Na základě satelitního snímkování se zjistilo, že požár zasáhl plochu kolem 10 km2, což je asi osmina rozlohy národního parku.

Podle mluvčího parku Tomáše Salova shořely zejména plochy se smrkovými monokulturami.

Tomáš Salov říká, že se na těchto plochách v roce 2018 zasahovalo proti kůrovci. Byly zde i holiny, největší z nich měla plochu 40 hektarů.

V oblasti nejvíce postižené kůrovcem docházelo k bezpečnostní těžbě, která měla předejít tomu, aby stojící uschlé kmeny nepadaly na cesty.

Během požáru se ukázalo, že některé porosty jsou proti ohni odolnější než jiné.

Bukové porosty nebo březové zmlazení posloužily jako zpomalovače hoření.

Už dnes se v místě požáru objevuje nová zeleň.

Narůstají trsy trávy nebo některých druhů kapradin. Na bukových porostech se objevila houba typická pro období po požáru.

Tomáš Salov říká, že přírodní systém je na výskyt požáru dobře adaptovaný. Lesu dlouhodobě prospělo, že shořely vrstvy smrkového jehličí, které bránily růstu dalších kultur.

Obnova je již patrná. Neprobíhá tak rychle, že by za rok zcela zahladila stopy požáru, ale Tomáš Salov z Národního parku odhaduje, že za dekádu lidské oko nepozná, na kterých místech hořelo.

Tomáš Salov říká, že přírodní systém je na výskyt požáru dobře adaptovaný.

Lesu z dlouhodobého hlediska prospělo, že shořely vrstvy smrkového jehličí, které bránily růstu dalších kultur.

Tím, že vrstvy suchého jehličí shořely na popel, je dobrá šance, že obnova porostů bude postupovat dynamicky.

„Nic ale nevyváží tragédie, které postihly obyvatele Hřenska a obzvlášť obce Mezná, kde do základnu shořely tři domy,“ říká Tomáš Salov z národního parku.

V oblasti mezi Hřenskem a obcí Mezní Louka již nehrozí pády stromů.

Někde se ukázalo, že suché dřevo neshořelo v plné míře, jinde zůstala spálená země.

K šíření požáru zde docházelo tak, že oheň přeběhl po zemi.

V oblasti Černého gruntu pod Křídelními stěnami je vidět, že i přes holinu dokázal oheň přeběhnout vysokým tempem.

S pravděpodobností hraničí s jistotou se už dnes dá říct, že k požáru vedla nezodpovědná manipulace s ohněm, v kombinaci s dlouhodobým suchem, čerstvým větrem a historicky nepříliš šťastnou skladbou porostu.

V oblasti Pravčického dolu se oheň dokázal šířit rychlým tempem.

Sucho a změny v distribuci srážek vedou ke vzniku požárů, na které jsme v našich podmínkách dosud nebyli zvyklí.

Hasiči podle Tomáše Salova zjistili, že se oheň šířil přeskakováním, což je pro středoevropský prostor netypické. V českých lesích se běžně šířil oheň po zemi.

Příroda si nakonec vždycky poradí.