Za doprovodu symfonie zvonků klusá zhruba 300 černých, hnědých a strakatých koz po dlážděné silnici v severním Katalánsku. Stádo každou chvíli zastavuje, aby s chutí okusovalo suché keře lemující okraje lesa.

Zvířata putují z města do města. Jsou součástí pilotního projektu založeného v Mataru, který je součástí širšího úsilí financovaného Evropskou unií o zmírnění rizika lesních požárů.

Podle radního Josého Antonia Ricie je projekt úspěšný a v oblasti už zůstane. (Dvaačtyřicetiletý nomádský pastýř Albert Noguera přesouvá stádo koz po městských oblastech, aby vytvořil přirozené protipožární pásy v pohoří Montnegre poblíž katalánského Matara, 25. července.) 

Každé léto vyvolává spalující vedro v zemích jižní Evropy lesní požáry, které ničí rozsáhlé oblasti. Přestože se loni v Katalánsku jednalo o třetí rok nejhoršího sucha za posledních sto let, počet požárů poklesl. Regionální vláda to připisuje zlepšeným protipožárním opatřením, z nichž kozy jsou jednou částí.

Kozy jsou známé svou neutuchající chutí k jídlu, živí se dokonce i trnitými rostlinami, jako jsou kaktusy nebo bodláky, což je činí ideálními pro odstraňování křovin a jiných hořlavých materiálů a vytváření přirozených protipožárních pásů.

Praxe využívání hospodářských zvířat k odstraňování hořlavého porostu ostatně sahá staletí do minulosti.

Někteří zemědělci se odklánějí od strojů, které jsou v moderní době preferovány, a vracejí se při hledání udržitelnějších zemědělských technik ke kozám a jiným zvířatům. Ve španělském regionu Galicie tuto práci vykonávají divocí koně.

Chovatelé koz jsou placeni jednotlivými obcemi, které využívají jejich služeb, a sýraři, kteří si zvláště cení mléka od koz, které se pasou na pastvinách. (Oko kozy v pohoří Montnegre poblíž Tordery v Katalánsku ve Španělsku, 21. července.)

Tyto zdroje příjmů však také znamenají, že se musí vypořádat s větší byrokracií související s daňovými a zdravotními předpisy.

Zvířata, která jsou neustále v pohybu, se pasou na široké škále rostlin a nevyžadují doplňkové krmivo, jako je vojtěška, což vede k sladšímu, tučnějšímu a proteinově bohatšímu tvarohu s vyšším výnosem a chutí, která se mění s ročním obdobím, vysvětlují místní pastevci.

„To, co se zpočátku jevilo jako nevýhoda, se stalo naší hlavní silnou stránkou,“ říká pastevec Teixido s odkazem na to, že kozy nemají stálé bydliště.

Většinu příjmů z prodeje mléka a od obcí, které platí za program prevence lesních požárů, však vynakládají na pořízení lepšího vybavení. „Neděláme to pro peníze, věříme v jiný způsob života a hospodaření s půdou,“ uvedli pro agenturu Reuters.