspěvek na péči i ostatní výhody pro sebe k inv.důchodu 2.st. a než jsem vyřídila všechna potvrzení, uplynul celý rok. Potom onemocněl otec a mamka, také i tchyně. Takže s nemalým úsilím jsem se snažila vyřizovat podklady k vyřízení pro ně, které se mi pouze z malé části podařilo. Při podobných, nebo stejných zdravotních potížích jsem zjistila, že se nepostupuje ani nehodnotí
stejně. Nejhorší přístup hodnocení pacienta je na OSSZ v Karviné. Opravdu musíte mít dobré nervy a nesmíte se vzdávat, na příspěvky máte nárok.
Nevím, který důchodce čeká na pomoc státu. Naopak se vždy uměli postarat
o vše, protože jsou většinou zodpovědní. Nejsou lehkovážní jako dnešní mladí
a pokud mohou, tak pomáhají dospělým dětem. To, že důchodkyně nevyjde s 31tis.příjmem je absurdní. Kde ty peníze dává. Ten článek je provokace, aby
se lidé nenáviděli ještě více, než tomu je dosud.
Vážený, jste vedle jak ta jedle. Ve svém bytě bydlíte, ale dělat si co chcete se šeredně mýlíte. Vaší povinností je informovat majitele ostatních bytů o termínu a době, kdy bude rekonstrukce prováděna a samozřejmě pokud bude zasahováno do konstrukce je povinností nahlásit rozsah na stavební bytový úřad. Co se týče těch důchodců v domě, tak určitě mají více zkušeností než vy, který jste tak suverénní a všechno víte. Zřejmě jste takový ten brouk pytlík, který všechno zná a umí.
Jsem babička dvou sněhových vloček (vnuček). Je pravda, že se jím rodiče věnovali a vnučky měly všechno co si přály. Nikdy nebyly fyzicky trestány a mohly projevit svůj názor. Dnes kromě studia na škole mají různé výdělečné aktivity a zjišťují, že nic není zadarmo. Mezigenerační střety jsou běžné a tím se vyčistí
vzduch a vše je zase v normálu. Jinak většina zdejších příspěvků je zcela výstižná.
Z vlastních zkušeností s tchýní, která byla nějakou dobu v Pečovatelském domě
mohu říct, že tito starší lidé postrádají společnost více než cokoliv jiného. Manžel navštěvoval tchýni min. 2krát týdně a jelikož je zábavný, všechny babičky se už na něj těšily a čekaly na něj ve společenské místnosti. Byly to opravdu pro babičky veselé okamžiky, které jim aspoň na chvíli zpříjemnily pobyt.
Pokud bude celá digitalizace prováděna jak doposud, tak je to úplně zbytečné a naopak
nevíte co a kde máte nahlásit a vyřídit. Jako příklad uvádím, propojení lékařů a lékáren.
Vystavený recept na několik léků, kdy nepoznáte který není a můžete si ho vyzvednout po objednání jiný den.|Také ještě všechny lékárny nemají potřebné informace zavedeny v systému. A s tím TP to je opravdu síla, kde se všude budou potřebné údaje hledat, je opět
ve hvězdách. To musel vymyslet fundovaný odborník.
Také jsem podobně zažila stejnou situaci, ale rozdíl byl v tom, že jsem se o tom dozvěděla od známých. Stalo se to už před 30ti léty a to jsem měla mnoho aktivit,
proto jsem všechnu vinu nesváděla na manžela, kterému jsem se nevěnovala jak bych měla. Abych situaci moc nepopisovala , tak jenom v kostce, uvědomila jsem si, že rozvádět se nechci z mnoha důvodů. Proto jsem dala manželovi měsíční dobu, ve které si rozmyslí co chce a pokud se mnou chce nadále žít, tak se s milenkou rozejde. Ten měsíc byl snad nejdelší, ale já jsem vycítila, že odejít
nechce změnil se k lepšímu a já mu tento úlet časem prominula. Rozhodli jsme se správně a brzy budeme slavit 50.výročí svatby. Naše manželství je nyní pohodové,
tolerantní a šťastné.
I dnes máme krásné Vánoce. Odpoledne jedeme i s babičkou k mladé rodince, kde nás očekávají vnučky, dáme kafíčko a cukroví s vaječným koňakem. Okolo 17hodiny se začíná smažit kapr a příprava na večeři, nádherné stolování, sváteční oblečení nesmí chybět, vše je jak v romantickém filmu.
Po večeři zazvoní zvoneček a všichni si u vánočního stromečku u prskavek zazpíváme koledy. Potom nejmladší rozdává dárečky u kterých na cedulce
je rýmovaný popis dárečku, který se třeba vůbec nehodí. Potom postupně se dárečky rozbalují a na závěr je módní přehlídka. Nádherná rodinná atmosféra
končí okolo 22hod. a vůbec nikoho nenapadne pustit televizi. To je kouzlo Vánoc.
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Když se rozhodnu takové krajiny navštívit, tak si musím představit, že to bude
úplně jiné než v civilizovaných zemích, kultura, jídlo, lidé a vše ostatní.
Proto se tam jezdí, aby člověk poznal jinou kulturu. Také se mi nelíbilo v Tunisu,
ale nikomu to nevymlouvám, ať si to tam také užije.