Já měla od 3/23 bolesti v podpaží a udělala se mi tam boule. Po několika vyšetřeních mi bylo řečeno, že se mi tam tvoří volná tekutina z neznámých příčin. Boule se zvetšovala a s tím se zvetšovala i bolest. Bylo mi čím dál hůř a bolesti byly nesnesitelné, takže jsem se dostala do ambulance léčby bolestí. Dostala jsem opiáty, ale moc to nepomáhalo. U lékařů jsem byla snad každý týden a prosila je, ať mi pomohou. Výsledkem bylo pohrdání, že mě nemá co bolet, že si vymýšlím a jestli mám problém, ať se opíji nebo ať si beru antidepresiva. Nakonec mě v 7/23 jedna paní doktorka poslala na Homolku na PET/CT a tam zjistili, že mám v podpaží obrovský nádor a metastázy na plicích a v kostech. Jsem na paliativní léčbě, což znamená, že mi pouze prodlužují život. Je mi 53 a skončila jsem v plném ID.
Nesouhlasím s vámi. Když dětem umře maminka, je to pro ně bolestná ztráta. Když tatínek, tak také. Když umře bezdětný, je to bolestná ztráta pro rodiče, sourozence, přátele. Ale ti jsou většinou dospělí a umí se o sebe postarat sami. Já mám rakovinu v posledním stádiu a 2 nezaopatřené děti. Umíralo by se mi lépe jako bezdětné.
A elektřina do těchto aut bude z uhelných nebo plynových elektráren. Těžba lithia je také velmi neekologická. Při výrobě elektroaut vznikne více emisí než při výrobě těch spalovacích. A jak se budou likvidovat baterie? Jak budou nabíjet auta lidé bydlící na sídlištích? Je ještě spousta nezodpovězených otázek.
Můj komentář není přímo k tomuto článku, ale týká se požadavků na dar třeba na Doniu. Nedávno tu byla publikována žádost, kde maminka onemocněla rakovinou prsu, rodina má za hypotéku a příjem je mzda manžela a nemocenská paní. Já jsem ve stejné situaci. Ale už od počátku hypotéky si platím její pojištění pro případ výpadku příjmu a dále mám životní pojištění. Nyni čerpám plnění a nemusím nikoho žádat o pomoc. V naší zemi spousta lidí není pojištěna a když se stane nějaká nepříjemnost, tak napíší srdceryvný příběh a lidé jim to zaplatí.
A teď pohled můj, ženy ve věku 53 let. Mojí mamince je nyní 85 let. Do důchodu šla v 54 letech. Její důchod je vyšší než 20000 a dostala 2000 navíc za 4 děti. Já pracuji od 28 let a do důchodu bych měla jít v 65 letech a 8 měsíců. Za děti už nic nedostanu a i výpočet důchodu bude nižší než dnes. Mám dceru, které je 25 let, je vdaná a má 1 dítě. Maminka po revoluci odkoupila byt v Praze 86 M2 za 40000. Dcera s manželem odešla na venkov do severních Čech, protože na bydlení v Praze nemají peníze. I moje maminka říká, že to teď mladí mají mnohem horší a vůbec jim nezávidí. Jinak dcera s manželem uvažují, že odejdou za prací do zahraničí. A takto uvažuje spousta mladých, protože v této zemi nevidí budoucnost.
Já měla z matematiky vždy 1. Ostatně jako dcera matfyzačky a strojního inženýra - se to očekávalo. Můj manžel je inženýr geolog. Dcera měla do 4. třídy klasickou matematiku. A protože byla jejich učitelka na školení Hejného metody, tak ji měla od 5. třídy. Já, manžel a i dcera jsme to nedávali. A ani ostatní rodiče. Večery jsme trávili telefonováním s ostatními rodiči a řešili úkoly. Děti se v matematice neskutečně zhoršily a při výuce byly hlučné. Vedli totiž diskuzi. Nakonec se v pololetí vrátily ke klasické matematice.
1
Sledujících
1
Sleduje
1
Sledujících
1
Sleduje
Štěstí, že už není prezidentem.