Za zamračeného rána nakládá Nurun Nabi bambusové tyče a plechovou střechu na dřevěnou loď. Jeho dům, postavený teprve před rokem na ostrově v řece Brahmaputra, je opět v ohrožení. (Lidé přenášejí střechu domu, který se musí přestěhovat na jiný ostrov kvůli erozi způsobené řekou Brahmaputra v Kurigramu v Bangladéši, 29. října.)

„Řeka se každým dnem přibližuje,“ řekl farmář a otec čtyř dětí vyčerpaným hlasem. „Jsme zrozeni k utrpení. Náš boj nikdy nekončí. Už ani nepočítám, kolikrát mi řeka vzala domov.“ (Padesátiletý Kosim Uddin přebírá nalovené ryby od chlapce na ostrově v řece Brahmaputra, kam se nedávno přestěhoval kvůli erozi, 29. října.)

Nabi nemá jinou možnost než se přestěhovat na jiný char – dočasný ostrov vytvořený říčními sedimenty. Jeho rýžová a čočková pole již zmizela, pohltil je postupující proud Brahmaputry, která pramení v Himalájích, protéká Čínou a Indií a poté Bangladéšem.

„Nevím, co nás čeká v novém domově,“ řekl a podíval se na širokou hnědou řeku. „Pokud budu mít štěstí, možná pár let. Pokud ne, možná měsíc. Takový je náš život.“

Stejnému osudu čelí každoročně stovky rodin v okrese Kurigram na severu Bangladéše. Když se břehy řeky sesouvají, lidé přicházejí nejen o domovy, ale také o půdu, úrodu a hospodářská zvířata.

Řeky Brahmaputra, Teesta a Dharla, které kdysi byly zdrojem obživy pro miliony lidí, se staly nepředvídatelnými a erodují půdu rychleji než kdykoli předtím.

Chary – písčité, pohyblivé ostrovy - patří k nejkřehčím místům v Bangladéši. Rodiny znovu a znovu staví, jen aby jim řeka vzala vše, co mají.

„Voda přichází bez varování,“ řekl 70letý farmář Habibur Rahman, který žil na několika charech.

„Večer jdete spát a za úsvitu se břeh řeky posune. Probudíte se bez domova. V našem životě není žádný klid.“

Zatímco se pozornost světa upírá na Brazílii, která je v těchto dnech hostitelem klimatického summitu OSN, boj Bangladéše nabízí globálním lídrům varovné poselství. (Děti v jediné škole na ostrově Char Youthnet, kterou provozuje nevládní organizace.)

Země je často chválená jako vzor odolnosti – buduje hráze, zlepšuje předpovědi povodní a je průkopníkem v oblasti komunitní adaptace. Bez silnější mezinárodní podpory a financování opatření v oblasti klimatu však tyto snahy nebudou stačit.

„Lidé zde platí cenu za emise, které nikdy nevyprodukovali,“ řekl Ainun Nishat, odborník na vodní zdroje a změnu klimatu. „Pokud má COP30 nějaký význam, musí zajistit skutečné financování ztrát a škod a pomoci zranitelným národům, jako je ten náš, chránit životy a půdu, než bude příliš pozdě.“

Vědci tvrdí, že to, co se děje v Kurigramu, je viditelnou změnou klimatu, protože tání himálajských ledovců, které napájejí řeky Brahmaputra a Teesta, se zrychluje.

„Jsme svědky rychlého tání ledovců, které je téměř dvojnásobné oproti 90. letům. Voda stéká po proudu a přispívá k již tak rozvodněným řekám,“ řekl Nishat, specialista na změnu klimatu.

Zároveň se stal nepředvídatelnějším monzun – přichází dříve, trvá déle a přináší intenzivní, náhlé přívaly deště.

„Rytmus ročních období se změnil,“ řekl Nishat. „Když prší, prší příliš, a když přestane, často nastává sucho. Tato nestabilita zhoršuje erozi a povodně.“

Dodal, že Bangladéš se na celosvětových emisích uhlíku podílí méně než půl procentem, přesto trpí jedněmi z nejzávažnějších důsledků klimatických změn.

Světová banka odhaduje, že do roku 2050 by každý sedmý Bangladéšan mohl být vysídlen v důsledku katastrof souvisejících s klimatem.

Pro padesátiletého Kosima Uddina, otce sedmi dětí, se stěhování stalo rutinou. „Za můj život mi řeka vzala domov třicetkrát či pětatřicetkrát. Možná i vícekrát,“ svěřil se.

„Pokaždé, když dům znovu postavíme, řeka přijde znovu. Ale kam můžeme jít? Celý svět je teď pod vodou.“

Na Kheyar Alga Char se asi 300 rodinám podařilo zůstat na místě po dobu tří let poté, co místní skupiny nainstalovaly geobagy – velké pytle naplněné pískem, které posilují břehy řeky proti erozi.

„Geobagy znamenaly obrovský rozdíl,“ řekl 39letý Johurul Islam. Než se tu usadil, přišel o svůj domov více než desetkrát. „Za poslední tři roky nám řeka neukradla naši půdu. Poprvé se cítím trochu sebejistě, co se týče budoucnosti.“

Místní nevládní organizace také pomáhají stavět vyvýšené vesnice – skupiny domů nad úrovní terénu, které odolají sezonním povodním.