V seriálu Top foto představujeme práci fotografů, kteří pracují pro různé tituly vydavatelství Economia. Dnes komentuje své vybrané snímky z uplynulého roku fotograf Magazínu Aktuálně.cz Tomáš Vocelka. "Galerii uvedu tímto snímkem ze srpnového Festivalu planet na brněnské Kraví hoře. Připomíná mi, jak se na začátku každého roku lidé ptají, co je asi čeká. Někteří z nich přitom hledají nápovědu v horoskopech, astrologii a v planetách," říká. U dalších fotografií už je jeho autorský komentář.

Ještě počátkem roku 2022 se nám mohlo zdát, že přicházejí dobré časy. Pandemie ustupovala a mohli jsme si říkat, že budeme řešit maximálně takové "zásadní" věci, jako je opakovaný a prudký vzestup popularity Pokemonů, kteří se začali objevovat úplně všude. Tento zářivě žlutý Pikaču se přetahoval o pozornost s obrazem Leonarda da Vinciho Dáma s hranostajem v Muzeu Czartoryských v polském Krakově.

Jenže ta pohoda padla 24. února 2022, kdy Putinova vojska zahájila invazi na Ukrajinu a rozhořela se válka. Na snímku je Lennonova zeď na pražské Kampě v březnu 2022. Snímek je pořízen mobilním telefonem a vznikl i díky Janu Šibíkovi, který mě přesvědčil, že mobily už jsou dostatečně dobré na to, aby se s nimi dalo skutečně vážně fotit. Mimochodem, mobilem je vyfotografován i předchozí záběr (Pikaču před Dámou s hranostajem).

Jedním ze symbolů odporu obránců Ukrajiny proti agresi Ruska se stala věta "Ruská válečná lodi, běž do p...le!", která zazněla 24. února 2022 od obránců Hadího ostrova. Tady je v původním znění napsána na zdi přístavu v polské Gdyni (snímek vznikl v květnu 2022).

Sochařka Anna Nadudová je jednou z nezlomných žen, které musely před válkou odejít z Ukrajiny. Teď pracuje v Praze. Socha za ní ztvárňuje strom se silnými kořeny, vyrůstající z hlubin historie. Symbolizuje sílu lidí, kteří odolávají agresi. A také lásku a ochranu. Snímek vznikl v Praze v červnu 2022.

Tato fotografie sovětských vojáků před pražským orlojem samozřejmě není letošní, vyfotografoval jsem ji už v roce 1986. Jak se ale ukázalo, pro Putina to byla doba, kterou obdivuje, a snaží se navázat na tehdejší rozpínavost a touhu Sovětského svazu ovládat jiné národy. Snímek jsem mezi ty letošní zařadil mimo jiné i proto, že měl letos výstavní premiéru, a to na mé výstavě Města a útěky v opavské Galerii Eisler (v tamním Obecním domě), která potrvá do 8. ledna 2023.

Ale pojďme od války k veselejším momentům. I těch bylo během roku dost. Tento snímek zachycuje ženu procházející kolem street artu nedaleko od sídla Czech Photo Centre v pražských Nových Butovicích (duben 2022).

Chvíle radosti lidem přinesly třeba i Dny města Kladna. A zvláště pak pouť, která byla jejich součástí (září 2022).

Pořádně to roztočili také účastníci pochodu Prague Pride, který se do ulic metropole vrátil po dvouleté pandemické přestávce. Snímek zachycuje průvod pod Prašnou branou (srpen 2022).

Lockdowny a uzavřené hranice byly rychle zapomenuty. První známkou toho, že se turistický ruch zase vrací, byly rozlučkové party zahraničních mladíků. Tady hrají na Staroměstském náměstí jakýsi pivní turnaj (duben 2022).

Součástí mého fotografování pro Magazín Aktuálně.cz i pro Ženu.cz jsou samozřejmě také portréty. Jako jeden z nich jsem vybral snímek Saimy Mathewsové. Patří k desítkám namibijských dětí, které žily šest let v socialistickém Československu. Do Česka se vrátila před třemi lety. V rozhovoru, pro který jsem tento snímek fotografoval, vypráví o boji s depresemi, traumatech z dětství a o tom, proč ji mrzí, že její čeští krajané nerespektují cizince.

Portrét raperky Arlety. Hodně se o ní mluví, je prý ztělesněním nové energie, která detoxikuje mužský rap v Česku. Praha, srpen 2022.

S česko-britským malířem Tiborem Červeňákem je pro mě spojený velký příběh. V době sametové revoluce jsem byl v Krnově jeho vychovatelem v dětském výchovném ústavu. Po revoluci jsem se stal novinářem, on se vypracoval na vynikajícího umělce a vystudoval prestižní vysokou školu výtvarných umění v Londýně. V době pandemie maloval v Praze, momentálně už je zpět v Británii. Snímek ho zachycuje v jeho pražském ateliéru v lednu 2022.

Toto je snímek z velkého projektu o dostupnosti, budoucnosti, negativech i pozitivech nájemního bydlení v Česku, na kterém jsme pracovali společně s kolegy z Magazínu Aktuálně.cz. Na snímku jsou Jan Kopkáš a Jana Šerá, kteří dlouhodobě bydlí v nájmu v Brně.

Opavský kostel sv. Janů je příkladem toho, že se pořád dějí věci, ze kterých můžeme mít radost. Skupina lidí převzala chátrající kostel v centru města a dává ho do pořádku. Na snímku je pohled do sakristie. Vlevo jsou vidět sochy anděla a Ježíše Krista stojící na skříni, vpravo nahoře je patrná krásná gotická klenba. Fotografie vznikla v listopadu 2022.

A zde naopak zase jeden ze smutných momentů roku. Česko se v pražském divadle Kalich rozloučilo se zpěvačkou Hanou Zagorovou (srpen 2022).

Do fotogalerie jsem se rozhodl zařadit i několik snímků z pražských ulic. Některé z nich vznikly během reportáží, jiné jen tak, při procházkách Prahou. Tato fotografie má název Poslední zbytky světla a zachycuje křižovatku pod pražskou Prašnou branou (září 2022).

On a ona. Kdyby se ohlédli, možná uvidí sami sebe za čtyřicet let. Průjezd na Letenské ulici u kostela sv. Tomáše, duben 2022.

Radost. Účastnice pochodu Prague Pride tančí na kruhovém objezdu před Prašnou branou (srpen 2022).

Magie pražského světla a stínu. Pohled z věže Staroměstské radnice do Melantrichovy ulice (březen 2022).

Za sklem. Stanice metra Vltavská, duben 2022.

Architekt Petr Bouřil sleduje jednu z goril v novém pavilonu pražské zoo. Právě jeho studio ABM Architekti stojí za podobou mezinárodně oceňované stavby (prosinec 2022).

Ale přesuňme se z Prahy na chvíli někam jinam. Třeba na střechu Baťova mrakodrapu ve Zlíně, kde stany kreslily nádherné geometrické linie (červen 2022).

"Máš hlad?" ptá se nápis na výloze v polském Krakově (září 2022).

Smrtka. Jedna z postav svatomikulášské obchůzky v Muzeu lidových staveb v Kouřimi (prosinec 2022).

Vánočně osvětlený park před vídeňskou radnicí během prvního adventního týdne (listopad 2022).

A na závěr ještě několik z fotek z květnového workshopu na pobřeží polského Baltu, který jsem vedl jako lektor. Sešla se na něm parta moc fajn lidí. (Nekonečné představení, Miedzyzdroje, květen 2022).

Maják ve Svinoústí za západu slunce. Krajinářskou fotografii mám rád a moře miluju.

Labuť a torpedová stanice za svítání. Železobetonový skelet bývalého německého vojenského objektu ze II. světové války (Torpedownia) poblíž polského města Gdyně.

Písečné duny ve Sloviňském národním parku poblíž letoviska Łeba.

A jaký bude rok, který je právě před námi? Doufejme, že se na jeho konci nebudeme tvářit jako samice Duni na tomto snímku z nového pavilonu goril v pražské zoo (prosinec 2022).