Vimperk
Před 6 dny
13. ledna 2026 zemřela jedna z výrazných vimperských osobností, pan Dušan Žampach. Milovník Šumavy, který se velmi zasloužil o obnovení přeshraniční spolupráce narušené železnou oponou. V sobotu 11. dubna se jeho přátelé, členové vimperských spolků a další, jejichž životy ovlivnil, vydali na vzpomínkovou vycházku z hraničního přechodů Strážný, kde desítky let působil jako celník, k zaniklé osadě Landstrassen, odkud pocházeli jeho předkové. Kromě fotografií z výletu připojujeme i dva vzpomínkové texty, které k jeho úmrtí vyšly ve Vimperských novinách č. 2/2026, a také odkaz na jeho pamětnický záznam v archivu Paměť národa: www.pametnaroda.cz/cs/zampach-dusan-1951 VZPOMÍNKA NA DUŠANA ŽAMPACHA, ČLOVĚKA S DUŠÍ SOUMARA Říká se, že třináctka je nešťastné číslo a třináctého je smolný den. Třináctý leden roku 2026 takový byl. Tento den nás opustil pan Dušan Žampach, náš kamarád, spolupracovník a pro své nejbližší drahý člověk. Dušan Žampach měl rád život, svoji rodinu, kamarády a lidi kolem sebe. Díky své povaze, otevřenosti a touze poznávat nové měl spoustu přátel a známých na obou stranách hranice. Miloval Šumavu a Bavorský les, kde žili kolegové z německé celnice, kamarádi a také část jeho rodiny. Při společných cestách do Freyungu se neopomněl podívat na dům svých příbuzných a s vtipem a nadsázkou říci: „Teta svítí, je to dobrý.“ Dušan Žampach pracoval více než třicet let na celnici ve Strážném. Dobře znal Šumavu, zajímal se o její historii a přírodu. To ho také přivedlo ke spolupráci se Správou Chráněné krajinné oblasti Šumava a stal se jejím dobrovolným strážcem. Po otevření hranic v roce 1989 začal cestovat a více poznávat dříve nedostupná místa Šumavy a Bavorského lesa. Vstoupil do nově založeného Spolku na ochranu šumavské přírody a po panu Františku Kadochovi převzal funkci předsedy. Mé první setkání s Dušanem Žampachem bylo v osmdesátých letech na aktivu dobrovolných strážců ve Vimperku. Vídali jsme se na přednáškách, výletech a poznávacích zájezdech. Díky své znalosti německého jazyka se po otevření hranic významně zasloužil o spolupráci a partnerství našeho města s Freyungem a bavorskými spolky. Často jsme společně jezdili na kulturní a společenské akce do Bavorska. Nechyběl na setkání spolků, vimperských rodáků, městských slavnostech, Dnu veteránů ani festivalech či přednáškách. Při filmovém festivalu NaturVision sedával v kabince kulturního střediska a neúnavně předčítal české texty k zahraničním filmům. Jeho oblíbeným festivalem byla také Šumava Litera, byl jejím pravidelným návštěvníkem a také hostem. Vyprávěl s kolegy o své práci celníka na hraničním přechodu ve Strážném. Jsem ráda, že žáci naší základní školy Vimperk ze Smetanovy ulice si ho vybrali do projektu „Příběhy našich sousedů“ a zdokumentovali jeho životní příběh pro Paměť národa. Pan Dušan Žampach připravoval pro členy Spolku na ochranu šumavské přírody a Zlaté stezky zájezdy, vycházky a každoročně pomáhal uklízet Šumavu. Více než třicetileté přátelství jej spojovalo s předsedou německého okrašlovacího spolku, panem Klausem Stormem z Mallersdorfu. Členové obou spolků společně najezdili a nachodili stovky kilometrů za poznáním Čech i Bavorska. Jeho velkou láskou bylo putování po Zlaté stezce společně se soumary z Grainetu. Byl dlouholetým členem jejich spolku a rád s nimi sedával u ohně, kde si povídali o Šumavě, vzpomínali na společné akce a plánovali další. Putování se soumary měl velice rád a nikdy si nenechal ujít tuto příležitost. Nyní putuje po cestě, ze které není návratu. Za soumary, kamarády, kolegy, svými blízkými, kteří ho na této cestě předešli. Možná jim bude vyprávět příběhy, které jsme s ním společně prožili, o dění, kter