Dolomity jsou nesmírně fotogenické. Navíc italské hraniční hory máme co by kamenem dohodil, třeba z Prahy zabere cesta autem kolem osmi hodin.

Na své si tu přijdou aktivní turisté, milovníci koupání, cyklisté a motoristé, horolezci i nadšenci do treků. U jezera Braies začíná dálková trasa Alta Via 1, která bezesporu patří k nejkrásnějším trekům v Alpách. Na 120 kilometrech její trasy ovšem nastoupáte skoro sedm výškových kilometrů.

Jezero Lago di Braies je zejména rájem fotografů. Klidná vodní hladina a líně se pohupující lodičky, které si lze za drobný poplatek zapůjčit, sem lákají davy, lidé tu na svůj snímek čekají už od brzkého rána.

Podobně jako na dalších turisticky populárních místech, i tady už ovšem platí zákaz létání s drony, zákazové cedule tu najdete prakticky na každém kroku. I tak se najdou mnozí, kteří nařízení nerespektují.

Stačí poodejít od kotviště loděk a blízkého hotelu a jezero máte rázem sami pro sebe. Procházka kolem celé vodní plochy se vyplatí, střídá se tu mírné stoupání a klesání a otevírají se krásné výhledy na téměř třítisícové hory.

Se správným počasím si tu lze připadat spíše jako v severských fjordech než v Itálii. Vylézt se po značených turistických stezkách dá i na okolní kopce, odkud budete mít jezero jako na dlani.

Návštěvníci tu ocení malebnou krajinu, silnice s četnými serpentinami, horské pastviny, jezera, hluboká údolí i ostré vrcholky skalních věží, jejichž charakter je mezi evropskými horami poměrně unikátní.

Nejnavštěvovanějším místem je pravděpodobně Tre Cime, rozeklané, charakteristické skalní věže, ke kterým lze pohodlně vyjet autem a vyrazit na nenáročnou procházku, během které lze celý masiv obejít.

Charakteristické jsou právě kolmé stěny, věžovité vrcholy, stolový povrch nebo rozeklané, ostré skalní věže. I světoznámý horolezec Reinhold Messner o místních horách prohlásil, že se každá podobá kusu umění.

Právě díky svému charakteru, výjimečné přírodní kráse, příkladným geologickým procesům, geomorfologickým prvkům a estetickému významu byly Dolomity v 26. června 2009 zapsány na seznam světového dědictví UNESCO.

Všudypřítomné horské louky jsou přizpůsobené pohybu nejčastějších místních návštěvníků - turistů...

... a krav.

Popularitu si díky sociálním sítím v poslední době získalo také nedaleké Lago di Sorapis, ke kterému rovněž vede nenáročná turistická trasa doplněná o železná lana a žebříky.

Z nedalekého ledovce do jezera proudí prach a usazeniny, které ve spolupráci s okolním vápencem mohou za jeho nevídanou, mléčně azurovou barvu.

Samotné jezero leží ve výšce 1925 metrů nad mořem a výlet sem patří k nejhezčím a také nejoblíbenějším výletům v Dolomitech. To je ostatně také znát na přeplněném parkovišti u začátku treku.

I zde, podobně jako ve většině horských jezer, platí zákaz koupání. Turisté ho ovšem opět nedodržují. Vzhledem k ohromné návštěvnosti a používání přípravků na opalování a další kosmetiky je ovšem zákaz nutný.

Dolomity získaly své jméno po francouzském učenci a mineralogovi Déodatu de Dolomieu, který začal zkoumat specifikou místní horninu. Název se ale ujal až po první světové válce.

Ostatně stopy války jsou v horách stále dobře patrné, u mnohých silnic nebo treků lze narazit na staré bunkry, pevnosti, zákopy a další pozůstatky opevnění nebo hlídkových stanovišť v horských průsmycích. Četné jsou také vojenské hřbitovy a válečná muzea.

Právě cesty na nejrůznější těžko dostupná bojová stanoviště se často staly základem dnešních ferrat, zajištěných cest, které umožňují zážitek z horolezení přiblížit i nelezcům nebo turistům.

Charakter Dolomit, které jsou typické i svými skalními terasami a plošinami, byl formován i dobou ledovou a působením ledovce. Díky němu vznikala hluboká, ostrá údolí.

Dnes tu lze ledovec pozorovat pouze na stěnách Marmolady. Letos neblaze proslul nehodou, při které přišlo o život hned několik turistů. Pokud si vezmeme k ruce starší fotografie, je jasně vidět, jak moc se ledovec za posledních několik desetiletí zmenšil. Se zvyšující se teplotou je stále méně a méně stabilní.

Vzhledem ke změně klimatu budou bílé ledovcové vrcholky v Alpách brzy minulostí. Exkurzi do typické "měsíční" horské krajiny skýtá výhled na Piz Boé, jeden z nejnavštěvovanějších vrcholků Dolomit. Podobně budou za několik let vypadat i kopce, které si doposud uchovávaly celoročně ledovou čepici.

Typickými obyvateli jsou pro místní horskou krajinu kavčata žlutozobá.

Samotný vrchol Piz Boé poskytuje díky své centrální poloze výhled na většinu nejvýznamnějších horských vrcholů Dolomit.

Dalším obyvatelem, kterého lze v Dolomitech spatřit, je svišť horský. Více než půlmetrového hlodavce lze snadno poznat podle jeho pronikavého pískání, kterým signalizuje blížící se nebezpečí.

Vidět sviště v přírodě je mnohdy úkol pro skutečně bystré oko, jsou plaší a lidem se spíše vyhýbají.

Jakmile spatří blížící se nebezpečí, bleskurychle mizí ve svých norách.

Pro orientaci a označení stezek v horách krom systému turistických značek často slouží i kamenní mužici.

Bohužel mužici už svému účelu prakticky neslouží, mnohem častěji jde o výtvor turistů, kteří si postaví líbivou věžičku z kamenů jen tak. Přesouváním kamenů ničí životní prostředí hmyzu a drobným hlodavcům. V Dolomitech lze najít celé skupiny desítek podobně postavených věžiček.

Krom ostrých vrcholů skrývají Dolomity také největší vysokohorskou alpskou louku v Evropě. Pro její mírný zvlněný charakter je tu populární zejména lyžování a turistika. Autům už sem byl až na výjimky vjezd zakázán.

Alpinské louky jsou rájem pro milovníky květin, mnoho druhů je zde endemických a spatřit tu lze i na padesát různých druhů orchidejí.

Cesty tu ovšem vyžadují trpělivost, pozornost a řidičskou zručnost, při průjezdu skrz horská sedla se v serpentinách o 180 stupňů otočíte na silnici i třicetkrát.

Odměnou jsou ovšem výhledy, které stojí za to vidět.

Ne nadarmo švýcarský architekt Le Corbusier označil Dolomity za "nejkrásnější architekturu na světě".