Hlavní obsah

„Zapšklý důchodce" změnil dějiny. I díky němu víme, kolik berou na Hradě

Mně úřady informace dají, já jsem Maděra.

Příběh muže, který se zatvrdil a rozhodl se - v přetahované s úřady - neustoupit. Před pěti lety přepsal pohled na to, jaké informace mohou lidé žádat.

Článek

Luděk Maděra klidně přizná, že je „zapšklým dědkem ze Zlína”. Ale je nutné říct, že v tom, co dělá, je značně úspěšným zapšklým dědkem. Před pěti lety přepsal pohled na to, jaké informace mohou lidé žádat od úřadů.

Maděra dovedl až k Nejvyššímu správnímu soudu svůj spor se zlínským magistrátem, po němž chtěl vědět plat a odměny svého nástupce na IT odboru. Soud tehdy překvapivě a průlomově rozhodl, že napříště už nesmí být tajné, kolik berou lidé placení z veřejných peněz. A že se to týká nejen Maděrova sporu, ale platí to obecně.

Přitom tenhle judikát málem nevznikl – z úplně obyčejného důvodu. „Já su hrozný bordelář,“ vysvětluje Maděra cestou k budově magistrátu, kde to všechno začalo. Maděra tehdy v roce 2010 málem propásl lhůtu pro podání stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu.

Poslední den si vzpomněl a jeho snacha advokátka naštěstí stihla podání sepsat a poslat. A rok nato už tenhle třiasedmadesátiletý důchodce přepisoval dějiny informačního zákona.

Video: Platy hlavních úředníků na Pražském hradě

Seznam zjistil platy hlavních úředníků na Hradě.

Kopírování za šest korun, vedle za korunu

Maděra nejprve po roce 1989 podnikal v počítačích, později nastoupil na magistrát jako šéf IT oddělení. Dnes říká, že musel odejít poté, co se odmítl podílet na údajně předražených zakázkách. Jako člověk z oboru prý věděl, že radnice nakupuje příliš draho služby i komponenty, které někdy ani nepotřebuje. Nadto přišel i na některé podezřelé starší tendry, kdy například kopírování jedné stránky na magistrátu vyšlo na 6,30 koruny, zatímco o dvě ulice dál u soukromníka se dalo pořídit za korunu.

Maděra také vzpomíná, jak kolem roku 2000 odhalil, že se na radnici používá nelegální software. Vedení úřadu vypsalo zakázku na firmu, která dá vše do pořádku. A Maděra zjistil, že ho tlačí do výběru konkrétní společnosti. Když odmítl a zařídil výměnu softwaru zdarma díky spolupráci s jinými úřady, dostal na hodinu výpověď.

Maděra se pak zatvrdil a začal se s radnicí přetahovat o informace, na kolik si cení služeb jeho nástupce. Měl podezření, že nový šéf IT – na rozdíl od něj – nebude odolný tlakům. Magistrát žádost podle informačního zákona zamítl, jak se ostatně dalo čekat. Jenže Maděra byl neústupný a nakonec v květnu 2011 vyhrál u Nejvyššího správního soudu.

Bylo to rozhodnutí, v němž Nejvyšší správní soud ústy soudce Jiřího Gottwalda prohlásil, že právo na informace je v těchto případech silnější než ochrana osobních údajů. Právě proto, že jde o veřejné peníze. Šlo o verdikt, který na některých úřadech způsobil div ne paniku. A také budování hradeb proti tomuto rozsudku – tak, aby dál informace o platech nemusely poskytovat.

„Já tady nemám podzemní garáže, odkud bych vyjel s tanky a vynutil si to. Soudní rozhodnutí prostě musí prosadit někdo jiný. Je to kapka na kámen, za nějakou dobu ta voda do kamene udělá důlek,“ předpovídal tehdy předseda soudu Josef Baxa, když viděl, jak se úřady zuby nehty brání poslechnout nečekaný judikát.

Vysoudil odškodnění 40 tisíc

Teprve když Nejvyšší správní soud vydal v roce 2014 další, tentokrát zesílený a lépe odůvodněný platový rozsudek, že informace o mzdách úřady zkrátka musí poskytovat, většina institucí se podřídila.

Luděk Maděra si z pátrání – nejen po platových – informacích udělal náročný koníček, který mu zabere většinu času. Když chtěl údaje po magistrátu ve Zlíně, dočkal se šestnácti odmítnutí – a všechna nadřízené Ministerstvo vnitra zrušilo s tím, že Maděra má na informace o platech nárok.

Maděra dokonce za tyhle průtahy vysoudil 40 tisíc odškodnění. Opět to bylo poprvé, co někomu soudy přiznaly peníze za neúměrné čekání na vyřízení žádosti.

A teď přijdou další žaloby

„Žalovaný Zlínský kraj projevil nebývalou neúctu nejen k žalobci (Maděrovi), ale také k moci zákonodárné, výkonné i soudní,“ prohlásil soudce Milan Polehla. Maděra větší část peněz rozdal na dobročinné účely. Informace nakonec dostal, ačkoli stále není úplně spokojený. Zdá se ovšem, že to nebude asi nikdy.

Dál cíleně vyhledává úřady a státní instituce, které se platovému rozsudku vzpírají. Například se teď soudí s krajským úřadem ve Zlíně a s Českou poštou. A samozřejmě dál s městem. Od manželky slyší, že je blázen, protože psaním žádostí, odvolání a zpracováváním došlých informací stráví stovky hodin.

„Jsem znamením Beran," vysvětluje, proč tvrdohlavě dotahuje své spory do konce. Mimochodem, z radnice nakonec informace o platu svého nástupce vymohl. Ukázalo se, že ročně dostal na prémiích zhruba 200 tisíc. Maděra měl na příplatcích okolo 10 tisíc ročně.

Video: Celý rozhovor s Luďkem Maděrou

Rozhovor s Luďkem Maděrou

yvarpzumanzesanyknalc

Reklama