Pro 15 milionů obyvatel Guineje může obrovský důl znamenat zásadní změnu. Mnozí doufají, že projekt známý jako Simandou, změní osud celé západoafrické země. (Letecký pohled na těžební komplex v pohoří Simandou v regionu Nzerekore, 2. září 2025.)

Celý těžební projekt dosud vyšel na zhruba 23 miliard dolarů a je největší v historii afrického kontinentu. (3. září)

Až Guinea za několik let dosáhne maximální produkce 120 milionů tun železné rudy ročně, pravděpodobně se zařadí mezi nejrychleji rostoucí země světa. Vláda hovoří o čtyřnásobném zvýšení velikosti guinejské ekonomiky do roku 2040.

„Máme příležitost změnit život našich lidí,“ řekl k tomu ministr důlního průmyslu Bouna Sylla. Rozvojový plán Simandou 2040 počítá s investicemi ve výši 200 miliard dolarů, a to do silnic, rafinerií, průmyslových parků, škol a zemědělství. (Letecký pohled na bloky tři a čtyři dolu Simandou v regionu Nzerekore v Guineji, 4. listopadu 2025.)

Někteří analytici tvrdí, že místní kvalitní ložiska rudy by mohla pomoci urychlit zelenou revoluci ve výrobě oceli. Tím, že sníží množství energie potřebné k její výrobě.

Optimismus Guineje přichází po téměř třech desetiletích, během nichž byl Simandou varovným příkladem západních investic v chudé africké zemi. Od roku 1997, kdy britsko-australská těžební společnost Rio Tinto poprvé získala právo na průzkum pohoří, byl Simandou předmětem četných skandálů souvisejících s úplatky, politickými intrikami a korporátními rivalitami.

V poslední době se dlouho odkládaný projekt dostal do finální fáze. Odemkly ho až čínský kapitál a technické schopnosti - pro jakoukoli západní společnost byl příliš velký.

Zahájení těžby tak má potenciál rozhodujícím způsobem proměnit trh se železnou rudou - jednou z nejobchodovanějších komodit na světě - právě ve prospěch Číny.

Podmínky v místech, kde se důl Simandou nachází, jsou tak drsné, že i dnes standardní úvodní video společnosti Rio varuje před hady a malárií. Teprve na konci 90. let geologové potvrdili průmyslové množství rudy, které se v hoře vytvořilo před asi třemi miliardami let.

Během téměř tři desetiletí, kdy se budovala okolní infrastruktura, zažila Guinea dva státní převraty a čtyři prezidenty. V čele společnosti Rio, která kdysi vlastnila práva na celé ložisko železné rudy, se za tu dobu vystřídalo šest generálních ředitelů.

Původní stoprocentní podíl společnosti Rio se snížil na čtvrtinu. Vedle guinejské vlády, která má 15% podíl, je partnerem čínská státní společnost Chinalco. Ta se zabývá produkcí neželezných kovů, hlavně hliníku.

Dvě části těžebního komplexu kontroluje čínsko-singapurské konsorcium Winning Consortium Simandou (WCS).

Mezi klíčové investory patří Baowu Steel Group, největší výrobce oceli na světě, a Winning International Group, singapurský konglomerát zabývající se lodní dopravou a těžbou. (Těžební vozidla pracují v blocích tři a čtyři dolu Simandou, 4. listopadu 2025.)

Prezident Mamady Doumbouya, jenž se inspiruje Paulem Kagamem, efektivním, ale autoritářským vůdcem Rwandy a který měl dost zásadní vliv na dokončení a spuštění dolu, měl pro investory podmínky. Trval na tom, aby Guinea získala patnáctiprocentní podíl nejen v samotném dole, ale také v logistické společnosti, která provozuje železnici a přístav.

Prezident také stanovil, že Simandou musí nakoupit americké lokomotivy, které budou jezdit na čínských kolejích. Když se WCS pokusila převzít dodávku čínských lokomotiv, Guinejci ji nechali odeslat zpět.

Kontrakt nakonec získal americký Wabtec s lokomotivami vyrobenými v Indii. Francouzský Alstom pak zajišťuje signalizaci. „Je to jako v OSN,“ říká jeden úředník, zatímco jiný popisuje rovnováhu mezi zeměmi jako geopolitickou zajišťovací strategii.

Chris Aitchison, generální ředitel SimFer, konsorcia Rio-Chinalco pracujícího na projektu Simandou, prezidenta Doumbouyu chválí. Za to, že donutil konkurenční průmyslové partnery spolupracovat na infrastruktuře.

„Pokud jsme chtěli, aby Simandou ožil, museli jsme všichni dělat věci jinak,“ říká Aitchison.

Jakmile Simandou dosáhne plné kapacity, bude představovat asi sedm procent celosvětové produkce železné rudy, obchodované na mezinárodním trhu. Většina analytiků očekává, že ceny železné rudy v příštích dvou letech klesnou na 70 až 80 dolarů za tunu, zatímco dnes se pohybují kolem 100 dolarů.