Česká Skalice
Před 2 měsíci
V tento den do nich zavítal protagonista čtenářské pregramotnosti projektu Mami, tati, pojďme si číst, realizovaného Nadačním fondem Lepší život pod záštitou MŠMT a osobní záštitou 2. náměstkyně hejtmana Královehradeckého kraje a poslankyně Poslanecké sněmovny PČR paní Mgr. Jany Berkovcové.A že to nebyla obyčejná návštěva, poznal každý už po prvních minutách.Mateřská škola Česká Skalice má něco, co se nedá koupit, vybudovat ani nahradit: ředitelku, která rozumí dětem, rodičům i učitelkám tak, jako málokdo.Mgr. Pavla Smolová dnes opět ukázala, proč je pro tuto školku nepostradatelná. Její cit pro děti, její schopnost vytvořit bezpečné a laskavé prostředí a její odvaha podporovat smysluplné aktivity dělají z této školky místo, které si zaslouží obdiv a také pozornost města, protože je to ten člověk, který má cit pro výběr aktivit pro děti.Dnešní program byl jako orchestr, nejprve loutkové divadlo, které děti rozesmálo a otevřelo jejich dětskou fantazii. A právě na této vlně přišel pak do herny protagonista aktivity, Ing. Josef Vavřík, lesní pedagog, ředitel Nadačního fondu Lepší život, reprezentant nakladatelství Advent-Orion, jejichž knihy jsou používány k formování charakteru dítěte a člověk, který dokáže děti vtáhnout do světa knih tak, že zapomenou i dýchat.Paní ředitelka ho představila jako „toho pána, který dětem půjčil knihy domů“. A pak to začalo.Pepa přišel mezi děti, začal povídat a najednou ztuhl. „Já jsem na něco zapomněl… víte na co?“ Děti hádaly: „Na knížky?“ A Pepa s úsměvem přiznal: „Zapomněl jsem se představit!“A tak se představil jako Pepa, aby ho děti mohly oslovovat jménem. A od té chvíle byl jejich.Když Pepa vytáhl harmoniku a zazněla písnička Kniha je náš dobrý kamarád, zpívala celá herna. Zpěv se nesl školkou tak silně, že by se ani Krakonoš nemusel stydět.Pak přišla chvíle, kterou děti milují: knihy všech velikostí.Šestimetrová kniha, u které se paní ředitelce na okamžik zastavilo srdce „Co když se nevejde do herny?“ to budeme muset asi přestavovat celou hernu, malá knížka z kapsy, a ještě menší knížečka z druhé kapsy, u které se smála snad i kuchařka v kuchyniA pak přišla to nejdůležitější, kouzelná kniha jménem Bible. Pepa z ní přečetl dvě „kouzla“, která děti ohromila:„Ve školce jsme všichni kamarádi a pomáháme si.“ „Nikdy nikomu neubližujeme.“A v herně bylo ticho tak hluboké, že by bylo slyšet spadnout i špendlík.Děti, které doma četly s rodiči, si dnes odnesly svou první vlastní kouzelnou knihu, příběh o koníčkovi Hnědáčkovi. Ale nebylo to zadarmo.Každé dítě muselo:přijít k Pepovipodat mu rukupodívat se do očípředstavit sea u paní ředitelky říct kouzelné slovíčko „děkuju“Pepa se však nejdříve s paní ředitelkou domluvil, že pokud dítě nepoděkuje, tak si knihu nechá pro sebe. A to se právě dětem nelíbilo.A jaký byl výsledek? Paní ředitelce nezůstala ani jedna kniha. Všechny děti poděkovaly.A ti, kteří doma nečetli, stáli u společné fotografie trochu smutně. Ale možná právě to je motivuje, aby příště byli mezi těmi, kdo si knihu také odnesou.Došlo k loučení opět společnou písničkou Kniha je náš dobrý kamarád a také čekání na druhou skupinu z MŠ Podměstí.Po skončení divadla přišla na řadu druhá budova školky. A i tady proběhlo vše stejně krásně. A opět ani jedna kniha paní ředitelce nezůstala.Navíc v této skupině přišla i jako host maminka s malou holčičkou, která teprve do školky nastoupí. A ta se snažila představit Pepovi tak statečně, že si vysloužila obdiv i všech učitelek.A po společné fotografii a písničce se pak děti odebrali přímo na oběd.A protože v této školce myslí i na žaludky, jedna budova měla k obědu buchtičky se šodó a druhá něco na houbách. I to je důkaz, že zde s