ROMAN TUREK. V sezoně před šampionátem chytal v Norimberku, po zlatém MS odešel do NHL, kde v roce 1999 získal s Dallasem Stanley Cup. Ve Vídni odchytal Turek kompletní porci minut, z osmi zápasů měl úspěšnost přes 95 procent a gólový průměr 1,88. Podle direktoriátu turnaje i podle novinářů byl na MS před 25 lety nejlepším brankářem. Za reprezentaci si však zachytal už jen na nepovedeném Světovém poháru v tom samém roce. Po skončení kariéry se stal prezidentem hokejových Českých Budějovic, které z této pozice dotáhl k návratu do extraligy.

ROMAN ČECHMÁNEK. Ve Vídni sbíral zkušenosti, jeho čas v národním týmu přišel později. Vyhrál ještě MS 1999 a 2000, kdy už byl nejlepším gólmanem turnaje v Petrohradu vyhlášen on. Po úspěšné kariéře, ozdobené pěti triumfy se Vsetínem či individuální trofejí z dob v NHL, trénoval Valašské Meziříčí, Hodonín a naposledy působil jako asistent v Trnavě. Trápí ho však velké dluhy z podnikání, kvůli nimž přišel o všechny své nemovitosti, včetně pivovaru. V prosinci loňského roku ho krajský soud potřetí zprostil obžaloby z podvodu, ale státní zástupce se hned odvolal. Soudní tahanice neberou konce.

PETR FRANĚK. Třetí brankář vídeňského mužstva, který se na MS podíval v 21 letech po vynikající sezoně v Litvínově. Bylo to ovšem také naposledy, kdy Franěk nakoukl do reprezentační kabiny. Později působil v zámoří, v extralize si zachytal za Karlovy Vary a Slavii. Ve sbírce má tři domácí stříbra. V roce 2007 se vrátil do Litvínova a působil tam sedm let, než s hokejem skončil.

FRANTIŠEK KABERLE. Starší z bratrské dvojice byl v Rakousku na svém druhém šampionátu, v osmi zápasech zapsal dva góly a tři asistence. V 22 letech zrovna prožíval švédskou etapu své klubové kariéry. Později vyhrál také MS 1999, 2000, 2001 a 2005, úžasné reprezentační časy potom uzavřel bronzem z olympiády v Turíně. Kaberle byl neodmyslitelnou součástí zlaté generace, z deseti šampionátů, na nichž startoval, má sedm medailí. S Carolinou vyhrál Stanley Cup v roce 2006. Doma v Kladně se věnoval trénování a letos už jen z pozice fanouška sledoval rychlý návrat Rytířů zpět do extraligy.

DRAHOMÍR KADLEC. Velmi zajímavá postava tehdejšího mužstva a jeden z mála hráčů, kteří měli na MS ve Vídni po třicítce. Důrazný obránce Kadlec ukončil svou bronzovou éru v reprezentaci (třetí byl na MS 1987, 1989, 1990, 1992, 1993 i na olympiádě 1992) a konečně získal titul. Dále si kladenský patriot zahrál ve Finsku, Německu nebo Itálii. Coby trenér přešel od hokeje k hokejbalu a také s "pomerančem" místo puku slavil velké úspěchy. S Kladnem pětkrát ovládl českou nejvyšší soutěž a s reprezentací přivezl zlato z MS 2011 v Bratislavě, což je dosud také poslední titul českého hokejbalu.

STANISLAV NECKÁŘ. Do Rakouska cestoval jako reprezentační benjamínek, ve 20 letech po své první sezoně v NHL v dresu Ottawy. Gólovou produkci podpořil čtyřmi body, v závěru finále si ho Kanaďané vybrali na přeměření hole, jenomže s protestem neuspěli. Podobně jako Turek už se ani Neckář s výjimkou nadcházejícího Světového poháru do reprezentace nevrátil. V NHL si dále zahrál za Rangers, Phoenix, Nashville a Tampu Bay, s níž v roce 2004 vyhrál Stanley Cup (z vídeňské party to dokázal spolu s Turkem a Kaberlem). Do Evropy už se jihočeský rodák nevrátil. Žije na Floridě, kde prodával doutníky, trénoval malé hokejisty a dával lekce bruslení.

ANTONÍN STAVJAŇA. Defenzivní veterán, kterému bylo na MS ve Vídni 33 let. Byl nejstarším hráčem týmu a spolu s trenérem Bukačem také jediným pamětníkem v té době posledního zlatého šampionátu z roku 1985, kdy vyhrál MS ještě s Československem. Druhým titulem se s národním týmem také rozloučil, v následujících letech 1997 a 1998 ještě dvakrát vyhrál extraligu se Vsetínem. Poté se dal na dráhu trenéra a jako asistent byl i u reprezentace. Vedl Zlín, Třinec, Karlovy Vary nebo České Budějovice. Má slovenský titul z roku 2016 s Nitrou, právě tento klub trénoval i v uplynulém ročníku 2020/21.

MICHAL SÝKORA. Obránce San Jose přijel na svůj první šampionát a hned získal zlato. Stejně jako v Petrohradu o čtyři roky později. Ve Vídni i v Petrohradu udělal Sýkora svými výkony na žurnalisty takový dojem, že ho v obou případech zvolili do All Stars výběru turnaje. Za reprezentaci hrál bratr útočníka Petra Sýkory ještě na olympiádě a MS v roce 2002, ale už v 31 letech, zkraje sezony 2004/05 v Pardubicích, ukončil kariéru kvůli zdravotním problémům. Hokej se pro něj stal zcela uzavřenou kapitolou a vypracoval se v úspěšného byznysmena, jenž stojí v čele společností obchodujících se zlatem a drahými šperky.

JIŘÍ VEBER. Jeden ze starších hráčů výběru, byť mu ve Vídni bylo teprve 27 let. Měl zkušenosti z olympiády v Lillehammeru a čerstvý titul se Vsetínem. Po turnaji vtipkoval, že jeho nejslavnější moment přišel ve finále, když se přijel radovat za střelcem Martinem Procházkou a byla vidět jeho jmenovka na dresu. Nicméně s národním týmem získal na MS ještě dva bronzy a se Vsetínem přidal další tři triumfy. V Jindřichově Hradci a ve Slavii trénoval mládež, vedl reprezentační osmnáctku. Vyzkoušel si angažmá v Koreji, působil jako asistent ve Spartě (na snímku uprostřed mezi Zdeňkem Motákem a Jiřím Kalousem), nyní už je ovšem jako hlavní trenér zpátky ve Slavii.

JIŘÍ VYKOUKAL. Do Vídně odjížděl v 25 letech jako asistent kapitána z pražské Sparty a pomohl vyztužit českou obranu. Svérázný bek přezdívaný "Bača" vyhrál MS i o tři roky později, z let 1997 a 1998 má bronz. Sedm let hrál ve Finsku a po návratu do extraligy byl v letech 2006 a 2007 u dosud posledních titulů Sparty. Po konci hráčské kariéry působí nepřetržitě v různých funkcích v první lize v Prostějově, aktuálně coby sportovní manažer. V sezoně 2019/20 překvapivě naskočil do dvou zápasů znovu jako hráč.

RADEK BĚLOHLAV. V té době forvard Českých Budějovic byl na svém druhém světovém šampionátu. S bilancí 1+3 byl jediným útočníkem., který vstřelil "jen" jednu branku, což ukazuje na neuvěřitelnou vyrovnanost mužstva. Po osobní stránce životní turnaj prožil o dva roky později na MS ve Švýcarsku, kde ovšem místo zlata získal bronz. Sáhl si na dva tituly se Vsetínem, na jeden se Spartou. Bohatou kariéru uzavřel spolehlivý útočník šesti sezonami v Kladně a doma v Českých Budějovicích se dal na trénování. Společně s Aloisem Hadamczikem a Markem Židlickým vedl reprezentační osmnáctku, dva měsíce byl u kormidla extraligových Pardubic, načež si ho do Brna přivedl Libor Zábranský. V příští sezoně Bělohlav povede juniorku Komety.

RADEK BONK. Ve Vídni si zahrál na svém jediném MS, stejně jako Neckář si pak v reprezentaci střihl už jen Světový pohár 1996. V necelých 20 letech měl za sebou už tři roky v zámoří a zaujal mladickou dravostí, zároveň byl podle obránce Kadlece hráčem, kterého si kabina na počátku musela srovnat. Po Vídni prožil skvělou kariéru v NHL, kde v dresu Ottawy, Montrealu a Nashvillu odehrál včetně play off více než tisíc zápasů. Hráčský životopis ukončil v Třinci, který před deseti lety dovedl z pozice kapitána k jeho prvnímu titulu. Nyní žije poblíž Ottawy a trénuje v Kanadě mladé hokejisty.

JIŘÍ DOPITA. Z turnaje musel po čtvrtfinále odjet kvůli operaci slepého střeva. Zlatou medaili mu pak do nemocnice přivezl spoluhráč Roman Meluzín. Dopita se tak poprvé mistrem světa stal docela netradičně. V letech 2000 a 2001 už byl při korunovaci přímo na místě. Česká hokejová legenda má pět titulů se Vsetínem, jeden s Olomoucí a jeden s Pardubicemi, vyhrál olympiádu v Naganu. Měl podíl ve vlastnické struktuře olomouckého klubu, který po skončení kariéry chvíli vedl i jako trenér. Po epizodní štaci v Třinci byl čtyři roky na lavičce Vsetína, jemuž pomohl z druhé ligy mezi špičku té první, ovšem po předčasném ukončení sezony 2019/20 se s ním vedení klubu rozloučilo.

JIŘÍ KUČERA. Nastřílel pět branek, spolu s Robertem Langem byl nejlepším střelcem mužstva. V 30 letech byl po Stavjaňovi a Kadlecovi třetím nejstarším mužem výběru. Trefil se v semifinále proti USA a zlato pečetil gólem do prázdné branky ve finále s Kanadou. Vídeň byla pro Kučerou osmým a zároveň posledním šampionátem, po čtyřech bronzech se konečně dočkal i celkového vítězství. Plzeňský patriot se proslavil ve finské Tappaře Tampere a ve švédském klubu Lulea, s nímž právě v roce 1996 vyhrál švédskou ligu. Pak dlouhá léta trénoval v Plzni, dále v Litvínově, Hradci Králové či Nitře. Naposled spolupracoval s druholigovými Klatovy.

ROBERT KYSELA. Po životní stříbrné sezoně s Litvínovem se tamní srdcař podíval na své jediné MS a rozhodně se neztratil. Přispěl dvěma góly a asistencí, hrál v Rakousku v litvínovské formaci se svými jmenovci Reichlem a Langem. Skoro celou kariéru prožil v Litvínově, až na posledních pět sezon v Kladně a Ústí nad Labem. V play off 2001 se v nájezdech proti Spartě a Petru Břízovi blýskl efektním zakončením s holí mezi nohama. Čtyři roky působil ve vedení ústeckého hokeje, v letech 2012 až 2018 zastával roli generálního manažera v Litvínově.

ROBERT LANG. Nejproduktivnější hráč týmu a také muž, který tvořil s Neckářem, Sýkorou a Bonkem pouhé kvarteto posil z NHL. V 25 letech hrál po nepříliš výrazné sezoně v Los Angeles v životní reprezentační formě. Bilancí 5+4 se zařadil mezi první čtyřku kanadského bodování celého turnaje, dvěma trefami ve finále držel Čechy ve hře o zlato. Po "přestávce" ve Spartě v sezoně 1996/97 už potom kariéru dohrál v NHL. S národním týmem má ještě naganské zlato a bronzy z MS 1992, 1997 a olympiád 1992, 2006. V NHL za Los Angeles, Boston, Pittsburgh, Washington, Detroit, Chicago, Montreal a Phoenix nastřádal v součtu s play off 1080 zápasů. Našel si americkou manželku, žije v Kalifornii a užívá si hokejový důchod. Rád rybaří či hraje golf.

ROMAN MELUZÍN. Rodák z Blanska přijel na šampionát po sezoně ve Zlíně a zaznamenal dva góly, dvě asistence. Na MS byl ještě v letech 1995 a 1999, kdy se podílel na rozjezdu zlatého hattricku. Ze Zlína odešel na zahraniční angažmá do Finska a Německa, extraligovou kariéru dohrál v Třinci a následně působil v nižších soutěžích. V Kometě trénuje mládež a dohlíží na rozvoj devatenáctiletého syna Erika, který se po odchodu z Brna snaží prosadit finskou cestou a má za sebou dvě sezony mezi teenagery Lukko Rauma.

PAVEL PATERA. První šikula z kladenské Blue Line. Byl na svém druhém MS a přispěl osmi kanadskými body. S kumpány Martinem Procházkou a Otakarem Vejvodou odešli po šampionátu do AIK Stockholm. Pak se Patera marně snažil prosadit v NHL, ovšem má také dva tituly se Vsetínem, jeden s Omskem a jeden s Färjestadem. Vedle zlata z Nagana je navíc jedním z hráčů, kteří získali všechny světové tituly v letech 1999 až 2001. V letech 2006 až 2015 kapitánoval v Kladně a Olomouci a hned po uzavření hráčského řemesla se vrhl na trénování. Kladno do extraligy nedostal, nicméně v Mladé Boleslavi jsou s ním naprosto spokojení. Letos Středočeši pod vedením Patery a Radima Rulíka bušili na finálovou bránu, ale v rozhodujícím semifinále podlehli Třinci. Patera byl v tom zápase rozhodčím vykázán na tribunu.

MARTIN PROCHÁZKA. S Paterou tvořili nerozlučnou dvojici, to jejich akce rozhodla finále vídeňského šampionátu. Patera zavezl puk do pásma a připravil střeleckou pozici pro Procházku, který svou střelou 19 sekund před koncem strhl vedení na českou stranu. Životní Procházkova trefa. Stejně jako Patera byl v Naganu, byl u zlatého hattricku, má dva tituly se Vsetínem, jeden s Omskem, ale v NHL se příliš neuchytil. Kariéru dohrával doma v Kladně. Po jejím skončení se dostal do finančních problémů, podle vlastních slov naletěl lichvářům, a dokonce prodal olympijskou medaili z Japonska. Dělal tiskového mluvčího u reprezentace, tři roky stál jako hlavní trenér na lavičce Řisut v druhé lize a dlouhodobě patří mezi hokejové experty České televize.

ROBERT REICHEL. V 25 letech už měl za sebou starty na třech MS i Kanadském poháru. Bukač z něj udělal kapitána a Reichel se pustil do změn zažitých nekalostí, které ho v národním týmu dříve rozčilovaly. Například vyjednal prémie pro celý tým včetně kustodů a masérů. Na ledě držel ve Vídni průměr jednoho bodu na zápas. Po turnaji znovu nakopl kariéru v NHL (před MS hrál totiž ve Frankfurtu) a ještě na pěti MS vedl národní tým jako kapitán. Zlato získal v letech 2000 a 2001 a samozřejmě na olympiádě v Naganu. V roce 2010 končil doma v Litvínově, dal se na trenérskou dráhu a po funkcích u mládežnických reprezentací dělal u dospělého národního týmu asistenta Miloši Říhovi.

VIKTOR UJČÍK. Vídeň byla pro vyhlášeného střelce prvním šampionátem a Ujčík se v necelých 24 letech zapsal výborně. Reprezentoval pak ještě na pěti dalších MS, v letech 1999 a 2001 získal zlato, v roce 1997 bronz. V extralize má titul se Spartou, hrál také za Slavii, Třinec, Plzeň, Vítkovice a finský Kärpät Oulu. A samozřejmě za rodnou Jihlavu, již nyní vede jako hlavní trenér. K tomu od roku 2018 šéfuje disciplinární komisi extraligy. Na podzim v Praze demonstroval proti vládním opatřením ve spojitosti s koronavirem.

OTAKAR VEJVODA. Třetí člen kladenské lajny s Procházkou a Paterou. Spolu s Turkem, Sýkorou a Langem se na svém druhém a zároveň posledním MS dostal dokonce do All Stars výběru. V semifinále dal Američanům dva góly, jako hráč menší výšky vynikal skvělou technickou vybaveností. Po přestupu do Stockholmu však Vejvodovu kariéru nejdříve přibrzdily a pak zcela ukončily zdravotní problémy se stehenními svaly. Vejvoda prožíval příšerné bolesti, podle vlastních slov se dokonce připravoval na smrt. Z nejhoršího se dostal, jenže na návrat k hráčské kariéře už to nebylo. Usadil se ve Švédsku, roky žil v ústraní a nekomunikoval s médii. Dnes trénuje dorostence ve švédském Lidingö. Jeho dvacetiletý syn Alexander Källgren (na snímku z roku 2012) hraje hokej v Americe.

DAVID VÝBORNÝ. Konstanta zlatých úspěchů české reprezentace. Výborný reprezentoval na MS dvanáctkrát (!) v řadě, zahrál si také na Světovém poháru 2004 a na olympiádě v Turíně 2006. Vídeň pro něj byla v 21 letech premiérou, připsal si dvě branky a dvě nahrávky. Nejvíce se mu povedl šampionát v Petrohradu v roce 2000, který mu otevřel dveře do NHL, kde strávil sedm sezon v Columbusu. S Františkem Kaberlem jsou jedinými hráči, kteří mají zlato z Vídně 1996 i 2005. Z let 1993 a 2002 má navíc tituly se Spartou. Před pěti lety ukončil kariéru v Mladé Boleslavi. Rok pak pracoval v managementu klubu, dnes se naplno věnuje developerské činnosti na trhu s nemovitostmi.

LUDĚK BUKAČ. Pravá trenérská legenda a muž, který byl za svůj život u všeho podstatného, co se týče československého a českého hokeje. Jako útočník získal dvě medaile na MS, ale už v 32 letech s kariérou hráče skončil a dal se na trénování. Vzdělával se jak v Kanadě, tak v Sovětském svazu. Byl předním hokejovým teoretikem u nás, národní výběr Československa dovedl k titulu mistrů světa v roce 1985 a dalším třem medailím z MS. Pro samostatné Česko vyhrál první zlato, ovšem na přelomu století se mu nelíbily poměry na svazu a směr ubírání českého hokeje. Jeho rady či služby zůstaly později na národním poli nevyužity, se synem vedl soukromou hokejovou školu. Od roku 2007 patří do Síně slávy IIHF, zemřel před dvěma lety ve věku 83 let.

Asistenty dělali hlavnímu trenéru Bukačovi ZDENĚK UHER a SLAVOMÍR LENER. Před rokem v lednu zemřel ve věku 75 let tehdejší kustod týmu VÁCLAV ŠAŠEK, všemi oblíbený člen mužstva, jež se vedle kabiny a výstroje hráčů staral neustálými vtípky také o potřebnou pohodu. Hokejisté mu po finále zpívali písničku "Jak ti šlapou Kabáti" od skupiny Kabát, kde se mimo jiné zpívá, že Vašek je "klasa chlap". V té chvíli byl v šatně i tehdejší premiér Václav Klaus a nejen podle výrazu v obličeji si myslel, že hráči svým zpíváním oslavují jeho. Úsměvná scénka patří dodnes k hlavním symbolům zlatého MS ve Vídni.