La Calavera Catrina, elegantní lebka, pomáhá smířit se s pomíjivostí života. Lidé v Mexiku totiž umírají hned trojí smrtí: nejdřív selháním těla, poté jeho pohřbením. Definitivní je ale až třetí smrt: když nezůstane nikdo, kdo by na zesnulého vzpomínal.

Día de los Muertos je však časem radostných oslav. Mrtví předkové se jednou do roka vracejí na zem popovídat si s příbuznými a přáteli. Rodiny tráví na vyzdobených hřbitovech skoro celou noc: jedí, pijí a zpívají, povídají si s nebožtíky, žádají je o radu nebo požehnání…

Na domácím oltáři nebo přímo u hrobu zemřelého se zapalují svíčky, pokládají dárky, oblíbená jídla a nápoje. Vůně laskomin, ovoce, tequily, piva a doutníků mají přilákat duši zesnulého.

Oltáře zdobí květiny, zejména oranžové afrikány, které vůní lákají duše mrtvých zpět mezi živé a zahánějí zlé duchy. Ozdobné picados z barevného papíru (nad průchodem) mají kořeny v ozdobách aztéckých hrobek.

Día de los Muertos je také příležitostí, jak si přivydělat: třeba prodejem výzdoby. Dětské hroby se na hřbitovech zdobí bílými květy, hroby dospělých červenými.

Mexičané hledí do tváře smrti zblízka a bez ostychu: vtipkují o ní, dotýkají se jí, oslavují ji, posmívají se jí. Přestanou se jí tak bát. A ve víru oslav nezapomínají ani mazlíčky.

Mrtví jsou leckdy víc usměvaví než živí, utrmácení všedními starostmi.

Většina pracně vytvořeného umění pro Día de los Muertos se má sníst, případně zničit do konce svátku. V poslední době ale některá umělecká díla přetrvávají. Však také vyjdou v přepočtu na desítky tisíc korun. Třeba jako tato keramická Dáma smrti a její manžel, Pán podsvětí.

Kostlivce nosíš v sobě a kostlivcem se zase staneš… Láska pomine a krása uvadne, což zdůrazňují kostýmy umrlců jako nevěsty a ženicha.

Více či méně povedené lebky najdete na zdech domů…

… balkonech…

… portálech…

… obchodech…

… i vchodových mřížích. Zkrátka všude.

Vydělávat často musejí i děti, třeba za pomoci masky a halloweenské dýně coby misky na almužnu.