

Kakuma je druhým největším uprchlickým táborem v Keni, kde žije více než 300 tisíc lidí - z Jižního Súdánu, Somálska, Ugandy a Burundi. Od jeho založení v roce 1992 ho spravují keňská vláda a Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). (Lekce sebeobrany v uprchlickém táboře Kakuma, 29. března.)


Minulý měsíc vedlo oznámení ze strany USAID o snížení přídělů potravin k protestům. Rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa omezit financování pomoci mělo dopad na mnoho lidí v této oblasti.


Ale v místech, kde se dospívající dívky učí sebeobraně, byl při návštěvě agentury AFP klid.


V místnosti se tísnilo zhruba osmdesát dívek. Instruktoři Ali Musa a Caroline Ambaniová tu učí mladé uprchlice obranným dovednostem, ale také se snaží těmto dospívajícím dívkám vytvářet bezpečný prostor.


Jsou mezi nimi i patnáctiletá dvojčata Samia a Salha. Do této komunity se prý připojily, protože žijí v nebezpečné čtvrti tábora nazývané Hong Kong.


„Když nás v minulosti bili, nemohly jsme se bránit, ale teď už to umíme,“ řekla Samia agentuře AFP.


Salha, která je hluchoněmá, je stejně ohnivá jako její sestra, popsal s úsměvem jejich otec Ismail Mohamad. Sedmačtyřicetiletý muž před patnácti lety uprchl z Burundi.


Chvíli váhal, zda dcerám dovolit učit se tomuto bojovým dovednostem, ale potíže, kterým děvčata v táboře čelí, jeho názor změnily. „Řekl jsem si, že bude dobré, když se bude moci v životě ubránit.“


„A když už jsou v komunitě, tak je nikdo nešikanuje, všechno zvládají samy,“ dodal.


Tříletý finanční program Mezinárodního záchranného výboru s podporou OSN se blíží ke konci.


Jedna z kapitánek, osmnáctiletá Ajok Cholová, prohlásila, že bude ve výcviku pokračovat, obává se totiž násilí v táboře, podobného tomu, před kterým ve čtrnácti letech utekla.


Nyní se chce sama stát instruktorkou, „aby mohla učit své kolegyně… chránit komunitu“.
11/12

