V letech 1974 až 1988 se prvomájové manifestace v Praze konaly na Letenské pláni. Snímek zachycuje čelo prvomájového průvodu v roce 1981.
Milicionáři v ulicích Prahy v roce 1988. Lidové milice byly ozbrojenou složkou Komunistické strany Československa. Vznikly v únoru 1948 při komunistickém převratu. Jejich založení nebylo nikdy upraveno zákonem, podléhaly přímo vedení KSČ. V době normalizace byly společně s policií a vojskem nasazovány proti demonstrantům a tzv. protisocialistickým živlům. Zrušeny a odzbrojeny byly v prosinci 1989.
Tribuna s generálním tajemníkem ÚV KSČ a prezidentem republiky Gustávem Husákem a dalšími nejvyššími komunistickými představiteli. První máj 1983, Praha.
Žižkovské ženy oblečené do barevných halen tvořily během prvomájových průvodů před tribunou různé obrazce (hvězdu, holubici) či například slovo MÍR. První máj 1983, Praha.
Leonid Iljič Brežněv na transparentu v prvomájovém průvodu roku 1979. Brežněv byl generálním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu (1966-1982) a předsedou prezídia Nejvyššího sovětu (1977-1982). Brežněvova doktrína omezené suverenity řídila sovětskou zahraniční politiku od roku 1968 až do Gorbačovovy perestrojky. Podle ní měl Sovětský svaz právo ovlivňovat i s použitím síly vývoj v libovolné zemi východního bloku, pokud zde hrozilo odvrácení od socialismu ke kapitalismu. Konkrétním příkladem její aplikace byla okupace Československa v srpnu 1968.
Spartakiáda v roce 1980. Spartakiády byly gigantické propagandistické akce komunistického režimu. Tato masová tělovýchovná vystoupení měla demonstrovat legitimitu režimu a souhlas společnosti s jeho existencí. Navíc spartakiády na dlouhý čas z obecného povědomí vytlačily vzpomínky na sokolské slety, které byly v komunistickém Československu nežádoucí. Při spartakiádních vystoupeních se střídaly jednotlivé sestavy nacvičené mnoha lidmi, kteří byli rozděleni do velkého množství kategorií. Cvičili také vojáci, kteří nacvičovali vystoupení v rámci své povinné vojenské služby.
60. výročí Velké říjnové socialistické revoluce, Praha, 1977.
Policejní zásah proti demonstraci u příležitosti 70. výročí vzniku Československa (28. října 1988). K rozehnání demonstrantů byly tehdy kromě zásahových jednotek použiti i psi a vodní děla. Mnoho lidí bylo zadrženo a odvezeno na oddělení Veřejné bezpečnosti.
Na Den lidských práv 10. prosince 1988 komunistický režim zcela nečekaně povolil veřejnou demonstraci na Škroupově náměstí na Žižkově. Stalo se to nesporně díky právě probíhající návštěvě francouzského prezidenta Francoise Mitterranda, který se na francouzském velvyslanectví setkal s mimo jiné i disidenty v čele s Václavem Havlem. Během demonstrace řečníci žádali propuštění politických vězňů, svobodu shromažďování a zrušení cenzury. Poprvé zde veřejně pronesl projev i Václav Havel. Policie nezasáhla, nicméně podle deníku Rudé právo byla akce zneužita takzvanými protirežimními živly.
16. ledna 1990 se na Palachově náměstí v Praze konala manifestace k 21. výročí jeho sebeupálení. Byla odhalena posmrtná maska, která poté byla umístěna na budově filozofické fakulty.
V roce 1990 se prvomájová manifestace na Letenské pláni v Praze už nekonala. Komunisté si udělali veselici v areálu své Vysoké školy politické ve Vokovicích a studenti po mnoha letech opět mohli uspořádat svobodný majáles. Probíhal zpočátku na Staroměstském náměstí, ale poté se průvod s komunistickými symboly vydal na Letenskou pláň, kde byly za všeobecného veselí spáleny. Totalitní éra prvomájových průvodů tak byla v těchto místech završena.
Manifestace za odstranění sovětského tanku v květnu 1991. Obrněnec původně symbolizoval osvobození Prahy Rudou armádou v květnu 1945. Po srpnových událostech roku 1968 se však stal také symbolem okupace Československa. Před jeho definitivním odstraněním v červnu 1991 byl dvakrát přetřen ze zelené barvy na růžovou – nejprve studentem Davidem Černým, posléze třiceti poslanci parlamentu.
Odchod posledních sovětských vojáků ze Slovenska byl slavnostně ukončen 22. prosince 1990 malou vojenskou přehlídkou v Rožňavě. Sovětští vojáci předali v igelitových taškách s vyobrazením Kremlu dárky představitelům města.
Odchod sovětských vojsk, Milovice, 1991. Výstava Dany Kyndrové v chebské Galerii 4 zahrnuje také fotografie z let 1990-1991, kdy se autorka věnovala zachycení přelomové etapy novodobých českých a slovenských dějin – ukončení tzv. dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československa.
Cílem Dany Kyndrové nebylo vytvořit podrobnou a přesnou kroniku samotného odchodu, ale zaměřila se na zachycení atmosféry v sovětských kasárnách, která jako by předznamenávala rozpad sovětského impéria. (Odchod sovětských vojsk, Mladá Boleslav, 1991).
Výzdoba jídelny, Ralsko 1990. Ubohost a apatie řadových vojáků uprostřed omšelých agitačních komunistických kulis však nesymbolizovala jen začínající agonii totalitního systému, ale zároveň budila i soucit s prostým člověkem, který často bývá jen loutkou velkých politických her.
Milovice, 1991. Před zahájením odsunu bylo na československém území 75 tisíc sovětských vojáků, 17 tisíc příslušníků jejich rodin a dalších 23 tisíc civilních zaměstnanců. Působili v 67 posádkách v Čechách a na Moravě a v 16 na Slovensku. Vrchní velení bylo asi 50 kilometrů severně od Prahy v Milovicích.
Milovice, 1991. Za odcházejícími jednotkami zůstaly nedořešené otázky škod na zdraví a životech československého obyvatelstva, na majetku a jednotlivých ekosystémech.
16/20