Jane Goodallová byla průkopnicí svého oboru. Zároveň ale jako žena vědkyně v 60. letech vyšlapala cestu pro celou generaci žen, které šly v jejích stopách, včetně zesnulé Dian Fosseyové. (Jane Goodallová s manželem Hugem Von Lawickem, 1974.)

Goodallová během svého výzkumu zpochybnila tehdejší vědecké normy tím, že šimpanzům dávala jména místo čísel, pozorovala jejich odlišné osobnosti a do své práce začlenila rodinné vztahy i emoce. (Snímek datovaný do roku 1998.)

Také zjistila, že šimpanzi – stejně jako lidé – používají nástroje. „Zjistili jsme, že ve skutečnosti neexistuje ostrá hranice mezi lidmi a zbytkem živočišné říše,“ řekla v jedné z přednášek. (Goodallová a tlupa paviánů, 1974.)

Její zásluhou například také víme, že šimpanzi nejsou striktními vegetariány nebo, že šimpanzi někdy vykazují chování, které někteří klasifikují jako protonáboženské, totiž reagují tak, že to připomíná naše pocity bázně a údivu. (Vědkyně na snímku v roce 1990.)

Odhalila ale také odvrácenou stránku chování těchto zvířat, kterou je občasná agrese dominantních členů šimpanzích komunit vůči slabším jedincům s cílem zachovat si výsadní postavení ve skupině. (San Francisco, 1970.)

Goodallová totiž zjistila, že šimpanzi vedou vyhlazovací války, při nichž šimpanzi z jedné skupiny zachází se svými šimpanzími protivníky jako s lovnou zvěří - v očích druhé tlupy jsou naprosto zbaveni svého „šimpanství“. (Jane Goodallová si prohlíží diapozitivy před prezentací v Chicagu v sobotu 9. května 1982.)

Jak se její kariéra vyvíjela, přesunula svůj zájem od primatologie ke klimatickému aktivismu poté, co byla svědkem rozsáhlé devastace přírody. Vyzývala svět k rychlé a rozhodné akci proti klimatické změně. „Zapomínáme, že jsme součástí světa přírody,“ řekla CNN v roce 2020.

V roce 2021 také obdržela Templetonovu cenu, která je někdy obrazně popisována jako „Nobelova cena za náboženství“ a uděluje se žijícímu člověku, jenž se zasloužil o přínos na poli „pokroku ve výzkumu a objevech týkajících se duchovních skutečností“ (Snímek z roku 1990.)

Její knihy Ve stínu člověka a Nevinné bestie vycházely česky už před rokem 1989. Po knize Pohled oknem: třicet let se šimpanzi v Gombské rezervaci z roku 2011 vyšla o deset let později česky i její autobiografie s názvem Důvod k naději: Moje cesta životem, ve které píše, že „když ztratíme naději, otupíme a neuděláme nic“.

„Podle mě lidský druh stojí na začátku velmi dlouhého a velmi temného tunelu, na jehož konci svítí jasná hvězdička. To je naděje,“ píše v knize s tím, že „musíme překonat překážky stojící mezi námi a tou hvězdou.“ (Goodallová s manželem Hugo Von Lawickem v rezervaci Gombe v Tanzanii, 26. ledna 1974.)

„Těmi překážkami jsou klimatická změna, ubývání biodiverzity, znečištění ovzduší, neudržitelný životní styl naší civilizace, destrukce lesů a dalších ekosystémů anebo průmyslové zemědělství, využívající chemické pesticidy a herbicidy, které ničí půdu i naše zdraví. A překážkou je také chudoba,“ píše ve své knize.

Vegetariánka Goodallová byla dvakrát vdaná. Jejím prvním manželem byl nizozemský fotograf Hugo van Lawick, se kterým měla syna. Podruhé se vdala v roce 1975 za britského ochránce přírody, člena tanzanského parlamentu a ředitele jednoho z místních národních parků Dereka Brycesona, ten ale zemřel již v roce 1980 na rakovinu. (Svatební den britské primatoložky Jane Goodallové a fotografa divoké přírody Huga Arndta Rodolfa, barona van Lawicka, 1964.)

Rodačka z Londýna se o zvířata zajímala již v mládí, v čemž ji podporovala její matka. Rodina ale nebyla dostatečně majetná na to, aby si Goodallová mohla dovolit vysokoškolské studium přírodních věd. (Primatoložka se svým sedmiletým synem Hugem Ericem Louisem Lawickem v rezervaci Gombe, 1974.)

Goodallová také podporovala protesty mladých aktivistů za klima: „Některé protesty jako demonstrace před vládními či korporátními budovami nebo pochody s transparenty jsou v pořádku. Za velmi užitečné považuju například i to, co dělá organizace Sea Shepherd - tedy odstraňování nebezpečných rybářských sítí z moře. Souhlasím i s přivazováním se ke stromům v rámci protestů proti kácení lesů. Ale důležité podle mě je, aby se lidé proměnili zevnitř. Musíme se dotknout jejich srdcí.“ (Jane Goodallová s paviánem, 1974.)

Sama se označovala za technooptimistku: „Některé nové technologické vynálezy nás opravdu posouvají k lepšímu, trvale udržitelnému světu – například využívání obnovitelné energie ze slunce, větru nebo moře, případně technologie zachycující uhlík z atmosféry.“ (Jane Goodallová si hraje s tříletou šimpanzicí Bahati v rezervaci Sweetwaters Chimpanzee Sanctuary poblíž Nanyuki, severně od Nairobi, 6. prosince 1997.)

Goodallová napsala několik knih a v roce 1977 založila institut nesoucí její jméno, jehož cílem je výzkum, vzdělávání a ochrana divoké přírody. (Tanzánie, 1987.)

Goodallová několikrát navštívila i Českou republiku, například v roce 2004 byla hostem 37. ročníku karlovarského festivalu filmů věnovaných turistice a cestovnímu ruchu Tourfilm, v roce 2016 zase přednášela v Praze. (Goodallová během Forbes Sustainability Summit 2025, 22. září v New Yorku. )