Hlavní obsah

Boj o trůn. Tři důvody, proč by měly Čechy zajímat palácové intriky v Saúdské Arábii

12. 11. 2017

Co otřese Saúdskou Arábií, zatřese i celým světem.

Masivní čistka v řadách saúdské královské rodiny a mezi elitou země minulý týden prorazila cestu k vládě princi Mohamedu Bin Salmánovi. Mocichtivý aristokrat možná dokáže prosadit reformy v baště ultrakonzervativního islámu, může ale také zavléct svět do ničivé války.

Článek

Ještě před sto lety to byla jedna z nejzapadlejších oblastí planety, zaostalé území, kde vládly archaické kmenové tradice.

Obří naleziště ropy sice ze Saúdské Arábie udělaly bohatou zemi, středověké zvyklosti ale dál zčásti ovládají tamní politiku, a události minulých dnů skutečně připomínaly klasickou palácovou čistku. Ta ale bude mít dopady na celý svět.

Internace jedenácti princů saúdské královské rodiny. Smrt dalšího při nehodě vrtulníku. Zatčení několika z nejbohatších lidí planety, včetně majitele televize Al Arabíja, která oslovuje na 150 milionů diváků. Jen pětatřicetiletý princ Mohamed bin Salmán využil pro své tažení za absolutní mocí podobnou argumentaci, jakou úspěšně v minulých letech využíval i čínský prezident Si Ťin-pching: Má jít o „boj proti korupci“. Tady jsou důvody, proč by Čechy měl jeho mocenský vzestup zajímat.

Ropa 

Arábie není jen největším producentem ropy na světě. Je také zemí, která do značné míry určuje cenu suroviny pohánějící světové hospodářství.

Saúdská naleziště vyprodukují zhruba 14 % světové ropné produkce. Víc než polovina pochází z jediného ropného pole jménem Ghawar. To patří bez nadsázky k neuralgickým bodům lidstva. Pokud by nepokoje, válka nebo teroristický útok vyřadily byť jen na čas saúdskou ropnou produkci, dostala by světová ekonomika pořádnou ránu.

Válka a uprchlíci 

Alternativa ozbrojeného konfliktu v jednom z nejcitlivějších míst světa se bohužel s nástupem prince Salmána zvýšila. Teprve pětatřicetiletý vůdce patří k jestřábům, kteří se nebojí vyhrotit soupeření s letitým rivalem Saúdské Arábie – Íránem.

Saúdská Arábie je patronem sunnitské větve islámu, Írán té šíitské. Příslušníci těchto odnoží spolu sice v různých etapách historie dokázali poměrně dobře vycházet, pro dnešek to ale rozhodně neplatí. Sýrie, Irák nebo Jemen jsou svědky sektářského násilí, které má až genocidní ráz.

Náboženskou nenávist doplňuje a také využívá mocenské soupeření Rijádu a Teheránu. V Jemenu spolu už regionální rivalové vedou otevřenou válku, byť přes „prostředníky“ – místní šíitské a sunnitské frakce.

Dalším možným bojištěm by se mohl stát nábožensky smíšený Libanon. Princ Salmán zřejmě donutil v minulých dnech k abdikaci tamního premiéra Saada Harírího. Pravděpodobně kvůli podezření, že se Harírí paktuje s prodlouženou rukou Íránu, libanonským hnutím Hizballáh. Libanon je mimo jiné zemí, která hostí půldruhého milionu uprchlíků z blízkovýchodních konfliktů. Válka v samotném Libanonu by mohla rapidně zhoršit jejich situaci a přimět je zaklepat na brány Evropy.

Extremismus

Saúdská Arábie vyváží ve velkém nejen ropu, ale i náboženský fundamentalismus. Podle propočtů britského think tanku Henry Jackson Society vydalo království za minulé půlstoletí na 76 miliard eur (v přepočtu zhruba dva biliony korun) na podporu ortodoxního islámu za svými hranicemi.

Mešity, náboženské školy a imámové placení Rijádem přispívají k radikalizaci muslimů nejen na Blízkém východě, ale i v Evropě a v posledních letech velmi razantně také v asijských státech.

Princ Salmán dal najevo vůli změnit kurz. Ropné království by se podle něj mělo změnit v oporu umírněného islámu. Splnit tento slib nebude snadné. Podle vlivného amerického politologa Fareeda Zakarii by to ale byl z hlediska boje proti terorismu větší úspěch než například vojenská porážka Islámského státu.

yvarpzumanzesanyknalc

Názory k článku

Reklama