Technologické centrum pražské uměleckoprůmyslové školy sídlí v Mikulandské ulici s číslem popisným pět. Opravená fasáda v novorenesančním stylu odkazuje na historii místa, která sahá do první poloviny 19. století.

Mikulandská ulice byla v posledních letech zahlcena těžkou technikou. Od roku 2012 tu vznikala rohová moderní budova Drn od architekta Stanislava Fialy a následně se dočkal opravy barokní Schönkirchovský palác. Realizace dílen pro studenty umění byla tak třetí stavbou v řadě.

Prázdnou budovu v centru, ve které od roku 1990 sídlila základní škola Brána jazyků, si pražská "UMPRUMka" se sídlem na Palachově náměstí vyhlédla v roce 2012. Tehdejší rektor Jindřich Smetana viděl potenciál domu hlavně v umístění a její vzdálenosti od studentské základny. "Brali jsme to jako jednu z nejdůležitějších podmínek. Šlo nám o udržení živého kontaktu mezi oběma místy," říká.

Podobně smýšlel i Ivan Kroupa, hlavní architekt nového Technologického centra, který na návrhu pracoval společně s Janou Moravcovou a Tomášem Zmekem. Benefity z umístění nové UMPRUMky vnímal i pro město. "Vlivem turismu se z centra v posledních letech odstěhovalo asi sto tisíc obyvatel a studenti či umělci jsou poslední autentickou komunitou, která v tom centru reálně je," říká. Budova z 19. století má při pohledu z ulice původní výraz, uvnitř je ale vložená nová konstrukce.

"To že zbyla 'jen' fasáda bývá automaticky spojováno s pejorativním označením fasádismus. V dané situaci, kdy nebylo možné zachovat původní stavební konstrukce, jsme se rozhodli fasádismus rehabilitovat, a to jeho důsledným uplatněním, to znamená přibitím historické fasády na nový racionální skelet. Fasáda je skutečně maskou, jedním architektonickým a dekorativním prvkem celku," vysvětluje Kroupa, který stojí například za realizací Centra moderního umění DOX. Nový tvar budovy zvenčí charakterizuje průřez, který prochází skrz celou šířku budovy a spojuje uliční fasádu s tou dvorní.

Průřez je estetický prvek, slouží ale i jako nový vchod do budovy...

...a vede skrz ni až do dvora.

Původně Kroupa počítal s tím, že rekonstrukce zachová obě křídla (uliční i zahradní) původní budovy, tedy i fasády ve dvoře. Komplikace a obstrukce s památkáři ale stavbu zpozdily o několik let. "Z toho se odvinuly komplikace jako byla časem vynucená změna způsobu výstavby a změna realizačního týmu, zdražování, inflace a havárie při realizaci," říká Kroupa. V roce 2018 se Metrostavu část budovy zřítila a hrozilo, že půjde celá k zemi.

Výsledkem je velmi otevřená vysoká škola. Průřezem ve fasádě se projde do centra dění, do polootevřeného atria, které má 800 metrů čtverečních a slouží jako pracovní prostředí například pro sochaře, k vzájemnému setkávání studentů i pro pořádání kulturních akcí nebo výstav.

"Prostory jsou záměrně suché, protože předpokládáme, že život a barvy sem dodá každodenní provoz. Na škole je celkem 24 ateliérů, které tvoří různé umění, takže jsme záměrně dělali jen to, co bylo nezbytně nutné. Snažili jsme se nebýt invenční a nelimitovat život umělců," vysvětluje Kroupa.

Po obvodu atria jsou další místnosti s prosklením a výsledný efekt tak připomíná pouliční výlohy. Součástí suterénu má být do budoucna také kavárna.

Do části přízemí prochází světlo skrz otevřenou dvacetimetrový s prosklenou střechou.

Centrem otevřeného prostoru pak prochází vestavěná železobetonová konstrukce. V proskleném kvádru jsou kreativní učebny pro studenty, po obvodu vyšších pater jsou chodby vedoucí do zahradního a uličního křídla staré budovy.

Světla na chodbách a schodišti zajišťují LED osvětlovací tělesa.

Z části prosklených chodeb je výhled na celý centrální prostor, a tak mají studenti i pedagogové přehled o tom, co se ve škole děje i kde jsou jejich kolegové.

"Je to škola, současná škola má být otevřená a se sdílenými prostory. V budově se to týká především střední části. Konkrétní provozy dílen, kde je třeba koncentrace na práci se strojními technologiemi, jsou umístěny v uzavřených prostorách uličního a zahradního křídla a v suterénu," vysvětluje hlavní architekt.

Na straně dvorní a uliční fasády definují chodby tak zvané pororošty, které se většinou využívají při stavbě schodišť nebo lávek. Někteří studenti, kteří si na novou školu teprve zvykají, tento prvek vnímají spíše negativně, podle jejich slov připomíná "vězení".

"Pororoštové stěny jsou součástí komunikačního a orientačního systému. V centrálním uspořádání jsou chodby prosklené a efektem je celoplošná průhlednost. Z příčných stran je budova otevřená jen zčásti, skrz pororošty je vidět jen z určitého úhlu. Slouží navíc jako stěny pro instalační a výstavní účely, snadno se na ně ukotví například 2D a 3D modely," vysvětluje Kroupa.

Pororošty mají podle architekta i bezpečnostní aspekt. Škola je otevřená společenským akcím jako je přehlídka studentských prací “Artsemestr".

Z chodeb vedou vstupy do jednotlivých dílen a zázemí pro studenty.

Na tomto obrázku je vidět celý půdorys prvního patra. Ve středu je prosklený kvádr, na který navazují postranní chodby a z nich jsou vchody do jednotlivých dílen.

Na uměleckoprůmyslové škole jsou studenti fotografie, grafiky, architektury, textilního průmyslu, designu, volného nebo užitého umění. Celkem studují ve 24 ateliérech. Vlastní dílny škola postrádala od 30. let minulého století, do roku 1989 využívala externí zázemí v okolí školy na Palachově náměstí, po sametové revoluci se ale budovy vrátily původním majitelům a škole tak nezbývalo nic jiného, než k práci využívat suterén vlastní školy.

"Jediným východiskem z této situace bylo získání nové budovy, do níž by se přestěhovalo dílenské zázemí a případně také část ateliérů,“ říká současný rektor Jindřich Vybíral a dodává: "Věřím, že v nových podmínkách budeme snáze obhajovat svou pozici ve stovce nejlepších uměleckých škol na světě.“

Zatímco ochozy jsou otevřené i pro veřejnost, dílny jsou jen na kartu studentů a pedagogů.

Prostory jsou střídmé, ale mají potřebné technologické vybavení pro práci studentů.

Ve vyšších patrech je navíc zázemí pro fotografy.

Za posledních sto let je UMPRUM třetí institucí, která v budově mění dispozice. Dům navrhl Václav Nekvasil v roce 1892 jako německou státní reálnou školu. Studovali a vyučovali v ní i Češi, mimo jiných Jan Neruda nebo Jakub Arbes. První větší proměna nastala v roce 1949, kdy se na adresu přestěhoval Výzkumný ústav pedagogický. Další rekonstrukce následovala v 90. letech, kdy si "staré" dispozice nechala upravit základní škola Brána jazyků. Současná proměna je podle Kroupy specifická především tím, "že je za posledních 30 let jedinou větší realizací v centru Prahy ve veřejném zájmu."

Vysoká uměleckoprůmyslová škola využívá i střešní terasu.

Po zdolání pěti pater se člověku otevře velká terasa, na kterou se podle architekta vejde kapacita celé školy.

Rovná střešní terasa nabízí výhled na stověžatou Prahu, sousední Drn od Stanislava Fialy nebo obchodní dům Quadrium z pera Jakuba Ciglera.