Hřbitov v Ďáblicích je světovým unikátem. Jedná se o jediný hřbitov v kubistickém stylu.

Na začátku 20. století hřbitov projektoval Vlastimil Hofman, který je také autorem několika mostů přes Vltavu. (Jiráskův a Štefánikův)

Dnešní hlavní vchod navrhla architektka Marie Švábová. Ta je také autorkou smuteční obřadní síně.

Ke hřbitovu se plánuje přidat i muslimské pohřebiště. Od toho klasického se bude lišit pouze tím, že budou hrobová místa orientována k Mekce.

Čestnému pohřebišti bojovníků za svobodu dominuje památník s rukama v ostnatém drátu. Desky na hrobech zde mají ale pouze symbolický význam a jména na nich vůbec neodpovídají tomu, kdo je na daném místě pochován.

Pohřbívali se sem lidé, u kterých bylo žádoucí, aby se nevědělo, kde jsou pohřbeni. Na tuto tradici nacistů později navázali i komunisti.

V některém z desítek hromadných hrobů pravděpodobně leží i parašutisté Josef Gabčík a Jan Kubiš.

V roce 2014 se podařilo nalézt ostatky umučeného pátera J. Toufara. Pohřben je ale ve skutečnosti v kostele na Vysočině, náhrobek je zde tedy symbolický.

Pamětní kámen hlásá, že jsou zde pochovány děti komunistických vězenkyň. Pravdou ale je, že se děti pohřbívaly s dospělými do hromadných hrobů.

Smuteční síň, kde se konají pohřební obřady se nachází na malé louce rozptylu.

V další části Ďáblického hřbitova je Les vzpomínek, který byl založen v roce 2015.

Pohřbívá se zde ekologicky. Do papírových uren se vkládá popel zemřelých, a ty se poté uloží ke kořenům stromů.

V Lese vzpomínek nenajdete žádné náhrobky. Místo je zcela ekologické, a tomu pomáhají i dřevěné jmenovky na stromech, pod kterými jsou uloženi zemřelí.

Autoři Lesa vzpomínek přinášejí nový a otevřenější pohled na smrt. Vnímají ji jako přirozenou součást života a dbají také na udržení pohřebních rituálů.