Institut tvůrčí fotografie v Opavě slaví třicet let své existence. Za tu dobu jím prošli vítězové World Press Photo i mnoha dalších významných světových soutěží. Má zástupce ve slavné fotografické agentuře Magnum. Vyrostli tam skvělí fotografové, teoretici i kurátoři. Nyní k výročí chystá řadu výstav. Ve fotogalerii se můžete podívat na snímky fotografů, kteří na opavském ITF studovali či studují. Jedním z nich je i autor této fotografie Roman Vondrouš (snímek ze souboru Zákulisí dostihů, 2019). Autor snímků je jedním z nejúspěšnějších a nejvýraznějších českých fotoreportérů, který dokáže výborně skloubit reportáž s výrazným výtvarným projevem. V roce 2013 zvítězil v kategorii Sport na World Press Photo a má za sebou i řadu dalších mezinárodních úspěchů.

Rafal Milach, z disertační práce Vítězové, 2016. Soubor zachycuje vítěze různých soutěží podporovaných běloruskými úřady. Polský fotograf Rafal Milach je finalistou velice prestižní celosvětové soutěže Deutsche Börse Photography Award 2018 a nominovaný člen agentury Magnum Photos. Rafal Milach na ITF působí také jako jeden z pedagogů.

Tomáš Pospěch, z cyklu Bezúčelná procházka, 2010. Soubor se věnuje venkovským fotbalovým hřištím, venkovskému fotbalu i fotbalistům, jejichž tváře se sotva kdy dostanou na titulní strany sportovních magazínů a společenských rubrik. Tomáš Pospěch je nejen vynikající fotograf, ale také historik umění a kurátor. Je také autorem více než dvaceti knih o fotografii a na ITF v současné době působí i jako pedagog.

Tomasz Lazar, z cyklu Spojené státy dluhů, 2012. Soubor zachycuje problémy chudých a zadlužených lidí v newyorském Harlemu, jejich protesty i zatýkání. Byl oceněn 2. cenou na World Press Photo 2012 v kategorii Lidé ve zprávách.

Anna Grzelewska, fotografie z cyklu Julia wannabe, 2015. Snímky polské fotografky sledují dospívání její dcery Julie. Světový fotografický magazín Lens Culture zařadil Annu Grzelewskou mezi 50 největších nových talentů roku 2015.

Dita Pepe, z cyklu Autoportréty. Česká fotografka Dita Pepe je držitelkou řady mezinárodních fotografických ocenění včetně Kodak Nachwuchs Förderpreis, Hamburk. Na Institutu tvůrčí fotografie v současné době působí rovněž jako pedagožka.

Roman Franc, z cyklu Skupinové portréty (Skotsko, Hebridy, Mistrovství světa v házení žabek, 2019. Práce Romana France má ve svých sbírkách například Museum of Fine Arts v americkém Houstonu, Museum of Art spadající pod univerzitu v Maine (USA) nebo také Moravská galerie v Brně.

Bára Prášilová z cyklu Never Happened, 2012. Surreálné snímky Báry Prášilové se balancují na hranici mezi realitou a fikcí, často s nádechem lehce absurdního humoru. Autorka byla oceněna na mezinárodní soutěži Hasselblad Masters Award 2014 a má za sebou i mnoho dalších významných úspěchů.

Arkadiusz Gola, Świętochłowice, 2002. Polský dokumentární fotograf a fotožurnalista zachycuje zásadní proměny Horního Slezska po roce 1989, k nimž patří například krize a pád těžkého průmyslu. Jeho práce získala ocenění na mnoha mezinárodních i domácích soutěžích.

Hana Connor a Filip Jandourek, z cyklu Černé slzy (Bangladéš), 2017. Dháka, hlavní město Bangladéše, je s více než sedmnácti miliony obyvatel nejrychleji rostoucí metropolí na světě. Každý den se tam stěhuje více než dva tisíce nových obyvatel z různých koutů země. Rodiny jsou nuceny opustit své domovy v důsledku ztráty půdy způsobené velkými záplavami, za které mohou stále častěji se opakující cyklony a zvyšující se hladina moře. Část z těchto klimatických uprchlíků dorazí do průmyslové čtvrti Munshiganj, jedné z nejvíce znečištěných oblastí světa. Zde se snaží vytvořit nový domov.

Martin Faltejsek, z cyklu Suburbia, 2017. "Mám rád temno-temnou noc, protože věcem, které za denního světla vypadají obyčejně, dává zcela jinou moc. Situace a věci, které zřetelně vídáme dennodenně, pak vypadají daleko méně jednoznačně," říká autor snímků. Projektu se věnuje od dubna 2016.

Lena Jakubčáková, z cyklu V odloučení, cca 2010. Soubor vznikal v průběhu dvou let jako soustředěný dokument ze slovenských věznic v Sabinově a Prešově. Nejčastěji prezentovaný výběr 14 fotografií (nesoucí symboliku křížové cesty ve věznici) představuje odsouzené jako ikony věznice prostřednictvím meditativních portrétů.

Andrej Balco, z cyklu Domésticas, 2010. Portréty brazilských žen a mužů, kteří slouží v domácnostech místních dobře situovaných obyvatel.

Jan Brykczyński, ze souboru Boiko, 2014. Fotograf Jan Brykczyński se věnuje dokumentární fotografii. Zajímá se o lidi žijící na okraji civilizace, na místech, kde se člověk setkává s potřebou žít v těsné blízkosti s přírodou. Výsledkem několikaleté práce v bojkovské vsi v Karpatech je kniha Boiko vydaná v roce 2014. V současnosti Jan Brykczyński na ITF vyučuje jako jeden z pedagogů.

Petra Vlčková, ze souboru RS, 2019. Fotografka pracuje s tématem roztroušené sklerózy, což je nemoc, se kterou se sama v životě potýká.

Marta Režová, ze souboru Já, poustevník, 2019. "Před více než deseti lety se ocitl na okraji společnosti. Když zrovna není s partou svých kamarádů v opuštěné zahrádkářské kolonii, hledá cestu zpět a pokouší se postavit na vlastní nohy," říká autorka o hrdinovi svých snímků.

Jacenty Dedek, z cyklu Portrét provincie, 2019. Fotograf šest a půl roku objížděl menší města a městečka po celém Polsku. Fotil jejich obyvatele a ptal se, co je činí šťastnými. Vznikl tak neobyčejný dokument o běžném životě obyčejných lidí.

Adrian Lach, z cyklu What Ever Happens, at Least it has Begun, 2018. Projekt pojednává o počátcích života na Zemi.

Lukáš Tofan, ze souboru Sila, Albrechtice, 2018. "Monumentální struktury obilných sil jsou vizuální dominantou řady českých měst a vesnic," uvádí autor fotografií. "V krajinném pohledu hrají podobnou roli jako v minulosti představovaly středověké hrady," dodává.

Martina Koubková, z cyklu Noční let, 2019. Soubor je inspirován knihou spisovatele Antoina de Saint – Exupéryho.

Zuzana Veselá, Elizaveta Maximova, z cyklu Fantasma, 2017. Soubor je výběrem portrétů divadelních herců. Pod profesní maskou skrývají stejné radosti i bolesti, jako kdokoli jiný.

Wojciech Barczyński, z cyklu Iluze, 2019. Slavné poutní město Čenstochová je podle autora snímků příkladem jednoho z měst, které často vnímáme jen jako iluzi. Většina lidí ho vidí jen optikou významného náboženského a historického centra. A vinou těchto vnucených představ pak lidé ztrácí schopnost skutečného poznání daného místa.

Eva Bystrianská, z cyklu Subjektivní krajiny, 2020. Fotografka zachycuje okamžiky – lidi, dění, detaily i poetiku každodenního života města.

Dušan Kochol, z disertační práce W. Ego Journals, 2013. Fotograf si vytvořil fiktivní alter ego a pojmenoval je Walter Ego. Soubor je fotografickým deníkem této neexistující osoby.

Karolina Ćwik, z cyklu Nedívej se na mne, 2020. Polská fotografka zkoumá v souboru Nedívej se na mne hranice ženství a mateřství.

Alicja Brodowicz, z cyklu Phatic communion, 2016. "Před několika lety jsem se přestěhovala z velkého města do malé obce. Šlo o nevšední zkušenost. Fotografie vyprávějí příběhy mých cest po novém bydlišti; vhlížení do oken cizích bytů; dívání se na hrající si děti a klábosící přátele; jejich sledování z dálky, jako by přes tabuli ze silného skla," popisuje soubor autorka.

Daniel Poláček, ze souboru Infra Emotions, 2019. Snímky se řadí k subjektivnímu dokumentu. Fotograf zachycuje lidi v ulicích Prahy za tmy, pomocí speciální techniky, která umožňuje skrytě zaznamenat jejich autentický výraz, často plný deprese a smutku.

Krzysztof Goluch, z cyklu V práci, 2018. Polský fotograf se ve své tvorbě zabývá tématem lidí s handicapem a jejich rolí a uplatněním ve společnosti. Výchozím impulzem pro širší zaměření jeho tvorby však byl odpor ke klišé, s jakým jsou lidé s handicapem prezentování v médiích a na fotografiích. Jak sám uvádí, fotografuje „postižené“ jako zdravé lidi s vlastní důstojností a osobitou neopakovatelností.

Vladimíra Kotra, z cyklu Les, 2013-2016. Cyklus znázorňuje pomyslnou hradbu mezi civilizací a světem temného lesa odkazujícího na pohádky bratři Grimmů.

Peter Korček, z cyklu Tiché město, Bratislava, 2020. Fotograf Peter Korček zachytil Bratislavu v době koronaviru. Obvykle frekventovaná místa byla neobvykle prázdná...

Michaela Spurná, z cyklu Ona, 2018. Autorka byla za své práce několikrát oceněna ve fotožurnalistické soutěži Czech Press Photo a má i řadu mezinárodních ocenění.

Barbora Kuklíková, z cyklu City v cizím city, 2004. Jde o barevný dokument o cizincích žijících v Praze, o jejich představách a snech, se kterými přišli do České republiky.

Adrian Wykrota, ze souboru Ne, 2018.

Tereza Vlčková, z cyklu Two, 2008.

Andrea Malinová, ze souboru Mrtvá žába, 2019.

Dominik Wojciechowski, ze souboru Hrad, 2020.

Skupinový portrét studentů a vyučujících Institutu tvůrčí fotografie, pořízený na Horní Bečvě v roce 2019. Na školu se lze stále ještě přihlásit, a to až do 31. května 2021.