Natascha Kampuschová se narodila v roce 1988 ve Vídni. Ráno 2. března 1998 se pohádala s matkou, když jí odmítala říci, zda ji den předtím vzal otec do hospody.

Brigitta Sirny-Kampuschová, Nataschina matka. Na snímku pořízeném krátce po zmizení dívky v roce 1998. Matka postupně ztrácela víru v to, že Natascha žije, a vyčítala si, že ji v den zmizení nevzala do školy autem. Většinou to dělávala, ale ten den po hádce ne.

Před osmou hodinou přepadl Nataschu Wolfgang Priklopil. Naložil ji do bílé dodávky a odvezl na svůj pozemek na východním předměstí Vídně. Ve sklepě domu předtím několik měsíců budoval pokoj. Omítl stěny, zavedl tam vodu a elektřinu, zabudoval větrák. Později Natasche řekl, že si ji vyhlédl v obchodě a líbil se mu její úsměv.

Policie se pustila do jednoho z nejrozsáhlejších pátrání v dějinách Rakouska, protože zmizení dítěte bylo mimořádnou a mediálně sledovanou událostí. Jedna policejní hlídka tehdy navštívila i Priklopilův dům a prohlížela si jeho dodávky, ale zase odešla. Zasahující policisté uvedli, že nic podezřelého nezpozorovali a že Priklopil měl na 2. března přesvědčivé alibi.

Kdo byl Wolfgang Priklopil? V době únosu nezaměstnaný elektrikář, který měl problémy při navazování kontaktů se ženami. Staraly se o něj matka s babičkou, které pravidelně docházely do domu. Pozdější lékařský posudek charakterizoval Priklopila jako psychopata, který měl potřebu nějakou osobu vlastnit a chtěl si Kampuschovou "vychovat" jako svoji princeznu.

Dům se zahradou východně od centra Vídně, kde Priklopil Kampuschovou osm let věznil. Zpočátku v podzemí pod garáží, později ji bral k sobě do kuchyně a do pokoje.

Policejní záběr ze sklepního pokoje, kde Priklopil většinu času Kampuschovou věznil. Měla tam televizi, rádio, postel, knihy a toaletu. Poprvé ji pustil z této místnosti až po několika letech, když se potřebovala osprchovat po první menstruaci.

Kampuschová vypověděla, že se k ní někdy choval slušně, ale jindy ji bil a urážel. Když dospěla, sexuálně ji zneužíval. Vybudoval jim pokoj, který měl vypadat jako manželský, a k osmnáctinám jí přinesl obrovský dort a navlékl ji do svatebních šatů.

Priklopil postupně ochaboval v ostražitosti. Bral někdy Kampuschovou na zahradu, jednou dokonce byli na výletě na horách. Když si tam dívka odskočila na toaletu, jedné ženě řekla, kdo je a že byla unesena. Zaskočená žena to ale nikam nenahlásila.

Kampuschová později vzpomínala, že když ho žádala o propuštění na svobodu, tak jí odpovídal, že ji nikdo jiný nechce. A proč by ji prý pouštěl, když pro ni udělal tak hezký pokoj? Často jí také opakoval: "Musíš mě poslouchat. Musíš mě poslouchat."

V pamětech, které vyšly v roce 2010, napsala: "Věděla jsem, že to přežije jen jeden z nás. Nakonec jsem to byla já."

Rozhodujícím dnem se ukázal být 23. srpen 2006. Priklopil Natasche řekl, že chce prodat dodávku, aby měli nějaké peníze. Vzal ji tedy na zahradu, aby dodávku uklidila a vyluxovala. Ona si ale náhodou všimla, že vrata na ulici jsou otevřená a Priklopil je zapomněl zamknout. Když mu zavolal na mobil zájemce o dodávku, kvůli hluku vysavače odešel ze zahrady do garáže. Toho Kampuschová využila, vyběhla ven a pokračovala ulicemi pryč. V jednom domě zahlédla ženu, ke které se rozeběhla a požádala ji, aby zavolala policii. "Máte nějaký doklad totožnosti?" zeptal se pak policista. "Nemám. Jsem Natascha Kampuschová, byla jsem unesena," odpověděla mu." Na snímku policisté eskortují Kampuschovou na stanici.

Jak vypadala první Priklopilova reakce na Nataschin útěk, nikdo neví, protože u toho ani nikdo nebyl. Policie jej ale po několika hodinách našla v kolejišti. Skočil pod vlak a zabil se.

Policisté a novináři blízko místa, kde Priklopil spáchal sebevraždu.

Natascha Kampuschová v prvním rozhovoru po svém útěku, který odvysílala rakouská veřejnoprávní stanice ORF 6. září 2006. Rozhovor se stal nejsledovanějším televizním pořadem v dějinách Rakouska.

V roce 2010 vyšla autobiografická kniha 3096 Tage.

V roce 2013 měl v Mnichově premiéru film "3096 dní: Příběh Nataschi Kampuschové". Na snímku vlevo je skutečná Kampuschová a vedle ní herečky, které ji ve filmu ztvárnily v dětském a dospívajícím věku. Snímek byl natočen v německé produkci podle autobiografie Kampuschové, scénář před natáčením viděla a schválila.

Natascha Kampuschová na snímku z října 2019, kdy představila svoji knihu "Cyberneider - Diskriminierung im Internet". Kampuschová o svém soukromí v době po útěku nemluví. Věnuje se například navrhování šperků. V televizi měla svůj vlastní pořad Natascha Kampusch trifft.

Překvapení vyvolalo rozhodnutí Kampuschové koupit dům a zahradu, kterou vlastnila rodina Wolfganga Priklopila a kde ji Priklopil věznil. Ačkoliv tam sama nebydlí, o dům se stará. Řekla, že nechtěla, aby byl zbourán.