EDUzín

Jak složit maturitní zkoušku, když se to nepovede ani na jaře, ani v září? A co nejčastěji stojí za selháním u zkoušky z dospělosti? Vždy v období maturit se lze v médiích dočíst, kolik studentů takzvaně neprošlo. Co se ale s neúspěšnými maturanty a maturantkami děje dál? To zkoumal výzkumný tým z Ústavu pedagogických věd Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně pod vedením Petra Novotného.

Nástup povinné školní docházky v Česku dlouhodobě odkládá přes dvacet procent dětí, což je vůbec nejvíce z Evropy. Ministerstvo školství se to chystá začít řešit.  Připravené jsou celkem čtyři varianty, jak na to,  a u každé z nich se počítá například s posílením pozice asistenta pedagoga v první třídě, zrušením známek do třetí třídy nebo nemožností v první třídě propadnout. Dokument s detailním rozpracováním má EDUzín k dispozici.

Vysoké školy nabírají čím dál víc studentů, dokončí je ale v lepším případě každý druhý. Studijní neúspěšnost je komplexní fenomén, který má celou řadu příčin. Nedá se jednoduše říct, že dnešní generace je hloupější než ty předcházející. „Před čtvrtstoletím mělo vysokou školu jedenáct procent lidí, dnes je to přes třicet. Školy se musejí přizpůsobit tomu, že studenti jsou jiní než v roce 2000,“ říká prorektor pro vzdělávání a kvalitu Masarykovy univerzity v Brně Michal Bulant.

Kvalita školních obědů patří mezi témata, která mezi sebou rodiče řeší snad častěji než známky nebo domácí úkoly. Všichni bychom chtěli, aby dětem v jídelně chutnalo. Jenže jak toho docílit, když kuchařky pracují za minimální platy, obědy stojí méně než kvalitní konzerva pro kočky a jídelníček se musí řídit takzvaným spotřebním košem? O tom – a mnoha dalších věcech – mluví v novém EDUcastu Alexandra Košťáková z projektu Zdravá školní jídelna.

Stává se to asi v každé první třídě: kromě dětí, které ještě neznají písmenka, nastoupí i několik hotových čtenářů, kteří se rychle začnou nudit. Co s nimi? Někde musejí čekat, až je spolužáci doženou, někde si nosí vlastní knihu, jinde dostávají pracovní list. Na jedné pražské základní škole teď experimentují s oddělenými skupinkami pro „aktivní čtenáře“.

Duben je nejenom měsíc přijímacích zkoušek, ale také zápisů do prvních tříd. K těm školy přistupují různě: někde pro děti připraví zábavné odpoledne, zatímco si s rodiči přátelsky popovídají, někde chtějí nakreslit obrázek postavy a zazpívat písničku, jinde se ale jedná skoro o jakousi „zkoušku z vyspělosti“.

Brněnská Základní škola Merhautova se nachází se ve vyloučené lokalitě, v takzvaném brněnském Bronxu. Žáci ze sociálně slabých rodin tvoří asi osmdesát procent školy. A podobná je situace o několik stovek metrů dál – na Základní škole náměstí 28. října, kde jsou také téměř všichni žáci z vyloučeného prostředí. Vedení obou škol se už několik let snaží, aby pro děti byla škola místo, které není jen o učení, ale kde jim je dobře. Daří se to?

Potkali jsme se před čtyřmi lety při finalizaci knížky Svobodná hra, kterou Petr Daniš napsal se svou ženou Justinou. Vloni vydal další: Klima jako příležitost. A když ji čtete, máte kromě spousty „aha momentů“ pocit, že stačí vlastně málo, a svět může být i pro další generace živoucí a vy v klidu. A trpíte-li enviromentálním žalem, doporučuju si s Petrem rovnou popovídat. Jeho úhel pohledu na klima a enviromentální otázky nebo to, jak máme pro zelenou budoucnost vychovávat děti, je vlastně úlevný.

Je pro rodiče z právního hlediska výhodné se vzít? Je rozumnější se nechat zaměstnat, nebo si zařídit živnost? Co si k rodičům můžou a nemůžou dovolit zaměstnavatelé? Na tyto a další otázky odpovídá oblíbený Průvodce zákony pro rodiče od společnosti Aperio. Navíc je všech 300 stran nabitých aktuálními informacemi volně ke stažení.

Žáci základních a středních škol s umělou inteligencí pracují a mnozí by si přáli, aby se stala výraznější součástí výuky. Často ale nástroje umělé inteligence neumějí používat úplně gramotně. Mezi vyučujícími pak existují velké rozdíly: někteří používají AI denně, jiní se s ní ještě prakticky nesetkali. Situaci na školách komentuje spoluzakladatel spolku Aignos Ondřej Hrách, který upozorňuje i na rizika, která s novou technologií přicházejí.

Jak zachovat dětem dobrou náladu, nadšení pro učení a kvalitní vztahy ve třídě? Pravidelně je na výuku berte ven, ideálně do co nejzelenějšího prostředí. Tak by ve stručnosti mohla znít rada od lektorky a environmentalistky Šárky Doležalové Křepelkové. Ta nedávno obhájila dizertační práci, která se zabývá spojitostí mezi pobytem venku a wellbeingem školních dětí.

Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem, říká české přísloví. Češi by tedy měli být lidmi nejméně třikrát, protože kromě mateřštiny se ve školách povinně učí ještě dva cizí jazyky. Jenže pokročilejší angličtinu má u nás sotva čtvrtina obyvatel, a to hlavně těch nejmladších. A do toho se ozývají hlasy, že druhý cizí jazyk vlastně není potřeba.

Jak rozeznat dezinformace nebo na co si dát pozor při sdílení obsahu na sociálních sítích? Ačkoliv jsou to v dnešní době potřebné znalosti, ve školách na mediální výchovu mnohdy není dostatek prostoru. S tím se snaží pomáhat třeba brněnský spolek Zvol si info, který pro základní a střední školy pořádá speciální workshopy. Na nich lektoři žákům ukazují, jak se pohybovat v on-line světě.

ADHD neboli porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou se stala v posledních letech hitem mezi psychiatrickými diagnózami. Ačkoliv ji lékaři častěji objevují u dětí a u chlapců, týká se i dospělých žen. Jednou z nich je nejspíš i Olga Vlachynská, psycholožka z Brna. „Lidé si často myslí, že ADHD buď máte, nebo nemáte,“ říká. „Pravdou ale je, že se všichni pohybujeme někde na škále.“

Možná patříte mezi rodiče některého z více než sta tisíc dětí, které loni na podzim absolvovaly Logickou olympiádu. Soutěž, kterou pořádá organizace Mensa už sedmnáctým rokem, se letos rozroste o další kategorii. Nově se mohou účastnit nejen žáci a studenti základních a středních škol, ale také vysokoškoláci a dospělí jakéhokoliv věku. Přihlašování už běží, samotná soutěž neproběhne spolu s dětskou olympiádou na podzim, ale bude už v červnu.

Ročníková práce je hlavní událostí ve třetím roce waldorfského lycea a může se týkat prakticky čehokoli. Má teoretickou, praktickou a uměleckou část a žáci zpracovávají nejčastěji téma, ke kterému mají nějaký vztah, což může být šití historického kostýmu, vytvoření videohry, překladu či knihy poezie. Ale i něco ještě osobnějšího. Václav Podrazil si zvolil koktavost.

V posledních letech výrazně přibylo dětí, které trpí obezitou. Podle Státního zdravotnického ústavu se jejich počet za posledních dvacet let zdvojnásobil. I když se zdálo, že vrchol má Česká republika za sebou už v roce 2016, období covidu a s ním spojený lockdown se statistikou opět zahýbaly a počet dětí s obezitou stoupl na 16 procent.

Třetina českých deváťáků zažívá úzkosti, čtyřicet procent trápí různě silné příznaky deprese. Na sklonku minulého roku českou veřejnost šokoval společný výzkum Národního ústavu duševního zdraví a České školní inspekce, který zkoumal duševní zdraví žáků posledních ročníků základních škol. Pro mnohé lidi byly výsledky překvapující, odborníci ale vědí už dlouho, že na tom české děti nejsou s duševním zdravím nejlépe.

EDUin na půdě Senátu představil letošní Audit vzdělávání, kde se programový ředitel Miroslav Hřebecký v analýze věnuje naplňování Strategie 2030+.  Výsledky nejsou příliš uspokojivé, protože v první fázi se naplnila zhruba čtvrtina. „A aby nedošlo k mýlce, zdůrazňuji, že jde o 20 až 30 procent v prvním období. To vůbec neznamená, že jsme naplnili 20 až 30 procent celé Strategie,” říká expert na vzdělávací politiku.

Doba je těžká a cítí to i děti, které složitě nacházejí pozitivní vzory a sebedůvěru. Částečně to způsobují i někteří rodiče, když potomky chrání i před drobnými nepříjemnostmi. „Klíčovým nástrojem ke spokojenému a dobrému životu je psychická odolnost. Pomáhá všem, i dětem s psychiatrickou diagnózou,“ říká psychiatrička Lucia Vašková.

Přesně deset let od doby, co stát vedle mateřských škol ustanovil jako právoplatné předškolní vzdělávání dětské skupiny, postupujeme zase o kousek dále a poměrně čerstvě víme, že od ledna 2025 bude možné na základě chystané novely o dětských skupinách vnímat jako další možnost péče o děti tzv. sousedské hlídání. Jak bude mít nastavená pravidla a komu doopravdy tato snaha ministerstva práce a sociálních věcí uleví?

Rusko vpadlo na Ukrajinu před dvěma lety a vyhnalo z domovů statisíce lidí. Do Česka jich zamířilo na 600 tisíc, zhruba polovina zůstala doteď. A podle dat výzkumné neziskové organizace PAQ Research jich chce u nás nejméně další dva roky zůstat na 180 tisíc. Ministerstvo školství registruje téměř 70 tisíc Ukrajinců v mateřských, základních a středních školách. Aby byli úspěšní, musejí umět česky. Právě úroveň jazyka se bude u cizinců testovat.

Jak jsou studenti spokojeni se svým životem a školou? Jaký mají názor na politický systém v naší zemi a mezinárodní politiku? A odkud čerpají informace? Odpovědi na tyto otázky pravidelně zjišťuje vzdělávací program Jeden svět na školách společnosti Člověk v tísni ve svých průzkumech. Z nejnovějšího šetření vyplývá, že středoškoláci považují za největší problémy ČR zadluženost, ekonomickou situaci a nekvalitní školství.

Špatný den, týden, možná i měsíc nebo rok. A možná i déle. Příliš mnoho tlaku a příliš mnoho dospělých, kteří to nechápou. I když se třeba snaží. Stále více dospívajících se potýká s problémy, se kterými se často nemají komu svěřit. Právě pro ně je určen projekt #KAREme, který spustila nadace Twisten Foundation a odborně zajišťuje organizace Endlessly. Fungovat začal v únoru a nyní by už o něm měly vědět střední školy i gymnázia.

K debatě přišel zcela náhodou přes kamarády, kteří ho do ní navedli. Už u ní zůstal a nyní byl s českým národním týmem na historicky prvním mistrovství Evropy, kde se umístili na 10. místě. Přípravy jim zabírají hodiny, přesto ale někdy mění celou obhajobu i pár minut před začátkem. „Občas zjistíme, že jsou naše argumenty slabé, potřebujeme je vylepšit, a tak děláme poznámky na poslední chvíli,” popisuje v rozhovoru pro EDUzín debatér Kryštof Olša.

Všichni je znají, ale jen málokdo je doopravdy četl – nejspíš ještě méně lidí si jejich četbu dokázalo nějak užít. Řeč je o všelijakých dílech takzvané povinné literatury, s nimiž s většími či menšími úspěchy válčí už celé generace českých žáků a studentů. Pomocnou ruku jim nyní podává Český rozhlas Wave a jeho podcast nazvaný Buchty čtou.

Máme za sebou první ročník, kdy bylo možné podávat přihlášky na střední školy digitálně, a to prostřednictvím nového systému DiPSy. Ten vznikl během několika měsíců doslova na koleni a mnozí do poslední chvíle nevěřili, že se ho podaří spustit. „V momentě, kdy prezident podepsal novelu zákona, už nebylo cesty zpět a prostě se to muselo podařit,“ říká zástupkyně státního tajemníka na ministerstvu školství Martina Běťáková. „Nečekali jsme ale, jak velký ohlas bude mít u veřejnosti. Je to pro stát velká lekce z digitalizace.“

V jedné epizodě populárního amerického seriálu Průměrňákovi si matka vytvoří falešné profily na Facebooku a spřátelí se s dcerou, aby jí komentovala fotografie a Sue byla díky tomu mezi vrstevníky populárnější. Dnes by ale klidně mohla mít i virtuálního kamaráda v podobě umělé inteligence. Chatboty jsou čím dál lepší a konverzace s nimi může především na mladší děti působit skutečně. “Přestože chatbot říká, že je virtuální kamarád, mozek na to reaguje, jako kdyby reálný byl,” vysvětluje ředitelka SOFA Lenka Felcmanová.

Pražské Gymnázium Nad Alejí by mělo být kvůli jarním prázdninám prázdné. Místo toho je tady ale na 200 středoškoláků. Na historicky první mistrovství Evropy se do Česka sjeli debatéři z 20 států, aby zjistili, kdo umí  stavět argumenty nejlépe na starém kontinentu.

Místo panenek si hrají se stavebnicemi nebo vytvářejí složité obrazce z magnetů a kostek. Mívají na sebe vysoké nároky, a když se jim něco nepovede, propukají v afektivní záchvaty. A přitom nezřídka už ve čtyřech letech čtou, někteří i dvojjazyčně. Nadané a přemýšlivé děti to nemají snadné ani gymnáziu, natož ve školce. A jak se v Česku říkává, “je to o lidech”.

Ten pocit zodpovědnosti za to, aby byly šťastné, zažívaly zajímavé věci a jednou to někam dotáhly… je extrémně silný! Ve snaze být těmi nejlepšími rodiči často překračujeme hranici toho, co je únosné pro nás a užitečné pro samotné děti. Místo přehnané péče a popostrkování totiž potřebují umět převzít kontrolu nad svým životem. Jak je to naučit? O tom je skvělá knížka Dítě na vlastní pohon od Melvilu.

„Cítit se někde dobře“ ještě pořád nepovažujeme za úplně důležitý parametr spokojeného života. To už mnohem spíš (a často právě dětem) říkáme, co je třeba vydržet nebo překonat. Přesto dnes vrcholí projekt Týden wellbeingu ve školách, který téma spokojenosti vytahuje na světlo. Ať už ve vztahu ke vzdělávání nebo v souvislostech se zráním dětské osobnosti a celoživotního nastavení. V čem nejvíce pokulháváme a kde můžeme pomoct my, rodiče?

Jsou intelektově nadaní, někdy dokonce mimořádně nadaní. IQ u nich překračuje průměrné hranice. A přesto jejich potenciál nevidí učitelé, ale ani rodiče. Naproti jejich silným stránkám totiž stojí handicap, který intelektem vyvažují tak, že nakonec není vidět nic. Ani handicap, ani nadání. Jen „vybalancovaný průměr“ a na první pohled úplně obyčejné děti, které uvnitř sebe ovšem žijí často dost náročné věci.

Vyzkoušet si studium na vysoké škole nanečisto a objevit nová témata, se kterými se ve školních lavicích běžně nepotkají. To je cílem takzvané MjUNI – tedy juniorské univerzity, kterou pořádá brněnská Masarykova univerzita. Ta už osmým rokem dětem a dospívajícím přibližuje svět vědy a snaží se v nich vzbudit zájem o bádání. Účastníci každý měsíc poznávají jinou fakultu a tím i zjišťují, co by je třeba v budoucnu bavilo studovat.

Anna Fučíková je expertkou v oblasti nanotechnologií. Její objevy pomáhají v řadě oblastí, včetně lékařství, kde jsou využívány při léčbě rakoviny. Cesta k vědecké dráze pro ni však byla složitější než pro jiné. Na základní škole dvakrát téměř propadla a například otazník se naučila správně psát až v páté třídě. Je totiž silná dyslektička. Jak dokázala projít systémem českého vzdělávání? A jak zvládá práci vědkyně?

Čtou vaše děti? A jaká knížka se jim nejvíc líbila v uplynulém roce? Přesně to zajímá anketu Kniha dětského srdce, která probíhá až do konce měsíce února. Od roku 1993 ji vyhlašuje Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského a zapojit se do ní mohou se svým tipem na nejlepší knížku roku všechny děti do věku 18 let!

Na Tchaj-wan jsem přijela v roce 2014, původně na dva roky kvůli studiu. Chtěla jsem do Japonska, ale Tchaj-wan studentům magisterských stupňů nabízí lepší podmínky. Potkala jsem tu svého současného manžela a letos tady načínám už desátý rok. Před čtyřmi lety se nám narodila dcera Nina, před rokem a půl syn David.

Děti si v jedné škole mohou dát skvělý oběd, o vesnici vedle mohou ve druhé dostávat nevzhledné cosi, co pamatují ještě jejich rodiče. A obě školní jídelny tím splňují nastavené nároky a pravidla takzvaného spotřebního koše, podle kterého mají kuchařky vařit. Jenže doba se mění a po více než třiceti letech by se mohl ještě letos dětem na talíři objevit oběd podle nových pravidel.

Na konci roku Česká školní inspekce vydala zprávu, která shrnuje a hodnotí výsledky českých patnáctiletých žáků v mezinárodním šetření PISA. To se tentokrát soustředilo na matematiku a ukázalo, že rozdíly mezi žáky a školami se neustále prohlubují a že velký vliv na ně má rodinné zázemí. „V tomto ohledu jsme čtvrtí nejhorší z 81 zúčastněných zemí,“ říká analytička Informačního centra o vzdělávání EDUin Nikola Šrámková.

V prvním patře budovy České národní banky na pražském Senovážném náměstí se to místo bankéřů v oblecích hemžilo dětmi. Do centra tuzemského bankovního dění přijelo soutěžit 14 pětičlenných týmů o Filipův pohár finanční gramotnosti. Utkaly se mezi sebou v pěti hrách, z nichž každá byla zaměřená na trochu něco jiného – od rychlosti a správnosti v kvízu až po „moneyboxy”, kde děti řešily pojištění nebo investice.

Filipův pohár finanční gramotnosti chce přivést děti zábavnou formou k tématu finanční a digitální gramotnosti. Tomuto tématu se zaměstnanci v ČSOB už sedm let věnují přímo ve školách. Soutěž je podle její ředitelky takovým vyvrcholením. „V základním kole děti prostřednictvím naší aplikace Filip odpovídají na otázky. A ty nejchytřejší a nejrychlejší mají pak šanci postoupit do finále, kde soutěží nejlepší týmy z každého kraje,” říká Jitka Hajičová.

Návaly pláče, špatný spánek, panické ataky. Úzkostmi trpí v Česku až třetina dětí a jejich problémy se většinou projevují už na základní škole. Národní ústav duševního zdraví (NUDZ) teď rozjíždí nový program pro rodiče nazvaný Bez obav. „Čekací lhůty k odborníkům jsou dlouhé i šest měsíců. Když ale rodič s dítětem chce pracovat a dostane k tomu vhodné techniky, nakonec dítě terapeuta nebo psychiatra nemusí ani potřebovat,“ říkají Marie Polášková (MP) a Marta Fišerová (MF).

Vztahy mezi rodinou a školou se probírají na sociálních sítích i v tradičních médiích, ve sborovnách, kavárnách i na dětských hřištích. Co si budeme povídat, prostor a pozornost dostávají mnohem spíš příklady vztahů problematických, zejména pak nevhodné, necitlivé či nedostatečné komunikace. Na dvě kliknutí najdete mraky bizarních poznámek z žákovských knížek a školních systémů, vzkazů u písemek a domácích úkolů, ale i historek o bláznivých požadavcích a arogantním vystupování rodičů  a ukázek nesrozumitelných emailů z obou stran.

Po krátké oblevě přichází mrazivá noc, očekává se, že teploty klesnou k mínus deseti stupňům. A já? Sedám do auta a vyrážím do jedné pošumavské vesnice. Děti z místní základní školy právě absolvují premiérovou zimní expedici. U toho coby vysokoškolský učitel zážitkové pedagogiky musím být.

"Jestliže se mění strategické cíle ve vzdělávání, mění se kurikulum a mění se také společnost, je potřeba reagovat také změnou hodnocení," říká Jana Kratochvílová. FOTO: Jana KratochvílováMasarykova univerzita představila nový typ vysvědčení, které budou mít školy k dispozici.

Ministerstvo školství už v loňském roce oznámilo, že by chtělo do budoucna zavést slovní hodnocení na prvním stupni základních škol. Až dosud však nebylo jasné, jak by takové vysvědčení mohlo vypadat. Školy, které ho už od známek upustily, většinou využívaly formu klasického slovního hodnocení, tedy delších textů. Nyní Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity představila nový typ. Je určitým kompromisem mezi klasickými známkami a slovním hodnocením a snaží se odbourat nevýhody obou.

I když si to většina z nás myslí, náš mozek není k přemýšlení stvoření. Ba naopak nás před ním má chránit. Těmito slovy začíná kognitivní psycholog Daniel T. Willingham knihu Proč žáci nemají rádi školu?, kde se snaží rozluštit dvě základní otázky - jak funguje mysl žáků a jak se díky tomuto poznání stát lepším učitelem. Po přečtení knihy jde ale říct daleko víc. Sepsané řádky nejsou jen pro učitele, ale pro každého. kdo má zájem o učení.

Na jednom ročníku pracuje tým lidí celý rok. Letos přišly do Global Teacher Prize Czech Republic během prvních dnů stovky nominací. Žáci píší třeba “Nikdy jsem nezažila tak moc lidského učitele.” “Milý přístup a radost do výuky, kterou vedla hrou.” “Vždy pro nás měla pochopení.” Jak se ale ten nejinspirativnější učitel Česka hledá? “Dlouho a musí toho hodně splnit,” říká manažerka GTP CZ Hana Matoušů.

Čím chceš jednou být? Tuto otázku kladou dospělí snad od chvíle, kdy se dítě naučí mluvit. Jenže co když je dítko už v osmičce nebo devítce a pořád ještě odpovídá “nevím”? S výběrem školy (nejen) na poslední chvíli radí v novém EDUcastu kariérová poradkyně Helena Košťálová.

Vztahy mezi učiteli a dětmi v části českých škol nejsou dobré. Alespoň to říkají výsledky nedávno zveřejněné zprávy z testování PISA, která i tuto oblast zkoumala v necelé třicítce zemí. V kvalitě vztahů mezi žáky a učiteli dosahujeme nejhorších výsledků ze všech. Co to dělá s motivací a psychikou dětí? Jak vztahy ve škole ovlivňuje nálada ve sborovně? A je možné empatii a budování dobrých vztahů ve škole i mimo ní naučit? Nejen o tom jsme si povídali s Hankou Švabíkovou a Petrem Sucháčkem z NVC Brno, kteří pomáhají školám nastavit lepší vztahy a klima díky nenásilné komunikaci.

Anna žije s partnerem a téměř sedmiletým synem v jedné z menších obcí asi deset kilometrů severně od Prahy. Stěhovali se, když byl chlapci necelý rok. „To, že v obci není škola, jsme neřešili,“ přiznává Anna. „Mysleli jsme si, že to určitě musí být nějak vyřešené, když je školní docházka povinná, a soustředili jsme se spíš na to, jestli budeme mít školku.“ Svá předškolní léta strávil nakonec Annin syn převážně v soukromých zařízeních, a jak to vypadá, bude muset rodina sáhnout do vlastní kapsy i v dalších letech.

Čím je stát menší, tím se líp řídí. Pobaltské Estonsko má 1,3 milionu obyvatel, což je stejně, kolik má v Česku jen hlavní město. EDUin se společně s Partnerstvím 2030+ vypravil do země podívat na školství, které je na vysoké úrovni. Estonci jsou ve výsledcích mezinárodního srovnání PISA premianty a soustředí se také na rozvoj informačních technologií. Běžně tak po městě jezdí například roboti jako kurýři, veškeré doklady i průkazy mají v jednom čipu a dávno volí po internetu. V čem jsou oproti Česku napřed, je možné si z nich vzít příklad?

Zdravotní sestry, laboranti a sanitáři jsou nedostatkovým zbožím napříč Českem. Skupina AGEL, která provozuje po celé republice nemocnice, polikliniky, lékárny a další zdravotnická zařízení, se proto rozhodla, že si je bude vychovávat sama na vlastních školách. První otevřeli v roce 2017 v Ostravě, o rok později v Českém Těšíně. Studenti absolvují praxe přímo v nemocnicích, kam po škole můžou nastoupit.

Na prahu dospělosti nebyli úplně bez peněz, ale jistí v kramflecích se necítili. Maria Šimůnková a Jakub Rychlý proto založili projekt Nekrachni. Vzdělávají mladé lidi i jejich učitele v otázkách finanční gramotnosti, a plány mají veliké – i díky grantu od Google. „Teenageři dnes vidí influencery a chtějí taky rychle zbohatnout,“ říká Jakub Rychlý. „Jenže když jdete do rizika a neumíte to, je to stejně nebezpečné, jako se bez znalostí vrtat doma v elektřině.“

Dětské mozky jsou nezralé a na život jich samotných, jejich rodičů i učitelů to má dalekosáhlé dopady. Kniha Rozvíjejte naplno mozek svého dítěte nabízí dvanáct praktických strategií, ve kterých autoři ukazují, jak mohou moderní poznatky o fungování mozku pomoci při výchově a vzdělávání dětí.

Rvačka, při které jedno dítě rozbije brýle tomu druhému. Strkanice při odchodu do šaten, při kterých se spěchající partičce povede „vysklít“ dveře u tělocvičny. Situace, kdy se dětem ve škole nebo z družiny ztrácejí boty, bundy… Hmotná zodpovědnost, resp. to, kdo má co platit komu, se liší případ od případu. A pozor, dokonce při finálním rozhodnutí o zodpovědnosti záleží v mnoha ohledech i na věku dětí!

Má před maturitou, ale už na poli biochemie dosáhla takových objevů, že může ovlivnit celosvětový vývoj v oblasti udržitelných zdrojů energie. Jen během loňského roku za svůj výzkum získala hlavní ocenění v rámci Středoškolské odborné činnosti a v soutěži České hlavičky. Hned vzápětí se stala spoluautorkou odborného článku, v němž mohla zveřejnit výsledky práce v uznávaném vědeckém časopise Nature Communications, a ohromila jimi i mezinárodní vědeckou komunitu.

Je to situace známá několik let dopředu, která se dá dopředu také řešit. Přesto slyšíme dlouhá léta to samé - chybí místa pro děti, především v okolí velkých měst. Jednou jsou to kapacity mateřinek, podruhé základních škol, nyní se se silným populačním ročníkem dětí narozených už v roce 2009 vyrovnávají střední školy. Proč se to stále opakuje? Důvodů je několik.

Všichni rodiče dospívajících dětí mají jistě v živé paměti vyhrocené scény, které se loni na přelomu jara a léta odehrávaly před středními školami zejména v Praze a okolí. Ti, kterých se přijímačky týkají letos, se nejspíš stresují už od podzimu. Co bude letos jinak, a jak si co nejvíc starostí ušetřit? Pozor, všechny letošní novinky se dotýkají i zájemců o studium na víceletých gymnáziích!

„Někdy máme pocit, že musíme dělat dětem klauna, který to pořád táhne, hlavně aby nebyla nuda. Děti jsou zahlcené a pasivně jen čekají, s čím přijde ten jejich zábavný rodič nebo učitel,“ říká lektorka a koordinátorka z Eduzměny Klára Kolmanová.  Učí třídy, jak pracovat na vlastních projektech a jak zapojovat děti, aby to nebyla manipulace, ale skutečná participace.