Výlukový jízdní řád a linka 57, která pendluje mezi čtyřmi zastávkami. Trasa není dlouhá ani dva kilometry.

Pohled na sídliště Mojžíř od cesty, kterou od Neštěmic přijíždí navazující speciální linka. Za sídlištěm jsou vidět kopce, které ještě spadají do Českého středohoří.

Hlavním problémem je podle místních nepořádek. Mluví o tom, že jeden den se odpadky vyvezou a druhý den už jsou popelnice plné.

Na vině je prý to, že se do lokality neustále stěhují noví lidé, kteří následně vyhazují nepotřebné věci. Například matrace, velmi často ale i bílé spotřebiče, například pračky.

Seniorka Květa ukazuje na svém telefonu fotografie nepořádku na sídlišti. Mluví ale i tom, že večer se ozývá hlasitá hudba a z její zahrady mizí broskve, oříšky nebo třešně.

Na první pohled nepůsobí sídliště jako nebezpečné, nepřátelské místo. V ulicích pobíhají děti, které si většinou hrají.

Terénní pracovnice Člověka v tísni Marie Fiľková mluví o tom, že Mojžíř není místem strachu. Sama sem dojíždí už dva roky a prý se nebojí. Ani v zimě a v noci.

Mezi jednotlivými domy jsou velké rozdíly nejen zvenčí, ale i zevnitř, potvrdil reportérům zaměstnanec energetické společnosti. Právě obchod s chudobou je hlavním problémem jak podle terénní pracovnice Člověka v tísni, tak i starostky městské části.

Místní skupina mladých rodičů, za kterou mluvil „Péťa“ (stojící vzadu), popisuje, že je štve, jak se události na sídlišti zveličují a jak špatnou image sídliště má.

Poslední dny sem prakticky denně vyráží novináři. I to některým obyvatelům vadí.

Stereotypní představě o vyloučené lokalitě se sídliště Mojžíř vymyká. Část domů patří městu nebo družstvu a jsou opravené a čisté. Tomu odpovídá i parkoviště, kde lze najít relativně nové automobily.

Mladík Adam tu bydlí s rodinou několik let. Sice zmiňuje, že se tam lidé často hádají, ale je spokojený.