Hlavní obsah

Rozhovory: Prezident Zeman je diplomat. Teror se blíží, o Afričanovi promluvit musel

Rozhovor s Jiřím Ovčáčkem - o Číně, teroristovi a loajalitě

Jiří Ovčáček v rozhovoru popisuje, jak vzniká komunikační strategie Hradu a jak chrání Miloše Zemana.

Článek

Řekl jste, že jedním z vašich hlavních úkolů je chránit Miloše Zemana.

Přesně tak.

Je to dřina?

Není to dřina, mě to baví.

Ptám se, protože je to možná nejvíce kontroverzní politik na české politické scéně.

Víte co, mě to baví, a když nastane nějaká taková situace, já si ji užívám. Jinými slovy řečeno...

V tom jste stejní.

Nechci to takhle úplně přirovnat. Řekla jste to vy. Takové situace umožňují určitou tvůrčí činnost a musím říct, že v poslední době velmi bedlivě sleduji jistého amerického prezidenta, jehož mediální politika je velmi inspirující. Myslím, že já se jí v tom roce letošním inspirovat budu.

V čem se budete inspirovat? V čem vás inspiruje Donald Trump?

Určitě to je využívání sociálních sítí, to znamená Twitteru.

V tom jste dost aktivní.

V tom určitě ano. Je to velmi účinný nástroj a je potřeba se v mé práci takové věci věnovat. Je to účinné i z toho důvodu, že jsou to velmi rychlé informace pro novináře. Twitter se osvědčil.

Ale Donald Trump sám používá sociální sítě. Nechcete tedy Miloše Zemana zasvětit do tajů internetového světa? Pokud vím, on používal teletext a nemá ani mobilní telefon.

Mobilní telefon pan prezident nemá, ale není pravda, že není zasvěcen do tajů internetu. Pan prezident si každý večer, když přijede z práce domů, prohlíží zpravodajství a webové stránky. To je taková tradiční akce - podívá se na televizní noviny a poté se podívá na internet, co se nového píše.

Můžeme tedy čekat, že si založí Miloš Zeman svůj facebookový profil a bude komentovat dění?

Pan prezident má svůj facebookový profil, který je velmi úspěšný.

Ale nespravuje ho on sám.

Ale nespravuje ho sám a to je věc, kterou pan prezident jasně říká. Nic nezatajujeme, ten profil samozřejmě spravuji já.

Takže Miloše Zemana nebaví lajkovat, komentovat...

Určitě to není věc, kterou by pan prezident činil. Ale je pravdou, že s internetem umí pracovat velmi dobře a mnohdy i mě překvapí, protože si přečte nějakou zprávu, kterou já jsem třeba nezaznamenal.

Chová se Miloš Zeman podle toho, co říká?

Přesně tak. Pan prezident to, co říká veřejně, říká i při rozhovorech, které vedeme spolu. Pan prezident nehovoří se svým okolím, přáteli a spolupracovníky jinak, než jak hovoří na veřejnosti.

Je podle vás názorově konzistentní?

Každý člověk může měnit názory, názor se může nějakým způsobem vyvíjet, to není nic zvláštního. V základních bodech je ale pan prezident samozřejmě konzistentní.

Ocituji celkem známý výrok z května 1996. Miloš Zeman byl tázán v Lidových novinách, jaká je jeho motivace k politické práci. Vy možná víte, co teď budu číst...

Nevím.

Přečtu vám ten výrok: „Základní motiv pro pobyt v politice je zabránit v úspěchu těm, kteří, kdyby k nám přijeli Číňané, si zítra nechají zešikmit oči na plastické chirurgii, pozítří se nechají infikovat žloutenkou, aby měli tu správnou barvu pleti, a začnou psát do svých kádrových dotazníků, že již od dětství milovali rýži. Myslím si, že lidé, kteří kradou, podvádějí a lžou, kteří pokládají politiku za výtah k moci, by měli mít své oponenty, a proto jsem v politice.“ Není toto obdivuhodný názorový veletoč?

V žádném případě.

Není?

Už vím, o který výrok jde. To přece platí, tento výrok by pan prezident nikdy...

Možná to každý chápeme jinak, ale mně to připadá, že tehdy měl negativní vztah k představě, že by v České republice vítal čínského prezidenta.

Ten výrok určitě není takto míněn. Je míněn tak, že jsou lidé, kteří jsou velmi flexibilní. Máme-li zde rok 1968, tak vítají pražské jaro. Přichází rok 1970, odsuzují pražské jaro. Pak cinkají klíči v devětaosmdesátém. Pak budují kapitalismus... Takoví lidé jsou a určitě nebudu jmenovat.

Z tohoto bych Miloše Zemana nepodezřívala a ani jsem tam nemířila. Ale právě ten jeho vztah k Číně mě téměř fascinuje. On je velkým příznivcem Číny. 

Nemůžete očekávat od pana prezidenta, že by si kvůli vztahům s Čínou začal přešívat oči nebo začal měnit své zvyky.

Chápu to celé jako nadsázku - a to vy určitě taky.

Pan prezident i ve vztahu k Číně samozřejmě hájí zájem České republiky. Nic víc a nic méně.

Zajímají ho lidská práva v Číně?

Určitě ano, ale...

Bavili jste se spolu třeba o transplantacích, které probíhají v Číně? Zaživa se tu odebírají orgány čínským politickým vězňům a těch operací je kolem 120 tisíc do roka.

Samozřejmě jsme tuto informaci dostali, dokonce jsem s tímto byl v jednom televizním pořadu konfrontován. Ale omlouvám se, omezím se na jednu jedinou větu. Podle názoru pana prezidenta je třeba se bavit o lidských právech, ale nevykřikovat ty věci navenek. Máme plno politiků, kteří o lidských právech hodně hovoří a nic pro ně nedělají. Není přece mnohem výhodnější setkat se s nějakým zahraničním státníkem a v rozhovoru mezi čtyřma očima něco takového sdělit? Ale přitom nechodit před televizní kamery a neříkat to nahlas?

A Miloš Zeman toto dělá? Má to konkrétní výsledky?

Určitě. Z diplomatických důvodů mohu říci pouze jednu jedinou věc - pan prezident se takovým rozhovorům nebrání.

Upřímně řečeno, to jste mi toho mnoho neřekl.

Je to diplomacie a v diplomacii musíte mluvit méně slovy.

Chápu to tedy správně, že třeba téma transplantací prováděných tím nejbrutálnějším možným způsobem probírá Miloš Zeman s čínským prezidentem?

To určitě nechci takto říci. Mluvím obecně, nejen o čínském prezidentovi. Mluvím o tom, že když je nějaký problém, pan prezident se nebrání tu věc s příslušným zahraničním státníkem probrat.

Když jel do Mosky na oslavy výročí konce druhé světové války, byl tázán, zda tam promluví na téma lidská práva. Řekl, že o nich pohovoří. Stalo se tak? To už je příslib veřejnosti.

Rozumím tomu, ale já jsem u toho rozhovoru nebyl, takže teď nechci říkat nějaká silná slova. Ale znovu opakuji - a neberte to jako vykrucování - v okamžiku, kdy je pan prezident požádán, a může to být přes diplomatické kanály třeba i prosba z České republiky, tak to téma při jednání se zahraničním státníkem samozřejmě otevře. Ale nechtějte po mně konkrétní věci, je to příliš diplomatická záležitost.

Je to diplomatická záležitost i v případě, že už je znám pozitivní výsledek?

Mnohdy se veřejnost o tomto výsledku ani nedozví.

Proč ne?

Protože je to mnohem rozumnější. Opakuji, že lidská práva se řeší mezi čtyřma očima diplomatickým způsobem.

Ten průběh určitě, ale...

A samozřejmě nikdy nemáte jistotu, že bude doaženo kýženého výsledku. Ale tento způsob je mnohem důležitější a účinnější než vykřikovat něco před kamerami. Třeba politici z TOP 09 jsou známí tím, že velmi rádi hovoří o lidských právech, ale ve skutečnosti pro ně nic nedělají.

Překvapuje mě vaše tvrzení, že Miloš Zeman je takto diplomatický. Uběhl týden od chvíle, kdy prezident řekl, že se po České republice potuluje člověk severoafrického původu důvodně – opakuji, že důvodně - podezřelý z napojení na teroristické organizace. To není příliš diplomatické. Respektive nezaznamenala jsem jediný hlas, že by to bylo diplomatické.

Samozřejmě se ozval takový klasický antizemanovský sbor. Co je ale důležitější - vždyť to je přece standardní záležitost. Podívejte se do Spolkové republiky Německo, tam tajné služby pravidelně informují o takových záležitostech.

Miloš Zeman není tajná služba.

Ale má přístup k informacím.

Je v pořádku, že tyto informace posílá dál? A z čeho vycházíte, když tajné služby z toho byly rozpačité?

Není to pravda. Na základě kontaktů jednotlivých tajných služeb jsem obdržel informaci, že zveřejnění této zprávy nikterak nezpůsobilo problémy v jejich práci.

Jaký byl význam toho všeho? K čemu to bylo, že Miloš Zeman tuto informaci vypustil?

Je to důležité proto, abychom si uvědomili, že vůči terorismu nejsme imunní. Teror se blíží k hranicím České republiky, a proto pan prezident o takových věcech otevřeně hovoří. Chápu vládní politiky, kteří se snaží tvářit, že je všechno v pořádku.

Když Miloš Zeman tuto informaci veřejnosti podal, znamená to, že se v poslední době bezpečnostní riziko zvýšilo?

Musíme mluvit v kontextu. My jsme součástí Evropské unie a bezpečnostní situace v Evropské unii není dobrá.

A v České republice?

O tom nemůžu hovořit, protože nemám přístup k utajovaným skutečnostem.

Celkem dost se dalo očekávat, že poté, co Miloš Zeman takovou informaci vypustil, budete takto tázán. Probírali jste, jak máte na tuto otázku reagovat?

Probírali jsme pouze tu bazální informaci. Já více vědět ani nesmím, porušil bych zákon. Vycházím tedy ze sdělení pana prezidenta a opravdu není nic závadového na tom, že takovou informaci, znovu opakuji...

Promiňte, ale pídím se pořád po smyslu toho všeho. Myslíte si, že Češi byli v absolutním klidu a nebáli se žádného rizika, když víme, co se děje v Evropě? A po informaci Miloše Zemana si najednou všichni řekli: „A pozor!"?

Určitě ne. Je třeba si uvědomit, že Česká republika může být pro tyto skupiny tranzitní zemí.

Tím se tajné služby netají.

Přesně tak. Tím se netají ani tajné služby ve Spolkové republice. Vezměte si, že jsou tam pravidelně zveřejňovány informace, kolik džihádistů nebo radikálních muslimů působí v Německu. Jsou to stovky, někdy tisíce. Jsou to standardní věci a je třeba si uvědomovat, že jsme součástí Evropské unie. Někteří politici na jednu stranu neustále říkají „ano, jsme Evropská unie", na druhou stranu jako kdyby Českou republiku dávali trochu vedle. To, co se stalo v Berlíně, se dotýká přece i nás.

Když jsem o tom mluvila třeba s Andorem Šándorem, ten to rozhodně nekvitoval s nadšením.

Já jsem nezaznamenal jen Andora Šándora, ale třeba i Karla Randáka. Myslím si, že to jsou spíš takové hysterické zbytečné výkřiky.

Takže to podle vás nejsou žádní bezpečnostní experti, ale hysterici.

Já nezpochybňuji jejich odbornost, ale myslím si, že v tom případě poněkud podlehli nějaké rychlé náladě a pro novináře reagovali zcela zbytečně. K žádnému ohrožení ničeho nedošlo.

Řekl jste, že nelžete a nikdy lhát nebudete. Je to tedy tak, že kdyby po vás Miloš Zeman chtěl v krajní situaci, abyste novinářům řekl nějakou lež...

Takovou situaci si vůbec nedokážu představit.

...že byste v tu chvíli odešel z Hradu?

Zaprvé si takovou situaci nedokážu představit a zadruhé zvolil bych...

Třeba kvůli bezpečnostním rizikům.

Tak samozřejmě...

Pro dobro věci.

Pokud by to byla nějaká mimořádná situace, která by se týkala bezpečnostních záležitostí, vždycky můžete volit slova, kdy nemusíte lhát.

To znamená bez komentáře.

Třeba bez komentáře.

Jsou i situace, kdy musíte komentovat.

Dost často něco nekomentuji, protože to není možné z diplomatických nebo bezpečnostních důvodů.

Kdyby po vás Miloš Zeman skutečně chtěl lež, třeba ohledně nějaké virózy nebo něčeho podobně banálního, opustil byste radši svoji funkci?

Je to velmi jednoduché. Pan prezident…

Týká se to loajality.

Pan prezident by po mně nikdy nic takového nechtěl.

Nikdy neříkej nikdy.

A zadruhé ta věc by byla určitě předmětem diskuse. Ale vy tady vytváříte situaci, ke které zatím nedošlo.

Mě to zajímá teoreticky. Je to hypotéza. Mě zajímá, kam až sahá loajalita tiskového mluvčího.

Moje loajalita je mimořádná, stoprocentní a já se netajím tím, že jsme s panem prezidentem přátelé. To znamená, že veškeré výstupy, které probíhají, jsou výslednicí diskusí s panem prezidentem.

yvarpzumanzesanyknalc

Reklama