Podoba chat v Česku je nesmírně různorodá. Mnohé stavby ani nebyly původně určeny na pevninu. Přehrady vltavské kaskády, především Slapy a Orlík, byly po svém vzniku rájem hausbótů. Ovšem v letech 1976-1978 musely opustit hladinu přehradních jezer, a ač se mohly později vrátit, mnohé z nich se toho nedočkaly a staly se z nich "obyčejné suchozemské" chaty. Jako tato v tábořišti Lázničky u Orlíka.

Hladina Orlické přehrady je z jara vždy nižší. V tomto konkrétním případě více, než je obvyklé - z důvodu výstavby lodního výtahu. A tak rekreační hausbóty čekají na "příliv", aby mohly v letní sezoně brázdit hladinu přehrady či zakotvit v nějaké zátoce.

V 60. letech bylo možné zakoupit montované dřevěné chatky podle katalogu. Čas a především přístavby změnily jejich původní tvář. Příklad z Pukňova u Orlické přehrady.

Jako rekreační objekty často slouží i vysloužilé karavany, které jsou natrvalo zaparkovány v kempech, jejichž sociální zařízení chataři využívají. Opět příklad z okolí Orlické přehrady.

Existují případy, kdy není dovoleno postavit rekreační objekt "spojený" s pozemkem, ale mobilní ano. Co na tom, že jsou často obestavěny tak, že již těžko své místo někdy opustí. Tento stojí na břehu Orlické přehrady nedaleko Bohostic.

Centrální část této chaty tvoří maringotka, ke které postupně přibyla předsíň i venkovní terasa. Znovu se pohybujeme v okolí Orlické přehrady.

V 80. letech minulého století byla výstavba chat významně regulována. Parcely mohly mít maximálně 400 čtverečních metrů, chaty 50, v zahrádkových koloniích pak dokonce 16 či později 25 metrů čtverečních. Co nemohlo jít do šířky, šlo proto do výšky. Tato stojí nedaleko Orlické přehrady.

Chata moderního střihu.

Břehy přehradních nádrží lemují rekreační chaty stavěné především v 70. letech minulého století. Nejčastěji se jedná o montovanou dřevostavbu s podsklepením, které poskytuje prostor pro úkryt nezbytného zahradního i dalšího hobby náčiní. Tato chatka je v osadě nad zatopenou obcí Těchnice, kterou pohltila Orlická přehrada.

Chaty mohou mít různou podobu, vždy však plní svůj hlavní účel – poskytnutí zázemí svým majitelům. Další příklad lidové tvořivosti z okolí Orlické přehrady.

Především na přelomu 60. a 70. let minulého století bylo velmi rozšířené pořídit si dřevěnou montovanou chatu. Výběr byl vcelku velký, když měl člověk štěstí: daly se sehnat přízemní i patrové stavby s různou dispozicí. Dnes se na stavbách podepsal nejen zub času, ale často i kreativita majitelů, jako zde v Posázaví.

Typizované chaty postavené podle jednoho projektu nebyly ve druhé polovině minulého století tak neobvyklé. Potřeba majitelů jejich podobu mnohdy změnila. Zde například přibyla veranda.

Pro chatovou zástavbu byla většinou vyčleněna neúrodná, těžko dostupná půda či strže, kde by jiný typ osídlení těžko vznikl. Výstavba chat nebyla jednoduchá, často se stavělo z materiálu, který již dříve sloužil na jiné stavbě a těžko se sháněl. Dnes sice obchody nabízejí široký sortiment, ale ne každý se hodí a hlavně řemeslníků je snad ještě méně než dříve. Další příklad z Posázaví.

Stavělo se z materiálů, které majitel dokázal sehnat. Klasika: kamenná podezdívka, azbestocementová vlnitá krytina.

Otevřená veranda je u chat velmi oblíbeným prvkem.

U mnohých chat nepoznáme na první pohled, jaký je použit stavební materiál. Mnohé stavby předválečné i z 50. let jsou dřevěné, později omítnuté. Údržba je nezbytná a často souvisí i s modernizací. Tak jako na chatce z 50. let v Posázaví, kde majitelé vyměnili okna a dveře.

V řadě lokalit je již dlouhou dobu stavební uzávěra a nové chaty se stavět nemohou. Často jsme však svědky, že na podezdívce chaty z 60. či 70. let vyroste úplně nový objekt. Často objemnější využívající nových architektonických prvků a patřící novým majitelům. Stále jsme v Posázaví.

Chatová kolonie někde postupem času mění zejména u velkých měst svůj rekreační charakter. Majitelé si na místě malé dřevěné chatky staví domy. Často k trvalému bydlení.

Na mnohých chatách můžeme pozorovat, jak se postupem doby rozšiřovaly. Souvisí to z rozrůstáním rodiny majitele o další generace. Obecně k jedné místnosti bývala přistavena nejprve veranda, později další místnost, často následovalo i podkroví. Chatka z Posázaví.

Chalupy, na rozdíl od většiny chat, bývají součástí venkovského sídla. Jsou-li udržované v tradiční podobě, velmi lahodí oku náhodného kolemjdoucího. Kokořínsko je toho dobrým příkladem.

Po roubenkách je velká poptávka, protože jsou svým vzezřením zkrátka atraktivní. Byť jejich opravy a údržba nestojí málo.

České chalupaření má dva impulzy. Prvním z nich byl prázdný bytový fond po nedostatečném dosídlení oblastí, odkud bylo po válce odsunuto německé obyvatelstvo. Chalupáři tak zachránili nejen objekty, které jsou dnes často chráněny, ale i část naší sídelní soustavy. Jako zde na Kokořínsku.

Rekreační chaty se vyskytují nejčastěji v údolí potoků a řek, při vodních plochách - častěji ve volné krajině ve skupinách, osadách než samostatně. Ty, které se nacházejí v přírodně atraktivnějším prostředí, bývají starší. Ale každé pravidlo má své výjimky. Tato chata stojí na Kokořínsku.

Bydlení v přírodě, byť skromné, zažívá nebývalý boom.

...

Koncem 90. let minulého století začala v Česku výstavba apartmánových rekreačních domů, kdy se majitel nerekreuje na chatě či chalupě, ale jako zázemí pro své rekreační aktivity využívá byt. Tyto objekty se staví nejčastěji v horských střediscích, ale i u vodních ploch, golfových hřišť či v lázeňských městech. V mnoha případech vznikají rekonstrukcí stávajících objektů (starých škol, továren, podnikových rekreačních zařízení), ale častěji se staví na zelené louce. Tato stavba stojí v lokalitě Staré Splavy u Máchova jezera.

Rekreační apartmánové domy (na snímku příklad z okolí Máchova jezera) začaly vznikat už v 70. letech v italských Alpách, v 80. letech ve španělském Středomoří. Mnozí Italové dnes naříkají, že jim tyto stavby, jimž říkají "studené postele", zničily genius loci Alp. Španělé jsou zase zoufalí, jak si apartmány zabetonovali středomořské pobřeží. Rekreační apartmánové domy často slouží nejen k rekreaci svým majitelům, ale dále se pronajímají – legálně i nelegálně.

Péče o rekreační chalupu je nejen radost, ale hlavně velká a drahá dřina. Většina chalupářů má pro renovaci cit či si nechá poradit. Díky nim pak můžeme při výletech obdivovat skvosty lidové architektury. Příklad z Máchova kraje.

Rekreační chalupy jsou zpravidla mnohem větší než rekreační chaty a rozdíl je především v jejich původní funkci. Chaty byly postaveny rovnou za účelem rekreace, rekreační chalupy původně zpravidla sloužily k trvalému bydlení či mohly sloužit jako mlýny, mačkárny skla, seníky apod. Tato stavba stojí na Kokořínsku.

Staré roubené chalupy často měnily majitele po druhé světové válce, kdy po odsunu německého obyvatelstva osiřely.

Údržba dřevěných chalup není jednoduchá. Majitelé musí zvládnout boj se zemní vlhkostí, hmyzem i houbami.

...

Chaty postavené v předválečném období i za socialismu v těsném zázemí měst - v místech, kde dnes bují suburbánní zástavba - mění svou podobu a funkci. Zvětšují se, zkvalitňují své vybavení, poskytují zázemí pro rekreaci rozšiřující se rodině a mohou sloužit i k trvalému bydlení. Tato stojí v Ohrobci (Praha-západ).

Chaty se stavěly na neúrodných a těžko přístupných pozemcích. Jako třeba ve svahu u potoka.

Při pozorném prohlédnutí této fotografie můžete skryté v zeleni odhalit čtyři naprosto rozdílné chaty. Rozdílné velikostí i použitým stavebním materiálem. Těsnají se ve stráni u Dolních Břežan jižně od Prahy nad železniční tratí Posázavského pacifiku, v lokalitě navštěvované hojně výletníky již na počátku 20. století a "osídlené trampy" v meziválečném období.

Ne všechny rekreační chaty jsou pečlivě udržovány. Některé utrpěly povodněmi, u jiných majitel nemá již sílu a prostředky, není dořešeno dědické řízení a mohou na nás působit jako slum. Většinou se zájemce o jejich záchranu najde, a tak i chaty ze 40. let dnes dělají svému majiteli radost. Snímek z obce Zálepy (Praha-západ).

Zahrádkářská kolonie v Praze-Záběhlicích.

Parcely nevhodné k výstavbě, zde pod vysokým napětím, poskytují svým uživatelům prostor pro pěstitelské úsilí i místo pro rekreaci.

V současné době je každý rád za kousek zahrádky, kde může pobývat. Jaká bude budoucnost zejména zahrádkových kolonií ve městech či poblíž nich? Odolají tlaku developerů? Na snímku Praha - kolonie Na Slatinách.

A ještě jednou Praha - Na Slatinách. Je otázka, jak dlouho tato bývalá nouzová kolonie zůstane nedotčena novou výstavbou a budeme se zde moci setkávat s vlastnoručně postavenými chatkami ze všelijakého materiálu, které i přesto dále slouží svým majitelům, převážně k rekreaci.