Měl to být hit, který nahradí panelový byt o velikosti 3+1. Montovaný domek, který v roce 1959 navrhl slavný architekt Karel Hubáček, ale nakonec úspěšný nebyl, lidé technologii nevěřili.

"Nenašel se nikdo, kdo by patent převzal a dům začal nabízet, a tak zůstalo jen u prototypu," říká šéf Severočeského muzea v Liberci Jiří Křížek o skromné kostce z břidlice a panelů, do níž se Hubáček po neúspěchu nastěhoval i s rodinou.

Bílou kostku s modře laděným obložením a malou verandou koupil koncem loňského roku Liberecký kraj a v létě ji chce otevřít návštěvníkům. Je ale tak malá, že není možné udělat v ní běžnou expozici. Muzeum proto plánuje prohlídky ve skupinách po deseti lidech.

Uvnitř je původní nábytek, na zdech visí obrazy a také ocenění, která architekt za svou práci získal. Při prohlídce se tak člověku zdá, jako by Hubáček, který by v únoru oslavil stovku, z domu odešel teprve včera.

V přízemí montovaného domu je veranda a garáž s dílnou, která se dá otevřít ven do zahrady.

Nahoře v patře je pak prostor, který připomíná sedmdesátimetrový panelový byt. "Původní projekt byl z roku 1959, kdy městský národní výbor ve spolupráci s Krajským projektovým ústavem přišly s nápadem, že vytvoří prototyp montovaného domu, který by se následně prodával po celém území Československa jako stavebnice. Tehdy na stavebním trhu nic takového nebylo, preferovalo se kolektivní bydlení, paneláky, bytovky. Byl to revoluční počin, který tehdy předběhl dobu," říká Křížek.

Dům byl v podstatě experiment. Stavaři používali lokální materiály, jako byla břidlice, a tu pak na místě lisovali do stavebních panelů. "Ten dům si můžeme představit jako kostku, kterou tvoří ocelové nosníky, překlady a průvlaky a do toho jsou vsazovány jako výplně panely," říká ředitel muzea.

Dům z nosné ocelové konstrukce o celkové velikosti 85 metrů čtverečních měl posuvnou stěnu mezi ložnicemi a dal se využít i jako dvoj- nebo třídomek.

Základní formát stavby se měl vejít do 70 tisíc československých korun (tehdy cena panelového bytu), nakonec ale přišla na víc než dvojnásobek, na Libereckých výstavních trzích navíc neměl valný úspěch.

Rodina se do domu nastěhovala v roce 1962, nejprve si ho pronajímala od státu, později ho koupila. Bydlení Hubáčků nebyl žádný přepych, na svou dobu bylo ale barevné a vkusné.

Vybavení a prvky v bytě jsou laděné do tlumených barev a jako sjednocující linka jsou v něm odstíny červené, oranžové a zelené.

Návštěvník si také všimne atypického nábytku ze dřeva, jako jsou tyto jídelní židle.

Na jídelnu a obývací pokoj navazoval vstup do kuchyně se zvonky štěstí, které Hubáčkovi sbírali.

Sám Hubáček měl slabost pro rybaření, zahrádkaření, knihy a obrazy.

V místnostech, kde se nedochoval původní nábytek, jsou dobové fotografie a prestižní Perretova cena od Mezinárodní unie architektů, kterou Hubáček získal v roce 1969 a jako jediný Čech v historii.

Hubáček během svého života na domě odhaloval některé slabiny původního projektování. Původní vzhled tak už v 70. letech minulého století prošel drobnými úpravami - dostal obklad, který měl snížit úniky tepla, a také střechu se sklonem.