Krucemburk – U tří křížů, 1923 - olej, plátno

Milosrdný Samaritán, 1914–1915 - olej, plátno

Melancholie I, 1912 - olej, plátno

Zákoutí na Ȋle de Sein, 1936 - tempera, papír

Vlastní podobizna, 1909 - olej, plátno

Veselé poutnice, 1909 - olej, tempera

Portrét slečny Tydlitatové - 1932  olej, plátno

Na nádvoří zámku Telč v roce 1970. Tehdejší kastelán Bohumil Norek právě říká Janu Zrzavému, že vypadá stejně jako Adam ze sousoší Adam a Eva. Jan Zrzavý si sochu prohlíží a souhlasí. Někdy se povídá, že to bylo naopak - Jan Zrzavý si všiml sám, že vypadá jako Adam, a tehdejšímu kastelánovi to řekl. Ať tak, či tak, zámek Telč si malíř zamiloval a chtěl, aby tu jeho díla byla vystavována.

Jan Zrzavý se stylizoval do podoby hodného dědečka v čepičce a s hustými vousy. Byl ale také mužem se sklony k melancholii a vnitřním bojem mezi svou katolickou výchovou a sexualitou. Kromě této polohy byste ale u něj našli ještě mnoho dalších vrstev.

Expozice se vrátila do zámeckých prostor po dvaceti letech. Výstava se otevírá právě onou ikonickou fotografií.

Prostory, kde je dnes expozice, se podařilo zrekonstruovat v rekordním čase.

Výstava začíná autoportréty. V kontrastu jsou už samotné první dva, byť pochází ze stejného roku.

Součástí expozice je i čtecí koutek. Najdete v něm přesnou repliku křesla a lampy a knihy, které jsou spjaty se Zrzavého dílem. Ať už tím, že se jimi nechal inspirovat při tvorbě, anebo k nim měl blízko z jiných důvodů.

Místnost s názvem Osudová žena, kde je Portrét slečny Tydlitatové i Kleopatry.

Na výstavě najdete i skici Jana Zrzavého.

Na výstavě najdete i skici Jana Zrzavého.

Poslední večeře v místnosti Biblické krajiny.

V části výstavy inspirované skupinou Sursum najdete i silně expresionistická díla, jako je Poslední píseň (první obraz zleva).